Proč DR končí na Twitteru a proč vás zveme na Bluesky
×

Profil čtenáře:
Filip Šimeček

Profese:
"politické partaje s vyprázdněnými programy a tendencemi k autoritářství" - tím je asi myšlena KSČM, že?

Obávám se, že KSČM je v současnosti společně s ODS vlajkovou lodí této politiky. Levicový volič může tak maximálně vyzobat nějaké dílčí programové prvky u Zelených a ČSSD.
Kdybych byl liberální novinář, tak řeknu, že "je třeba tyto excesy jednotlivých policistů vyšetřit", protože "vrhají na policii jako celek špatné světlo".

Jako strukturalista však říkám - A.C.A.B.!
Kde se stala chyba? ptá se docela správně autorka článku v kontextu faktu, že čtvrtina lidí věří spíše konspiračním webům.

Odpověď je prostá: Čím víc budou mainstreamová média lhát, tím víc budou lidi utíkat k bizarním, avšak alespoň nezávislým informacím.

Pro příklad bych nechodil daleko. "Pán v hnědé bundě" možná nebyl žádný dirigent neonacistického komparzu, nicméně s největší pravděpodobností šlo o tajného policistu. A vezmeme-li v potaz, že policejní provokatéři se na veřejných shromážděních za nezájmu médií vyskytují stále více, lidé přirozeně hledají ta média, která o nich mluví.

Podobně je to s proti či prozápadní propagandou. I kdyby USA vybombardovaly celý svět, mainstreamová media si nikdy nedovolí ve spojení s Amerikou použít pojem státní terorismus či ohrožení demokracie. Lze se pak divit, že lidé raději čtou weby, kde vidí opačný extrém?
Já souhlasím, že z určitého úhlu pohledu je žena-delegátka, ovšem s šátkem, určitým kompromisem, ale co do rozpoutání debaty o lidských právech si myslím, že morálně mnohem důraznější by bylo šátek na hlavě prostě odmítnout. Švédskou delegaci by rozhodně nikdo nekamenoval, nepopravoval, ani nevěšel. A nemyslím si ani, že by to vztahy obou zemí poškodilo ekonomicky. Když jde o zisk, na nějakou ideologii či náboženství se nehledí. Slavné protiruské sankce jsou toho důkazem.
Správný autentický pravičák by samozřejmě odešel na úřad práce, žil ze sociálních dávek a čekal, až neviditelná ruka trhu zvýší mzdy tak, aby zaměstnanec mohl alespoň důstojně přežívat.

V praxi je to ovšem tak, že i ta almužna, kterou v práci dostáváme, je většinou lepší, než podpora a následná hmotná nouze, která v případě hypotéky a nutnosti živit rodinu prostě nevystačí.