Soudní dvůr Evropské unie minulý týden rozhodl, že v případě zadržení kurdské rodiny uprchlíků Česká republika nepostupovala podle platných pravidel. Rodina tak byla v detenci zadržena nelegálně.

K zadržování běženců s cílem jejich přesunu do jiné členské země, které unijní pravidla za určitých podmínek umožňují, chyběla v České republice příslušná národní právní úprava.

Na unijní soud se obrátil s dotazem, zda je zadržování běženců v tomto případě možné, český Nejvyšší soud. V praxi však po zadržení k přesunu do jiných členských zemí stejně nedocházelo.

Unijní soud takto rozhodl v případu kurdské rodiny, která utekla z Iráku před nebezpečím takzvaného Islámského státu. Rodinu zadrželi v Maďarsku, kde požádala o azyl.

Manželé s dítětem však po několika dnech Maďarsko opustili, aby se dostali do Německa. V České republice byli zadrženi policií a umístěni do detence.

Podle zákonných pravidel je možné do detence umisťovat žadatele o azyl, u nichž hrozí vážné riziko, že se pokusí vyhoštění bránit a pokusí se o útěk. V Česku však neexistoval žádný zákon, který by stanoval pravidla pro takovou praxi. Úřady se tak řídili pouze precedenčním rozsudkem Nejvyššího soudu.

Nejvyšší evropský soud ve středu rozhodl, že v daném případě „detence musí být prohlášena za protizákonnou“. Možnost zavřít žadatele o azyl do detence je podle soudu tak vážným zásahem do jejich svobod, že musí být založena na jasných a předvídatelných zákonech. Nestačí pouze samotné podezření úřadů, že by se zadržený člověk mohl pokusit o útěk.

Umísťování běženců dlouhodobě kritizovali organizace zabývající se pomocí utečencům. Běžná praxe byla, že v detenci zadržení strávili okolo 42 dnů a stát jim za každý den pobytu účtoval 242 korun. Během pobytu v detenci tak lidé na útěku přišli o nemalé finanční prostředky. Podmínky v detenčních táborech kritizoval i Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). Označil je za horší než ve vězení.

Smysluplné uplatňování vlastních zákonů

Podle Moniky Horákové ze Strany zelených je nezbytné dodržování vlastních zákonů. „Má to zásadní význam pro utváření pocitu spravedlnosti a férového přístupu mezi obyvateli a s tím má český stát a jeho instituce vleklé problémy,” uvedla Horáková pro Deník Referendum.

„Pachuť zůstává nejen v případě této kurdské rodiny, ale i v případě Igora Ševcova, Kateřiny Krejčové či v případu Babišova krácení daní,” dodává Horáková.

Zadrženým například v detencích zabavovali mobilní telefony a nenechali je ani opsat si kontakty. Uprchlíci tak neměli možnost dát vědět příbuzným, co se s nimi stalo.

Podle informací Iniciativy Hlavák, která pomáhá lidem propuštěným z detencí, sice Česká republika formálně zahájila u zadržených běženců proces vydání do Maďarska či Rumunska, kde zdržení předtím požádali o azyl.

Tyto státy ale ve většině příkladů nereagovaly a po několika týdnech až měsících byli uprchlíci propuštěni na svobodu s tím, že mají opustit zemi.

Někteří uprchlíci zejména z Iráku byli v detenčním zařízení zadržování maximální možnou dobu, tedy šest měsíců. „Po zkušenostech z detence téměř nikdo z uprchlíků o azyl nepožádal.

Je paradoxní, že Česká republika je vytáhla z vlaku, zadržovala několik týdnů, kvůli nutnosti hradit si ubytování a stravu je připravila o všechny úspory, aby je stejně nechala pokračovat v cestě, ” říká Zuzana Schreiberová z Iniciativy Hlavák.

Ani proklamované bezpečnostní hledisko nedává podle Schreiberové smysl, „protože české úřady propouštěly uprchlíky bez finančních prostředků a nebýt pomoci dobrovolnických iniciativ, tak by se na našem území nacházeli dezorientovaní lidé v zoufalé situaci“.