Sobotní Lidové noviny vyšly s výrazným titulkem na první stránce: Islám odporuje naší ústavě. V textu článku jsme se mohli dovědět, že je to výrok Frauke Petryové, předsedkyně politické strany Alternativa pro Německo, která poskytla Lidovkám exkluzivní rozhovor.

Titulek mohl být opatřen uvozovkami, mohlo být řečeno, třeba menším písmem něco jako „říká Frauke Petryová“. Tak jak je vytištěn, mohl být čten tak, že Lidové noviny předpokládají rozpor mezi islámem a Ústavou České republiky. Je známo, že nemalá část čtenářů sleduje jen titulky a do podrobnějšího čtení se pouští výběrově.

Lze předpokládat, že Lidové noviny udělaly další krok od seriózního média směrem ke štvavému xenofobnímu plátku ve službách oligarchy.

Diskuse kolem toho výroku na sociálních sítích obavu ze zamýšleného významu potvrzují. Nedebatovalo se o německé ústavě a vztahu islámu k ní. Řeč byla právě o domnělém rozporu islámu s českou ústavou a jako na takový propagandistický projev je nutno reagovat.

Představa o rozporu islámu s českou ústavou je nesmyslná a může s ní přijít jen někdo, kdo sice plane pro vlastenectví, ale nestálo mu zatím za to, se do ústavy podívat. Zjistil by, že pojednává o státní příslušnosti, státních symbolech, parlamentu, prezidentovi, vládě, soudech a územní samosprávě. Se kterým článkem tedy má být islám v rozporu?

Ústava ovšem odkazuje na Listinu základních práv svobod. Je tedy snad islám v rozporu s ní? Její články 15 a 16 deklarují mimo jiné svobodu vyznání, a to nejen svobodu jednotlivců, ale rovněž nezávislost náboženských společností, které vznikají, působí a případně zanikají bez jakékoli účasti státu.

Nikoli ústavě, ale právě tomuto dokumentu, jehož obsah se pro odpor Václava Klause nepodařilo roku 1992 vtělit do ústavy, by odporovalo, kdyby stát omezoval svobodu vyznání. To se v ojedinělých případech děje a lidskoprávní organizace to pečlivě sledují. Příkladem může být takřečený Černý pátek 2014, kdy policie v době páteční bohoslužba vtrhla do mešit, ohrožovala shromážděné muslimy a vše vyvrcholilo vykonstruovaným politickým procesem proti tehdejšímu předsedovi Ústředí muslimských obcí Vladimíru Sáňkovi.

Jak ale může Listině odporovat islám, je nepochopitelné. Islám je historický a kulturní fenomén a ničemu takovému se české právní normy nevěnují. Kdybychom neználkovství německé političky a českých Babišovin poněkud opravili, mohli bychom uvažovat o činnosti některé islámské organizace a jejích členů. Ti by se ovšem nedostali do rozporu s Ústavou ani s Listinou, nýbrž se zákonem o církvích a náboženských společnostech (č. 3/2002 Sb. v novelizovaném znění).

Listina totiž připouští, že výkon práv uvedených v čl. 16 může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. A zákon o církvích opravdu tuto svobodu omezuje, když ve svém § 5 uvádí, za jakých okolností nemohou církve a jiné náboženské společnosti „vznikat a vyvíjet činnost“.

↗

Titulek mohl být opatřen uvozovkami, mohlo být řečeno, třeba menším písmem, že jde o citaci Frauke Petryové. Nestalo se, Lidové noviny raději živí českou islamofobii. Repro DR

Kdo čte nepříjemné odstavce uvedeného paragrafu, najde nepochybně leccos, co některá z islámských organizací např. u nás působících opravdu koná. Jinými slovy, jak se vyslovil jeden z diskutujících, vládnou tam pořádky, které jsou v rozporu s demokratickými a liberálními principy našeho státu. Například bychom mohli zjistit, že omezuje práva osob pro jejich pohlaví nebo pro jejich smýšlení.

Pokud však budeme s omezujícím paragrafem konfrontovat standardní křesťanské církve, zjistíme totéž. V římskokatolické a pravoslavné církvi jsou zjevně omezena práva žen. Nemohou se podílet na vedení církve. Římskokatolická církev postihuje s reálným dopadem na profesní uplatnění lidi pro jejich smýšlení (prohlašuje je za bludaře se všemi nepříjemnými dopady). Soudy řešily žaloby ohledně ukončení pracovního či služebního poměru mezi různými církvemi a jejich pracovníky.

Chce někdo pro takové jednání některých reprezentantů křesťanství křičet, že křesťanství odporuje naší ústavě? Římská církev jako absolutistický kvazistátní útvar s pyramidální strukturu moci bez sebemenšího náznaku delegování nebo kontroly ze strany členstva je rozhodně útvarem nedemokratickým, ne-li protidemokratickým, avšak sotva kdo se bude proto vážně snažit o zákaz její činnosti.

Islám i křesťanství jsou standardními součástmi českého názorového spektra a mají ve společnosti přirozené místo. Jedenadvaceti subjektům dokonce stát poskytuje privilegia a umožňuje jim zasahovat do svých kompetencí, například oddávat, podílet se na činnosti armády, policie a vězeňské služby, utajovat před státními orgány informace o závažných zločinech apod. Tím je připouští natěsno do demokratických struktur.

Nejde tolik o někdy vysoce problematické tradiční texty (Bibli, Korán), o přežívající, dosud nepřekonané feudální zvyky. Jde především o to, jak se náboženské organizace chovají dnes. Zacházejí-li se svými tradicemi svobodně a snaží se o koexistenci, tak jak to vyjadřuje dokument evropských islámských autorit adresovaný muslimům na našem světadílu pod názvem Charta evropských muslimů z roku 2004 nebo encyklika papeže Jana XXIII. Pacem in terris z roku 1963, nacházejí náboženství místo v demokratických poměrech.

Je otázkou, jak je deník, který troufale nese jméno kdysi demokratického média, v souladu nebo v rozporu s principy, které hájí české právo včetně ústavního pořádku. Chytrácky právně nenapadnutelně, ale eticky odsouzeníhodně totiž podporuje nenávist části veřejnosti k jinak smýšlející menšině.