Bulharský politický pat nekončí. Hrozí pokračování volebního kolotoče

Ondřej Čížek

Bulharsko se už několik let utápí v politickém chaosu. Země je vydaná na pospas oligarchii s mafiánskými praktikami, roste politický vliv antisystémových hnutí a krajněpravicových stran.

Deljan Peevski, jeden z nejmocnějších oligarchů v Bulharsku, je velmi vlivnou postavou bulharské politické scény. Foto Nikolaj Dojčinov, AFP

Devátého června šli Bulhaři nejen k evropským, ale i k parlamentním volbám. Znovu, už pošesté za poslední tři roky. Výsledkem je ale opět roztříštěný parlament. Hlasování provázela historicky rekordně nízká volební účast — pouhých 33,4 procent.

Volby se staly debaklem středových, liberálních sil v podobě koalice Pokračujeme ve změně a Demokratického Bulharska. Tyto strany v jednokomorovém parlamentu ztratily pětadvacet křesel.

Koalici pravděpodobně uškodila spolupráce s uskupením vedeným kontroverzním premiérem Bojkem Borisovem. Po posledních parlamentních volbách z loňského dubna totiž uzavřeli liberální reformisté s Borisovovou koalicí koaliční dohodu, jež předpokládala, že se po devíti měsících jejich nominanti vystřídají na postu premiéra.

V souladu s tímto ujednáním 9. března odstoupil předseda vlády za liberální koalici Nikolaj Denkov a očekávalo se, že ho nahradí Marija Gabrielová. To se ale nestalo, protože političtí rivalové nebyli schopni se dohodnout na dalších reformách a personálních nominacích.

Právě Borisovova konzervativně pravicová koalice stran GERB a SDS (Občané pro Evropský rozvoj Bulharska a Svaz demokratických sil) naproti tomu po tomto vládním angažmá ztratila jen jedno křeslo. GERB si tak nadále udržuje pozici nejsilnější politické síly v zemi. Nízký koaliční potenciál strany a problematické působení tohoto dlouholetého bulharského premiéra je však příčinou neschopnosti najít dlouhodobého koaličního partnera.

Za vlády Borisova se země propadla v indexu korupce Transparency International i v indexu svobody médií Reportérů bez hranic. Korupce v zemi zůstává všudypřítomná a hluboce zakořeněná. Bulharská společnost je pak vydána na milost a nemilost vlivu oligarchů.

Politikou prorůstá mafie

Silně posílila strana turecké menšiny Hnutí za práva a svobody (DPS), která je známá svými konexemi na nejbohatší bulharské oligarchy. Jeden z nich, Deljan Peevski, který čelí sankcím podle Magnitského zákona, ji teď navíc vede. Strana Hnutí za práva a svobody předstihla liberální koalici a překvapivě skončila za GERB na druhém místě.

O Hnutí za práva a svobody spolu s populistickým hnutím Je takový národ se hovořilo jako o potenciálním koaličním partnerovi pro koalici v čele s GERB. Borisov je ale vůči DPS a Peevskému opatrný.

Pro mnoho Bulharů je DPS považována za politický nástroj mafie. Toto podezření se ještě prohloubilo, když se letos stal předsedou strany oligarcha Peevski, kterého dokonce i expremiér Bojkov pokládá za příliš toxického. Problémem jsou zejména opakovaná obvinění z korupce a fakt, že čelí sankcím ze strany Spojených států a Velké Británie.

Podle samotných vyjádření Bojka Borisova se jednání s Hnutím za práva a svobody zadrhla. „Jdeme rovnou k dalším volbám,“ řekl expremiér ve středu. Podle ústavy získává mandát k sestavení vlády vítězná strana. Pokud vládu s důvěrou v jednokomorovém parlamentu nesestaví, přichází na řadu prezident, který tím může pověřit jakoukoli politickou stranu.

Také populistické hnutí Je takový národ Slaviho Trifonova už deklarovalo, že vládu GERB nepodpoří. Současný prezident Rumen Radev obvykle vybíral Bulharskou socialistickou stranu. V dubnu loňského roku ale tuto tradici porušil a pověřil sestavením vlády stranu Je takový národ, která tentokrát získala necelých 6 procent hlasů. Moderátor a zpěvák Trifonov, který velkolepě „vpadl“ do bulharské politiky v roce 2020, už řekl, že pokud dostane mandát, sestaví vládu odborníků.

Ostatní strany zatím odmítly jednání o účasti ve vládě. Jde jednak o z Bulharskou socialistickou stranu, jíž voličská podpora setrvale klesá, jednak o strany bulharské pravice. Na této straně politického spektra je přitom poslední roky — tak jako jinde v Evropě — přetlak a dochází k velkému přelivu voličů.

Nejsilnější pozici potvrdila Obroda, která vyrostla na konspiračních teoriích během pandemie covidu-19. Strana zastává otevřeně proputinovské pozice a také hovoří o přičlenění Severní Makedonie k Bulharsku. Do parlamentu se ale také nově dostala také krajněpravicová strana Veličie (v překladu „Velikost“). Předvolební průzkumy straně nedávaly velké šance, nakonec ale překvapivě získala 4,5 procent.

Podle bulharského investigativního zpravodajského webu Kapital byla strana založena 25. března 2023. Jedním z jejích zakladatelů je Michajlov, bulharský podnikatel s pochybnou minulostí. Michajlov byl jedním z klíčových investorů Historického parku, který podle svých internetových stránek „nabízí dobrodružství až 10 000 let zpět v čase pro celou rodinu“.

Investigativa webu Kapital v roce 2019 zjistila, že Historický park, který se nachází asi třicet kilometrů od černomořského letoviska Varna, byl financován z prostředků pyramidového schématu, údajně za účelem nákupu nemovitostí v této oblasti. Podezření v souvislosti s tímto projektem vedlo k vyšetřování ministerstva vnitra, ale žádné formální obvinění nepadlo.

Aktivity zábavního parku přitáhly také pozornost zákonodárců. Podle bulharského ministra vnitra Kalina Stojanova ministerstvo obdrželo zprávy o tom, že se na místě nacházejí zbraně, vojenská nákladní auta a komunikační zařízení. Krajněpravicová skupina nazvaná Bulharský hrdina, kterou Stojanov označil za polovojenskou organizaci, zde zřejmě prováděla vojenský výcvik. Ministerstvo uvedlo, že tuto záležitost vyšetřuje.

Bulhaři tak dost pravděpodobně znovu zamíří k volbám. Ve společnosti přitom vůči neustále se opakujícím volbám vzniká apatie a volební účast klesá, z čehož těží zejména protestní a krajněpravicová uskupení. Každý další fragmentovaný parlament také dává více moci do rukou prezidentovi Rumenu Radevovi, který může jmenovat vlastní přechodné úřednické vlády.