↗

Trvající politická patová situace způsobuje, že se dlouhodobě neřeší palčivé ekonomické problémy. Foto Nikolay Doychinov, AFP

Silně polarizované Bulharsko půjde 2. dubna k pátým volbám za poslední dva roky. Po pádu vlády vedené proevropským centristou Kirilem Petkovem se v zemi nedaří sestavit vláda s parlamentní většinou. Politická nestabilita přitom soustřeďuje stále větší politický vliv do rukou prezidenta Rumena Radeva, který je znám svými dlouhodobými vazbami na Putinovo Rusko. V zemi se opět tvoří volební aliance nebo se naopak strany dále štěpí.

Počátkem února prezident Rumen Radev jmenoval novou úřednickou vládu, v jejímž čele zůstává staronový úřednický premiér Galab Donev. Jedinou kosmetickou změnou přitom byla výměna na postu ministra kultury. Řada stran kritizuje rostoucí vliv prezidenta v zemi a varuje, že je v rozporu s parlamentní demokracií. Stejně jako parlamentaristické Rakousko, Slovensko nebo Česká republika totiž Bulharsko volí svého prezidenta přímo.

Letos proběhnou vedle parlamentních voleb ještě volby starostů, které prověří, jak moc si pravicový GERB nadále udržuje podporu napříč regiony. Strana kontroverzního expremiéra Bojko Borisova si navzdory dvěma prohrám během posledních dvou let nadále drží pozici nejsilnější politické síly v Bulharsku.

Nadále ve volebním patu

Dominantní pozicí GERBu by ale mohla otřást nově zformovaná koalice, kterou vytvořila centristická strana Pokračujeme ve změně expremiéra Kirila Petkova a středopravicové Demokratické Bulharsko. Rozdíl volebních preferencí mezi GERB a touto koalicí je podle jednoho z nejnovějších průzkumů na úrovni statistické chyby.

Koalice Pokračujeme ve změně a Demokratického Bulharska se profiluje výrazně proatlantickou, proevropskou a protikorupční rétorikou. Nutno dodat, že protikorupční rétorika je v Bulharsku, zemi s jednou z daleka nejvyšší míry korupce v Evropě, už zavedenou politickou konstantou.

Spojenectví ale vzniká i u dalších stran. Koncem loňského roku se spojil GERB s Hnutím za práva a svobody (strana formálně zastupující tureckou minoritu) a Bulharskou socialistickou stranou při hlasování o kontroverzní novele volebního zákona. GERB s Hnutím za práva a svobody zase — pro změnu spolu s krajně pravicovou stranou Obroda — znemožnil přijetí pozměňovacího návrhu k zákonu, který měl řešit problém stupňujícího se domácího násilí v zemi, které stále častěji končí smrtí žen.

V zemi navíc souběžně s tím probíhá „kulturní válka“ ohledně přijetí Istanbulské úmluvy, což přispívá k mobilizaci občanské společnosti v otázkách ženských práv a domácího násilí.

Není překvapením, že na politické paralýze sbírá tradičně body protestní uskupení. Podle Europe Elects má krajně pravicová Obroda v průzkumech podporu 11 procent, což znamená, že její podpora od posledních voleb stoupá. Strana úspěšně mobilizuje protestní hlasy prostřednictvím petice požadující referendum proti plánovanému přijetí eura a podařilo se jí sesbírat již téměř 250 tisíc podpisů.

Nová levicová aliance

Politické štěpení zasáhlo i levou část politického spektra Bulharska. Po dlouhá léta totiž levice postupně svůj tradičně loajální elektorát ztrácí ve prospěch nových uskupení. Od Bulharské socialistické strany, která doposud stála v čele levicové volební Koalice pro Bulharsko, se nyní oddělila část členů a vytvořili konkurenční levicovou volební alianci.

Bulharská socialistická strana, jež se transformovala z bývalé komunistické státostrany, je nyní v průzkumech pod deseti procenty. Strana je rozpolcená v mnoha otázkách a její program — a zejména konkrétní kroky — mají daleko od levicově progresivní politiky. Pod vedením současné předsedkyně Korneliyi Ninovové se naopak stále více posouvá k výrazně konzervativnějším pozicím, a to například v otázkách Istanbulské úmluvy nebo manželství stejnopohlavních párů.

Bývalý předseda strany — a zároveň bývalý předseda evropských socialistů — Sergej Stanišev přitom přijetí Istanbulské úmluvy podpořil. V mezinárodních otázkách pak část strany dlouhodobě podporuje odklon od Evropské unie a naopak větší geopolitický příklon k Putinově Rusku.

Před týdnem vznikla nová aliance s názvem Levice. Vede ji bývalá ombudsmanka Maya Manolova, která předsedá straně Stand Up.BG. Kromě přeběhlíků z Bulharské socialistické strany do této aliance patří také další menší levicová uskupení. Z jejich dosavadního působení je možné usuzovat, že i tato koalice bude pravděpodobně vést kulturní války a spory v sociokulturních a zahraničněpolitických otázkách. Členem koalice je ale také mnoho subjektů, které hájí proevropské pozice, včetně samotné Stand Up.BG.

Štěpení populistického catch-all tábora

Před několika dny vznikla v Bulharsku další politická strana. Vzešla z upadajícího populistického uskupení Je takový národ, které se zformovalo teprve před třemi lety. Politický projekt moderátora a zpěváka Slaviho Trifonova zažil po svém vzniku raketový vzestup, když v červenci 2021 porazil GERB a vyhrál volby. S každými dalšími volbami ale jeho podpora strmě klesá a v posledních — říjnových — volbách už strana nezískala v bulharském parlamentu ani jedno křeslo.

Strana nebyla schopna sama sestavit vládu, a tak byla do vládního angažmá zapojena až jako partner široké koalice pod vedením Kirila Petkova. Právě Trifonovova strana nakonec umožnila pád vlády, která zdánlivě na čas ukončila vleklou politickou krizi v zemi. Oficiálně deklarovaným důvodem byla nacionalistická rétorika v otázkách makedonského veta pro přístup do Evropské unie. Podle Balkan Insight ale ve skutečnosti šlo o snahu zabránit vyšetřování soukromého byznysu a penězovodů kolem bulharsko-turecké hranice.

Nyní na troskách tohoto catch-all uskupení vzniká nová strana Společně. V jejím čele stojí bývalí členové Je takový národ Ivo Miteva nebo Ljubomir Karimanski, který se stal hlasitým kritikem expremiéra Kirila Petkova. Strana zatím váhá, zda podpořit spíše stranu koalice Kirila Petkova, nebo GERB Bojko Borisova.

Návrat cara

Kromě dvou zmíněných uskupení se do dubnových voleb chystá také znovuobnovené Národní hnutí za stabilitu a pokrok, které v roce 2001 založil bývalý bulharský car Simeon II. Strana se v minulosti podílela na vládnoucích koalicích s Hnutím za práva a svobody i Bulharskou socialistickou stranou. Od roku 2009, ale její popularita strmě klesala. Měsíc před zprávou o návratu strany se Simeon II. sešel za zavřenými dveřmi s ruskou velvyslankyní Eleonorou Mitrofanovovou a zástupcem ruské pravoslavné církve v Sofii.

Volební preference se podle průzkumů turbulentně proměňují. Je proto otázka, zda současné přepsání politické mapy přispěje ke stabilnější státotvorné povolební situaci. Nekončící volební boje Bulharsku brání řešení ekonomické krize, komplikují efektivní využívání evropských fondů a znemožňují provádění reforem, které jsou v mnoha oblastech života v Bulharsku naléhavě potřeba.