Expert na školství ODS Václav Klaus mladší ve svém pravidelném sloupku světlil důvody, slovy proč by podle něj studentce teplického gymnázia Eman Ghaleb mělo být zakázáno chodit do  školy v hidžábu. Pokusil se ji zároveň dehonestovat jako nesvéprávnou a zmanipulovanou oběť nespecifikovaných aktivistů v pozadí. Myšlenky, které Klaus předložil, jsou natolik bizarní, že stojí za to se nad nimi trochu pozastavit.

Zlo začíná šátkem

Na začátku se Klaus pokusí rétorickým trikem spojit studentku Eman s událostmi, které s ní nijak konkrétně nesouvisí, staly se jindy a jinde a navíc ve většině případů ještě naprosto odlišně, než jak o nich ve zkratce píše Klaus.

„Mladá nevinná dívka, hodná, nikomu by neublížila. Proč by nemohla nosit do školy šátek? Zastane se jí pan ředitel a někteří spolužáci. Máme hluboce lidský příběh - HLP. Tolerance, svoboda vyznání a tak.

No jo, ale pak ve světě vidíte navazující aktivity, co jsou už méně HLP. Žáci odmítající podat učitelce ruku, protože je žena. Školní jídelna nesmí vařit vepřové maso. Nebudou se slavit Vánoce, protože někteří žáci je nemají - neuznávají. Ještě dál ve světě ani holčičky nemají ve školách vůbec co dělat. A u toho rádoby nevinného šátku to začíná.“

Ne, u šátku nic nezačíná. A už vůbec nic z těch situací, které Klaus zmínil, nezačíná u šátku studentky Eman. Stejnou logikou za husákovského režimu „všechno začínalo“ dlouhými vlasy. Bylo to stigma potížistů a rozvracečů společnosti, bez ohledu na to, co byl kdo za člověka. Stačilo mít dlouhé vlasy, a už se o vás zajímali profesionální i samozvaní ochránci společenského pořádku.

Avšak ani dlouhými vlasy, ani šátkem nic nezačíná. Všechno začíná teprve tím, jak se člověk chová k ostatním lidem. Podle všech dostupných informací je Eman milá, slušná a bezproblémová dívka s přátelskými vztahy ve svém okolí. Dokonce neváhá udělat něco navíc pro svoje sousedy a organizovala úklidy v šanovském parku nebo informační kampaň mezi arabskými hosty teplických lázní.

To, o čem Klaus mluví jako o „navazujících aktivitách“, žádnou návaznost nemá. Stejně jako držet unesené ženy ve sklepě coby sexuální otrokyně není navazující aktivitou na vlastnění podsklepeného domu. Povolte lidem stavět sklepy a skončí to Josefem Fritzlem, říká Klausova logika. Je to obyčejná projekce kolektivní viny podle povrchních, vnějších znaků.

Klaus navíc recykluje oblíbené islamofobní hoaxy o zákazech vepřového ve školách nebo zákazech Vánočních oslav. Sugerovat spojitost Eman, která chce studovat na české sekulární škole, se situací žen v některých konzervativních muslimských společnostech, kde náboženští fanatici upírají ženám právo na vzdělání, je ukázkou logiky postavené na hlavu.

Jsou to naopak čeští fanatičtí islamofobové, kteří organizovaně píší dopisy řediteli gymnázia požadující vyhození Eman ze školy, koho je možné spojit s upíráním vzdělání. V tomto se s Talibanem nebo takzvaným Islámským státem shodnou dokonale: Jsi muslimka? Nemáš na škole co dělat!

↗

Václav Klaus mladší bezostyšně recykluje islamofobní hoaxy o zákazech vepřového ve školách nebo zákazech Vánočních oslav. Svou sofistiku proti šátkům tak posouvá někam na úroveň diskutérské demagogie. Repro DR

Módní policie

Ačkoli hned v následujícím bodě argumentuje Klaus pro zákaz šátku sekularismem, pokouší se vysvětlit, že šátek není náboženským symbolem (čili nic proti náboženské svobodě), ale symbolem ženské oprese:

„Šátky nejsou v žádném případě náboženským symbolem. Například křížek na krku (navíc je tady doma) náboženským symbolem je, protože ho nosí na krku muži i ženy. Šátky a hábity muslimští muži nenosí, protože jsou jenom symbolem připomínajícím jejich ženám podřadné postavení. Podřadné postavení žen není naše kultura a nic, co by měl podporovat český daňový poplatník v resortu školství.“

Podle Klause je náboženským symbolem pouze to, co je společné pro muže i ženy. Židovská jarmulka, pejzy či mužská obřízka, kněžská či papežská mitra křesťanů nebo uniformované oděvy řádových sester tedy podle Klause náboženskými symboly nejsou. Ani ony nejsou unisex.

