Evropa za ostnatými dráty
Marie HeřmanováMaďarsko zavádí novou azylovou politiku, jejíž součástí je uzavírání žadatelů do uzavřených detenčních táborů. To představuje z hlediska oklešťování lidských práv nebezpečný precedens.
Maďarský parlament minulý týden schválil nový zákon, který zpřísňuje podmínky udělování azylu. Situace v Maďarsku byla i tak kritická, nová legislativa však představuje naprosto bezprecedentní útok na práva a důstojnost lidí, kteří hledají mezinárodní ochranu.
Zpřísnění maďarské legislativy přichází v době, kdy se do mezinárodních (a místy dokonce i českých) médií dostávají stále častěji děsivé zprávy o násilí na maďarské jižní hranici. Human Rights Watch, Amnesty International i UNHCR zdokumentovaly případy bití, vyhrožování a fyzických útoků ze strany maďarské armády a policie. Uprchlíci, kteří jsou takovému zacházení ze strany maďarských autorit vystaveni, jsou většinou zcela bezmocní a Viktor Orbán navíc pravidelně útočí na všechny zástupce neziskového sektoru, kteří se jich snaží zastávat a vymáhat u soudu spravedlnost.
Ne že by situace na maďarsko-srbské hranici byla až dosud nějak růžová. Případy násilného chování policistů a vojáků k uprchlíkům prosakovaly už loni, UNHCR navíc zdokumentovalo třeba případ, kdy se jeden člověk při pokusu o přechod hranice utopil. Od loňského podzimu Maďarsko vpouštělo na své území 10-15 lidí denně a všichni, kteří hranici překročili neoficiální cestou a byli zadržení v jakési „ochranné zóně“ osm kilometrů od hranic, byli nemilosrdně vraceni do Srbska, aniž by kdokoliv zkoumal jejich nárok na azyl. Ona „buffer zone“ mezi Srbskem a Maďarskem byla navíc s největší pravděpodobností dějištěm dalšího děsivého jednání, jenže dobrovolníci ani zástupci většiny neziskovek nebyli do tohoto pohraničního pásma vůbec vpouštění.