Zatýkání občanů za jejich politické názory je dlouhodobě v hledáčku tuzemských lidskoprávních organizací. Řeší se však výhradně kauzy na východ od našich hranic. Česká republika, potažmo západní svět jako by potlačování svobody projevu snad ani neznal.

Přitom Edward Snowden či Julian Assange, snad nejznámější političtí vězni současnosti, jsou dokonalým symbolem západního pokrytectví. Odhalili těžké zločiny svých vlád, přesto jim v jejich vlasti hrozí smrt.

Vraťme se však k situaci v ČR. Pokud nepočítáme kauzy devadesátých let, debata o politických vězních začala prosakovat do veřejného prostoru po roce 2009, a to na základě několika událostí…

V první řadě to byla politika tehdejší Fischerovy vlády, která si vytyčila za cíl nekompromisně zatočit s neonacisty. Média tehdy notně podpořila tvrzení, že v Česku operuje profesionální teroristická skupina White Justice, která vážně ohrožuje chod státu.

Výsledek vyšetřování však existenci takové skupiny neprokázal, a Fischer musel miliony korun vynaložené na boj s „extremismem“ nějak obhájit. Několik předních ultrapravicových aktivistů proto dostalo exemplární tresty za pouhé lepení samolepek či držení transparentů.

Mediálně známější se však stala kauza Romana Smetany, který před volbami 2010 pomaloval předvolební plakáty. Přestože uhradil škodu, stálo jej toto odvážné narušení veřejného prostoru několik měsíců vězení. Výsledkem byl vznik několika podpůrných iniciativ či dokumentární snímek Dobrý řidič Smetana.

Represivní aparát však musí vykazovat činnost, proto mířily poslední údery policejních obušků nalevo. Po snaze exemplárně potrestat squattery, jejichž „zločinem“ bylo jen to, že demonstrativně obsadili prázdný dům, aby upozornili na společensky škodlivý byznys s nemovitostmi, přišel stát s operací Fénix.

Osmadvacátého dubna 2014 byli zatýkáni a vyslýcháni anarchisté, antifašisté, ekologové a další sociální aktivisté, a to pod starou dobrou záminkou „obrany proti terorismu“. V rámci této hysterie běžně docházelo k vyhrožování, nátlaku, zabavování osobních věcí či odposlouchávání. Policie údajně zabránila útoku na vlak s vojenským materiálem.

Jaký obrázek si však můžeme poskládat na základě dosavadních informací z médií? Na schůze jisté anarchistické skupiny začali během roku 2014 docházet lidé, které nikdo nikdy předtím neviděl. Ti tvrdili, že jsou sympatizanti, kteří se chtějí zapojit do anarchistických aktivit. Potud v pořádku, byl v tom však háček. Vyzývali aktivisty k militantním přímým akcím, ačkoli věděli, že skupina hlásá pacifismus.

↗

Represivní aparát musí vykazovat činnost, proto zamířil nalevo. Po snaze vymýtit squattery přišel s operací Fénix. Repro z vysílání ČT

Shodou okolností vznikla ve stejnou dobu jakási Síť revolučních buněk, která se prezentovala sabotážemi proti policejním autům či služebnám. Následně byli anarchisté obviněni z přípravy teroristického útoku, respektive v jeho nezabránění.

Důležitá pointa je v tom, že policie přítomnost policejních provokatérů podněcujících k povstaleckým akcím vůbec nepopírala, ba naopak (viz informace Lidových novin). Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že „teroristické spiknutí“ je dílem policejních provokatérů ve snaze potlačit akce sociálních aktivistů.

Žel i přesto existuje menšinová část anarchistů, která se této špinavé a podezřelé hry chytila a údajné revolucionáře bez špetky podezření propaguje na svých webech.

Z postupu policie je tedy jasné, že podobné problémy mohly potkat každého z nás. Provokatéři mohli přijít na schůzi ProAltu, Alternativy Zdola či třeba redakce Advojky. Mohli cosi plácnout o tom, že „Kalouskovi zakroutíme krkem“, a celý zbytek kolektivu mohl být bez obav sebrán proto, že nenahlásil trestný čin ve stadiu přípravy.

Za terorismus se dá ovšem schovat i mnohem prostší věc. Člen KSČM Michal Kesudis deklaroval na svém facebooku podporu afghánským povstalcům proti okupační spojenecké armádě.

Je pravda, že slovy, která volil, musel hrubě urazit pozůstalé mrtvých českých vojáků, jejichž smrt vyzdvihoval. Je to nevkusné a neslušné a na místě by zřejmě byla osobní omluva poškozeným.

Obžaloba však jeho postoj interpretovala tak, že Kesudis sympatizuje s radikálními islamisty a podporuje tím hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Hrozí mu tak tři roky. Šílené? Kdepak. Vítejte v západní civilizaci. Vítejte v ráji svobody slova.