Je zřejmé, že jde v Klausově případě o účelovou sofistiku bez opory v realitě. Eman sama říká, že svůj šátek za náboženský symbol nepovažuje, to však neplatí pro všechny muslimky a ani jeden přístup nelze zobecňovat. Kam však ve skutečnosti Klaus směřuje, zřejmě naznačuje jeho poněkud násilná zmínka, že křížek na krku „je tu navíc doma“.

Podle Klause nosí všechny muslimky šátek údajně pouze proto, aby jim připomínal jejich podřadné postavení. Je pozoruhodné, že si Klaus, který často zdůrazňuje, že nesmíme lidem mluvit do života a že je na nich, ať si sami vyberou svoji cestu, osobuje právo mluvit za všechny ženy světa. Eman sama zdůrazňuje, že hidžáb nosí dobrovolně (její otec ji přemlouvá, ať se jej raději vzdá), považuje ho za součást svojí identity a necítí se nijak podřízená.

Je pravda, že motivace nošení šátku se různí a jsou i komunity, kde jsou k němu ženy nuceny. To však evidentně není případ Eman, takže je naprosto zavádějící mluvit v souvislosti s ní o situaci, která je možná platná pro ženy někde na afghánském venkově.

Že podřadné postavení žen „není naše kultura“ je pak taková malá lež do kapsy. Postavení žen je u nás nesrovnatelně lepší než třeba v Saudské Arábii, přesto i v „naší kultuře“ máme v tomto směru co zlepšovat. Od nižších mezd a horšího přístupu k nabídkám práce, přes neoceňovanou péči o rodinu až po sexuální útoky, které si podle za mínění značné části populace „mohou ženy samy“ tím, že jsou nedostatečně zahalené či jsou někde samy bez muže.

Posedlost dobrovolně nošeným šátkem liberálních muslimek uprostřed Evropy, zdůvodňovaná odkazy na nesouvisející kontext úplně jiných žen z druhého konce světa nebo konzervativních ghett, je neadekvátní jeho významu a spíše než péči o svobodu

připomíná módní policii Blesku: „Ilona Csáková: Když boty znamenají smrt“.

Sekulární školství

Dalším Klausovým argumentem pro zákaz šátků je odkaz na sekularismus českého školství:

„České školy mají řadu chyb, ale k dobrým tradicím patří prvorepublikový demokratický sekularismus. Ve školách nemá místo politika ani náboženství. Nezáleží na majetkových poměrech studenta ani ničem dalším! Všichni žáci jsou si rovni a nijak se nerozlišují.“

Sekulární školství je jistě skvělá věc. Jeho podstatou však není co má žák v lavici za oblečení, ale obsah výuky. Sekulární školství nedělá zákaz křížků na krku, ale učební osnovy založené na vědeckých poznatcích, nikoli církevní věrouce. Eman se chce vzdělávat na sekulární škole a nemá žádné požadavky na změnu obsahu výuky. Na sekularitě její školy, natož celého školství, nezmění její šátek zhola nic.

My jsme tady doma

Následuje nesmlouvavý argument „my jsme tady doma“.

„My jsme tady doma a povinností hostů je naši kulturu ctít. Pokud tady chtějí žít, musí se asimilovat a přizpůsobit (stát se Čechy s jejich tradicemi a zvyky, mj. křesťanskými), nikoli abychom se my přizpůsobovali jim.“

„My jsme tady doma“ je dnes oblíbené heslo mnoha xenofobů. Podle něj „my“ máme ke zdejší zemi jakési domácí právo a to nás opravňuje k tomu chovat se, jak se nám zlíbí, avšak „oni“ tohle právo nemají a jsou vydáni naši libovůli napospas.

Problém je, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“. Pokud chceme muslimy nahlížet jako někoho, kdo s námi nemá nic společného a v našem prostoru se objevil až se současnou migrační krizí, je to mimo realitu. Muslimové se v českých zemích usazovali již za Rakouska­Uherska, zejména od anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1908. Roku 1912 byl islám uznán jako jedno ze státních náboženství a první muslimská náboženská obec vznikla v Československu v roce 1934.

