To nejsou moje slova, i když samozřejmě nemám důvod si myslet, že si Igor Ševcov vymýšlel. Nepůsobil tak, naopak se zdálo, že ho nedemokratické poměry v jeho zemi upřímně trápí.

asi pramení z toho, že hledáte-li především hlásání tautologií, čtete špatné médium.
Co se Ševcova týče, je na jeho případu hezky vidět, že ve vztahu k radikální demokracii si můžou liberálně demokratické státy (jako je ten český) se všemi Rusky podat ruce: co je jednou ohrožením státu, je tím pádem ohrožením společnosti. Taková státocentrická verze klasického "Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon!"... I ta naše první republika, "ostrůvek demokracie mezi autoritářskými režimy", byla pluralitní a tolerantní dotud, dokud se názory promítaly jen do stranického tisku. Když ale došlo na činy, neváhalo se věznit. Dokud se o pacifismu diskutovalo, bylo všechno v pořádku. Když ale věc dojde do podpory odpíračů vojenské služby, je to ohrožení bezpečnosti státu.

Když jsem četl tento článek, vzpomněl jsem si na Váš text "Svobodně dýchám". Mimo jiné tam píšete: "předpokládám, že (...) mám tam někde záznam. Ale nijak mě to nevzrušuje, protože si nemyslím, že by to proti mně někdy použili". Zdá se ale, že poslední dobou "přituhuje". Zajímalo by mě, zda myslíte, že dnes už by mohly být protesty anarchistů proti focení, které v onom článku popisujete, více opodstatněné? Ptám se, protože nemám vlastní názor a Vy jste rozhodně více fundovaná. Ale třeba když jsem viděl, kolik lidí na některých demonstracích prostě jenom chodí s kamerou a natáčí dav, neměl jsem z toho dobrý pocit.

To je hodně vtipné, že se ptáte, protože přesně nad těmito otázkami poslední dobou přemýšlím. Můj dávný spor s anarchisty se operací Fénix trochu utlumil, protože bylo jasné, že by někdo, kdo je schopný pochopit jejich prostředí a zároveň do něj nepatří, měl o těch věcech psát. Vytipovala jsem sebe samu jako vhodnou kandidátku, a když jsem mluvila s různými anarchisty a aktivisty, přehodnotila jsem svůj názor na to, že jsou v lepším případě zbabělí, v horším paranoidní.

Chápu, že anarchisté se nebojí jen policie, ale mají obavy i z neonacistů, nebo z problémů v práci a proto nechtějí, aby byly jejich tváře a jména v médiích. I když jsem přesvědčená, že hlavní faktor, který umocňuje jejich obavy, je právě policejní sledování a proti tomu se opravdu lépe postaví, pokud se nebudou skrývat.

Také představa, že by o nich o nich policie nevěděla a že je třeba se skrývat ze strachu před ní, je směšná Stačí si zajít na kteroukoli akci a ty tajné, co tam fotí a točí videa, si prohlédnout. Medializace může jedině pomoct, protože může přitáhnout zájem veřejnosti, který může být prospěšný.

Nicméně během mnoha rozhovorů, které jsem vedla, jsem ty obavy pochopila. Intuitivně jsem rozuměla tomu, že sledování, telefonáty ze strany policie, apod. člověka prostě znejistí. Strachu z extrémní pravice rozumím také, snad i kvůli nejrůznějším vyhrůžkám, kterých se mi dostává.

A co se týká obav z problémů v práci, ty chápu taky. I když sama si říkám, že bych se nedala, nemohu to s jistotou vědět. Jako člověk, který je placený (mimo jiné) za to, že zveřejňuje své názory, mohu těžko dávat hraběcí rady lidem, kterým hrozí, že o práci kvůli svému přesvědčení přijdou.