9. června neproběhnou pouze volby do Evropského parlamentu. Na jihovýchodním cípu unie se bude znovu rozhodovat o dalším vývoji v politicky nestabilním Bulharsku. Země přitom zamíří k volebním urnám mimo řádný termín už pošesté za poslední tři roky.

Koncem března selhal už třetí pokus o sestavení vlády po posledních volbách. Končí tak nestabilní spojenectví dvou volebních koalic — konzervativně pravicové koalice stran GERB a SDS (Občané pro Evropský rozvoj Bulharska a Svaz demokratických sil) bývalého premiéra Bojka Borisova a liberální koalice strany Pokračujeme ve změně s uskupením menších liberálních stran Demokratické Bulharsko. Ta vznikla loni v červnu s ambicí dosáhnout vstupu Bulharska do eurozóny a schengenského prostoru.

Právě spor mezi oběma bloky vyústil 25. března v roztržku, kdy koalice GERB-SDS ustoupila od plánovaného střídání moci mezi oběma bloky a kandidátka tohoto bloku na bulharskou premiérku Marija Gabrielová stáhla svou nominaci. Dva dny poté z koaličního projektu vycouvali i liberálové.

Prezident Rumen Radev pak poněkud překvapivě předal mandát k sestavení vlády nacionálně-populistickému uskupení „Je takový národ“, které má v parlamentu jen jedenáct křesel. Obvykle přitom Radev upřednostňoval Socialistickou stranu, ke které měl dlouhodobě blízko. Balkan Insight ale poznamenává, že strana Je takový národ se s prezidentem sblížila během kampaně na jaře 2023, kdy dokonce vyzvala k uspořádání referenda o přeměně Bulharska v prezidentskou republiku.

Politická nestabilita v zemi panuje už od roku 2020, kdy vypukly rozsáhlé protesty proti dlouholetému premiérovi Bojku Borisovi. Stranický systém je od té doby nestabilní a ve volbách často vítězí úplně nové politické strany a hnutí, což vede k ještě větší roztříštěnosti bulharského jednokomorového parlamentu.

Štěpící linie bulharské politické scény