Při sčítání v roce 2011 se k islámu přihlásily necelé čtyři tisíce občanů. Je jich málo, ale jsou tu doma, stejně jako my ostatní. Z „my jsme tu doma“ se tak stává výhrůžné „nás je víc“.

Koncept státu jako obýváku má ještě jedno úskalí. Zatímco ve svém bytě si opravdu můžeme do značné míry dělat, co se nám zlíbí a neuctivost, hulvátské a sobecké chování k návštěvě se projeví pouze na naší reputaci, o státu to neplatí.

↗

Eman Ghaleb sama zdůrazňuje, že hidžáb nosí dobrovolně a její otec ji dokonce přemlouvá, ať se jej raději vzdá. Eman však považuje šátek za součást svojí identity. Foto facebook.com

Jde o podstatný rozdíl mezi soukromým a veřejným prostorem. V tom veřejném máme všichni stejná práva a stejné povinnosti. Nikdo není host ani domácí, jsme v něm všichni společně. Kromě malého okruhu specifických práv, jako je například volební právo, má stejná práva občan křesťan, občan muslim, nebo turista ze Saudské Arábie.

Nerespektovat to znamená popírat hlavní podstatu moderních evropských hodnot, které nás odlišují od diktatur a teokracií. Znamená to nerespektovat demokracii, právní stát ani univerzálnost lidských práv.

Není ničí povinností se asimilovat, natož stát se Čechem (co to vůbec znamená?) nebo přejmout naše tradice a zvyky. Žádný zákon po nikom nic takového nevyžaduje a ani vyžadovat nemůže. Není žádná definice češství, natož „našich“ tradic a zvyků. Sami mezi sebou jsme různí. Ani Čech ani Arab není nucen povinně slavit Vánoce, chodit na zabíjačku nebo v pátek vypít deset piv. Jediné, co všichni musíme, je dodržovat platné zákony.

Navíc je hloupě arogantní se domnívat, že naše kultura je dokonalá a že se nemáme od jiných co naučit a v čem inspirovat. Je to iracionální a je z toho cítit xenofobie jako hlavní motivace.

Zkuste si to u nich

Nakonec přichází oblíbená figura „u nich by to taky nešlo“:

„Kdybych chtěl žít v Jemenu, protože mi tamější společnost a vše více konvenuje, pak moje dcera nepůjde do místní školy v minisukni a nebude to vyžadovat jako „lidské právo“. Ani ne proto, že by nám případně všem usekli hlavu, ale protože slušný host ctí pravidla hostitelské země, pokud tam chce žít.“

Tento argument je průsečíkem všech ostatních, jakési velké finále, coming out Klausova světonázoru. Protože v Jemenu by údajně Klausova dcera nemohla do školy v minisukni, chce Klaus na oplátku udělat Jemen z České republiky a zakázat Eman vstup do školy v šátku. Protože v Jemenu není svoboda, nebude svoboda ani v českých zemích. Tohle je hlavní Klausovo poselství.

Namísto sebevědomého trvání na našich liberálních tradicích chce Klaus svobodu ­ o které neustále mluví ­ odhodit a motivován primárně nechutí k jinakosti vymýšlí totalitní pravidla, kterými by to těm „cizákům“ náležitě osladil. Ačkoli se zaštiťuje obranou „našich hodnot“, koná přímo proti nim.

Myslím, že bychom naopak měli být hrdí na to, že jsme svobodná země, kde kromě jiného můžeme jít školy v tom, co sami chceme nosit. Soudit člověka podle oblečení je povrchní hloupost. Bojovníci proti muslimům, kteří chtějí za každým šátkem vidět nejhorší projevy islámu, jsou jako freudiáni, kteří za každým doutníkem vidí penis. Někdy je však šátek prostě jen šátek.

Když Eman sedí ve třídě gymnázia v šátku, pro který se sama rozhodla, je to projevem liberálních evropských tradic osobní svobody. Naproti tomu Klausova sofistika proti šátkům na školách, upírání svobodné volby a požadavky na asimilaci stojí nejen mimo evropské tradice, ale i mimo zákon a vedou nás nikoli ke svobodě, ale do orientální despocie.