Polsko, Litva, Řecko i Bulharsko. Zadrátovaných hranic v Evropě přibývá

↗

Polsko obehnalo svou hranici s Běloruskem zatím jen provizorními ploty a žiletkovým drátem. Nyní v prosinci se ale má začít stavět stálá bariéra. Podobně opevnit svoji hranici plánují také Litva a Lotyšsko. Foto Jaap Arriens, AFP

Na přirovnávání k Berlínské zdi to ještě není, přesto jde o nesporný trend: valů, zdí a plotů s žiletkovým drátem na vnějších hranicích EU přibývá. Světová média se tématu věnovala znovu v minulých týdnech v souvislosti s krizí na bělorusko-polské hranici. S pozvolným opevňováním vnějších hranic se ale nepřestalo v podstatě už od velké uprchlické krize v letech 2015—2016.

„[Donald Trump] není jediný, kdo chce na hranicích stavět zdi […] V Evropě bylo od začátku migrační krize vztyčeno na 800 mil různých hraničních zábran […] Celkově jde o přibližně 40 procent délky Trumpovy plánované zdi na mexické hranici, která má dle prezidenta dohromady měřit 2000 mil. Na 700 mil různých zábran je na hranici USA s Mexikem už postaveno,“ upozorňoval již na jaře 2018 Kim Hjelmgaard v USA Today.

Také dle souhrnné zprávy holandského Transnational Institute (TNI) stálo už na podzim 2019 na různých hranicích států EU přes tisíc kilometrů plotů a zdí. Vedle těch slavných jako mezi M aďarskem a Srbskem či kolem španělských enkláv Ceuta a Melilla v Africe, obepnuly bytelné zábrany například i francouzské Calais nebo hranici Bulharska s Tureckem.

Esej●Petr Pospíchal

Nejsou-li lidská práva pro uprchlíky, nebudou brzy ani pro nás

Náklady na zbudované zdi a ploty vyčíslil TNI na bezmála miliardu eur z rozpočtů jednotlivých států. Další více než miliarda byla pak odvedena do Fondu pro vnější hranici v rámci EU a dvakrát tak velká částka do Fondu pro vnitřní bezpečnost — to vše do roku 2019.

Zajímavostí je, že na opatřeních profitovala výrazněji nad jiné jedna konkrétní firma — španělská European Security Fencing. Podle TNI dodávala dráty na všechny zmíněné bariéry plus svého času na provizorní plot mezi Rakouskem a Slovinskem.

V citovaných statistikách přitom ještě nefigurují ani poslední zesílení bulharského a řeckého plotu, ani nejnovější hraniční přírůstky — polské, litevské a lotyšské ploty na hranici s Běloruskem.

„Nějakou výraznější fyzickou bariéru má na svých hranicích už více než polovina států EU […] Stávající bariéry jako na hranicích Bulharska, Řecka a Turecka, jsou navíc rozšiřovány,“ shrnuje datová novinářka Katharina Buchholzová z webu Statista.com.

↗

Evropské státy, jež se rozhodly svoje hranice opevnit. Červené linky označují již existující bariéry, žluté ty ohlášené. Grafika Statista.com

Debata nad důsledky

Zastánci oplocování a zadrátovávání hranic argumentují nejčastěji bezpečnostními důvody či nezbytností čelit ilegální migraci. Té ploty skutečně brání, ovšem spíše jen lokálně.

Sloupek●Petr Bittner

Integrovat se do vlastní společnosti

„Když jsme zde postavili bariéru, situace na tomto úseku se zlepšila. Migranti se pak přesunuli na jiný úsek,“ přibližuje velitel litevské pohraniční stráže Virgilius Raugale v reportáží France 24.

Aby se docílilo kýženého efektu plošně, je nutné zadrátovat celou či takřka celou hranici. I zde je přitom účinnost leckdy rozporována, pokud se bere v potaz dlouhodobé hledisko.

„V dlouhodobějším měřítku je účinnost bariér -- tedy otázka, zda opravdu brání neregulérním přechodům hranic -- přinejlepším sporná. Evidentní je, že zdi a ploty přesměrovávají lidi na nebezpečnější trasy […] k nebezpečnějším způsobům migrace,“ konstatuje Human Rights Watch v tematickém vyjádření.

Oplocování a zadrátovávání má navíc řadu dílčích negativních důsledků, jako psychologické dopady na obyvatele pohraničí či narušování přirozených migračních tras zvěře. Četná je i kritika, že zastírá skutečné jádro problému.

„Všechny zdi, co byly v lidských dějinách postaveny, nakonec padly. Některé za krátko, jiné za dlouho, nakonec ale všechny. Čili je zapotřebí věnovat se opravdové podstatě problému a hledat skutečná řešení […] Dnes mi přijde, že jsme nabyli dojmu, že problém máme vyřešený. To je však dojem falešný,“ uvedl pro EuroNews Ištván Virágvölgyi, kurátor maďarské výstavy Walls of Power věnované právě bariérám postaveným člověkem.

↗

Nejbytelnější bariéra je aktuálně zřejmě na řecko-turecké hranici. Tamní plot je ze silné tvrzené oceli, na výšku má pět metrů a od letoška je vybaven i sledovací technikou. Foto Sakis Mitrolidis, AFP

Posun i v politickém mainstreamu

Autoři věnující se tématu ve zmíněných souvislostech poukazují ještě na jeden důležitý posun, a to v politickém mainstreamu. Zatímco budování „orbánovského“ plotu za poslední migrační krize, vítali vesměs pouze konzervativci a krajní pravice, dnes se v mainstreamu vede spor spíše už jen o to, zda na ploty a zdi mají být vydávány i společné unijní peníze.

Pro část politiků jde o jediné rychlé, byť provizorní řešení, pro část o nutné zlo a pro část přímo o žádoucí opatření. Nalézt lze různé odhady velikosti těchto skupin, jedno je ale jisté: hlasů, že Evropa nemá být otevřený kontinent, přibývá.

„Neziskovkami znovu zpopularizovaný termín Pevnost Evropa […] zjevně přestává nést svůj někdejší cejch. Řečeno slovy jednoho z unijních diplomatů, [daný koncept] ,začíná být vnímán méně negativně‘,“ uvádí v tematickém textu Jacopo Barigazzi z magazínu Politico.