Spor o švédský šátek
Fatima RahimiZakryjí-li si členky první feministické vlády na oficiální návštěvě v Íránu hlavy tamními zákony vyžadovaným šátkem, lze si to vykládat různými způsoby. Fatima Rahimi vysvětluje, proč je dobré nezůstávat jen u povrchní kritiky.
Írán minulý týden navštívila švédská obchodní delegace složená ze zástupců velkých švédských společností a vládních agentur. Patnáctičlenná delegace, vedená ministryní obchodu Ann Lindeovou, jela do Íránu vyjednávat obchodní dohody. Tedy běžná zahraniční cesta — až na jeden detail. V delegaci totiž zastoupením drtivě převažovaly ženy.
Při setkání s íránským prezidentem Hassanem Rouháním měly členky delegace zakryté vlasy šátkem a oblečeny byly do krátkého manteaux, kabátu, jenž běžně nosí Íránky. A právě tento krok se stal terčem kritiky ze strany UN Watch, nevládní organizace se sídlem v Ženevě, jejímž úkolem je dohlížet na činnost Spojených národů. Švédská vláda o sobě mluví jako o první „feministické vládě“. Výkonný ředitel UN Watch v této souvislosti v článku s názvem „Pochod hanby“ dokonce prohlásil, že pokud jde švédské ministryni o ženská práva, neměla do Íránu vůbec jezdit.
Ke kritice se přidaly íránské aktivistky v exilu, například Masih Alinedžád, íránská novinářka a aktivistka žijící v Londýně, ale také aktivistky, které bojují za ženská práva přímo v Íránu. Podle nich je šátek v Íránu symbolem potlačování ženských práv, a proto ho členky švédské delegace měly odmítnout nosit.
V Íránu hidžáb musí nosit i cizinky — jak turistky, tak diplomatky a členky vlád. Ann Lindeová na svou obhajobu prohlásila, že nechtěla porušit tamní zákony, takže jedinou možností by zůstalo poslat výhradně mužskou delegaci. Umím si představit, že v tomto případě by se na její hlavu snesla kritika možná i mnohem větší.