Češi jsou nepoučitelní. Pracují
Lukáš SenftČeši mají nejmenší nezaměstnanosti z celé Evropské unie. Vzhledem k pracovním podmínkám by ovšem ráno neměli vyrážet do práce, ale do stávky.
Práce je to, co nás odlišuje od zvířat a odpočatých lidí. Pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že práce šlechtí, přestože spočívá ve vyplňování tabulek nebo vyklízení bytu v exekuci, pro takové přišla velmi dobrá zpráva.
Podle nedávného průzkumu se zmenšuje počet nezaměstnaných v Evropské unii: v prosinci minulého roku jich bylo „pouze“ 8,2 procenta. Nicméně s mladými je potíž, jako vždycky. Každý pátý nezaměstnaný je totiž mladší pětadvaceti let, celkově 4,2 milionu jedinců. Nejhůře je na tom Španělsko, Řecko a Itálie, známe výspy flákačů.
Budu pracovat, i kdyby na chleba nebylo
Češi jsou ale tentokrát z obliga: obhájili totiž pověst pracovité montovny. Míra nezaměstnanosti mladých u nás činila jen 10,7 procenta, a byla tak čtvrtá nejnižší v celé Unii. A celková nezaměstnanost zde byla vůbec nejnižší! Češi zkrátka makají. A to přesto, že k tak houževnatému nasazení nemají příliš důvodů.
Práce u nás totiž nejenom nešlechtí, ale navíc za ní většinou nedostanete ani pořádně zaplaceno. Český průměrný plat činí jen sedmatřicet procent průměru unijního. Dokonce i v Estonsku pobírají víc. Navíc máme pátou nejnižší minimální mzdu a mezi „pracující chudobu“ patří skoro pětina zaměstnaných Čechů.
Právě v mladé generaci je více vzdělaných žen nežli mužů. Přesto dostávají ženy o pětinu nižší průměrný plat, a patříme tak mezi země s největšími platovými rozdíly mezi pohlavími.
Vyhráno nemáte ani v případě, že hákujete v bance nebo pojišťovně. Jistě, takové posty patří k nejlukrativnějším, nicméně v porovnání s evropskými bankéři jsou ti čeští pořád jen východní nedochůdčata. A navíc: čím vyšší nerovnost (a v České republice je závratná) a čím více se rozšiřuje pracující chudoba, tím níže klesnou výdělky všeobecně. Mizerné platy totiž brzdí celou ekonomiku.
A nesmíme zapomenou ani na důchodce, tedy ty, kteří si možná mysleli, že produktivnímu věku utekli z lopaty a že už mají své jisté. Na jejich finanční přešlapy mají políčeno dluhoví čachráři: od roku 2004 se totiž ztrojnásobil počet exekucí na starobní důchody. Mladí nebo staří, nula kontě je pro všechny stejná.
Shrnuto: máme výjimečně nízkou nezaměstnanost, ovšem i ostudně nízké platy. Většina tedy pracuje, ale málokdo si pořádně vydělá. Češi se evidentně zařídili podle hesla: „Budu pracovat, i kdyby na chleba nebylo.“ Taková situace je neudržitelná a nesmyslná, podobně jako velká část nabízených zaměstnání. Možná by tedy bylo rozumnější, kdyby Češi ráno nevyráželi do práce, ale do stávky.
Navíc ona úžasně nízká nezaměstnanost je dílem statistického triku a optického klamu. Triku, na nějž přišli v USA už před desítkami let a někdy v nultých letech na něj přešla i EU, potažmo tato republika, v triku nezapočítávat mezi nezaměstnané ty, kteří pracovali na zlomkový a omezený úvazek ve sledované období byť jen jediný den, nezaměstnané v rekvalifikaci a jiném nezaměstaností indukovaném vzdělávacím procesu, rovněž jako nezapočítávat ty, kteří - nejčastěji z beznaděje, že to k ničemu stejně nevede - hledání práce vzdali přes oficiální úřady práce. To pak srazí indikovanou hodnotu nezaměstnanosti tak o třetinu až půlku, oproti té reálné.
A že je u nás rekordně nízká nezaměstnanost z Evropy je dáno rovněž tím, že je v Evropě jinak v průměru nezaměstnanost vysoká, mnohde katastrofální. Optický klam jednookého krále mezi slepými.
Ani takto nízká hodnota nezaměstnanosti nevede k podstatnému tlaku na zvyšování mezd. To je to to podstatné a samo o sobě znamená, že práce ve skutečnosti není.
V praxi je to ovšem tak, že i ta almužna, kterou v práci dostáváme, je většinou lepší, než podpora a následná hmotná nouze, která v případě hypotéky a nutnosti živit rodinu prostě nevystačí.