Máme ho!, uzavírá policie kauzu útoku zápalnými lahvemi na dům ministra Martina Stropnického. Údajný útočník byl prý chycen na základě pachových stop, a nechybí ani jasný a logický motiv. Šlo o ruského občana a napadení mělo být odplatou za Stropnického kritiku vůči Putinovu Rusku. Jednu podstatnou informaci však policie před novináři zatajila. Zatčený je aktivním anarchistou.

A najednou člověka napadá nejedna všetečná otázka. Proč by anarchista orodoval za ruského prezidenta, jehož režim anarchisty velmi aktivně a brutálně pronásleduje? Proč by volil takto militantní taktiku, když stát na podobnou záminku netrpělivě čeká? Proč by napodoboval údajné levicové teroristy, když hlavními iniciátory údajného terorismu byli podle všech informací policejní provokatéři?

Nezbývá tedy, než taktiku policie interpretovat v rámci dosavadních událostí. Operace Fénix vypadá na pořádné fiasko. Jednomu z obviněných nebylo prokázáno napojení na zbytek skupiny, protože je zkrátka vůbec neznal. Vlaková trať, kde měli anarchisté údajně rozpoutat krvavá jatka, už několik měsíců není v provozu, protože zde prostě nevedou koleje. Fotky policejních provokatérů se dostaly do médií - ze strany policistů již není možné jejich zapojení popírat či tutlat.

Veřejnost měla být podle původního plánu hystericky poštvána proti radikální levici. Namísto toho teď spíš nedůvěřivě kroutí hlavou nad přemety kriminalistů. Totalitní praktiky uplatňované protiextremistickým oddělením zvedly ze židle i takové osobnosti, jako je Filip Remunda či Petr Pithart.

Policie se tedy rozhodla zabít dvě mouchy jednou ranou. Zatýkání anarchistů potichu pokračuje (tentokrát bez médií, která se v roli propagandisty neosvědčila tak, jak režim očekával) a zároveň můžeme ještě více poukázat na nebezpečí ze strany Ruska. Podívejte! Putin už klepe na dveře zápalnou lahví!, navozují některé kruhy děsivý dojem.

A tak tady máme skutečně apokalyptický obrázek. Z východu proti nám jde Rus, z jihu imigranti v čele s muslimskými hrdlořezy a jako třešnička (či spíše trojský kůň) na dortu nám ještě levičáci podpalují vlaky.

Co se v takových dobách obvykle děje, už známe z historie. Hezky se všichni semkneme okolo státní vlajky, trošičku osekáme politická i sociální práva (holt válečná doba, jinak to nejde) a hurá do boje!

Za koho vlastně?