Pozor, křesťané!
Filip OutrataCo může způsobit mediální nezdar přijetí iráckých křesťanů v České republice? A co mohou křesťané nabídnout k řešení složitých problémů jako je multikulturní soužití?
Případ iráckých křesťanů, kteří byli nejprve se značnou mediální odezvou prezentováni jako důkaz, že Česká republika není vůči uprchlíkům zcela nevstřícná, a nyní se mohou naopak stát poslední kapkou v poháru trpělivosti pro ty, kteří nechtějí přijímat nikoho a za žádných okolností, si zaslouží zamyšlení hned z několika hledisek.
Nešťastné je na celé věci to, že i přes zdánlivě profesionální přístup organizátorů projektu přijetí 153 iráckých křesťanů do České republiky, Nadačního fondu Generace 21, se objevily potíže a je nasnadě vyvodit závěr, že přijímání uprchlíků se zkrátka nikdy nevyplácí a není vůbec možné, aby někdy proběhlo úspěšně. Takový závěr zřejmě část české veřejnosti i politické reprezentace také skutečně vyvodí.
Spíše mi vadí ten mediální circus kolem těch chudáků. Do ZOO je nezavřeme?
Co mne, ale lehce děsí je toto (našla jsem na Seznamu)
"-... [přistěhovalci] byli v kontaktu s dalšími osobami, které je přesvědčovaly, aby tohle udělali.
- Kdo je přesvědčoval, aby odešli?
- To nevíme. Víme, že uprchlíci měli k dispozici překladatele. Mluvili take o nějakém právníkovi v cizině, který jim údajně říkal, aby se nebáli odjet, že Německo nebo Švédsko je do Iráku nevrátí.."
Ona se naskýtá otázka. Měli oni nějaké příbuzné, kteří chtěli, aby se přestěhovali za nimi do Německa, ale pak proč se mluví i o Švédsku? Šlo se o vice rodin - měly některé z nich část rodiny v Německu a jiné ve Švédsku? Proč pak společně jeli do Německa?
A nebo jestli se chtěl někdo (myslím nějaký právník) napakovat?