Naši „nahnědlí vlastenci“ mají pravdu snad jen v tom, že Evropa dlouhodobě zanedbala nebezpečí teroristických líhní. Je třeba prohloubit integraci, protože ta – a i v tom mají populisté alespoň částečně pravdu – se v některých ohledech nepovedla. Naši fašounci mají pravdu: měli bychom se skutečně vrátit ke svým civilizačním kořenům. Je třeba tyto struktury radikálně překopat, musíme znovu vybudovat humanistickou a solidární Evropu skutečně věrnou svým náboženským i sekulárním vizím a ideálům a z této pozice pak pomáhat zbytku světa k lepší existenci. I my musíme zemřít, aby povstalo vědomí lidské jednoty v mnohosti, aby se realizovala ona jednota všech forem bytí, o niž snili i velcí mystikové islámu.

Tak jste udělal výtah pane Nusharte (i když třeba vaše poslední věta by se dala interpretovat jako hrubé překroucení).
A?

Bohužel, ten trafikant nemusel být zabit "jen" proto, že popřál k Velikonocům.
Bohužel, ten trafikant patřil k pronásledované sektě ahmadíjovců. Už jen to "stačí", aby ho nějaký pákistánský fanatik zabil: v Pákistánu jsou ahmadíjovci podle zákona považovaní za ne-muslimy, v lidovém povědomí pak za odpadlíky a heretiky, které je možno a záhodno pronásledovat.
To všechno, opět bohužel, vrhá na celý případ nové světlo: ahmadíja je proselytické a pietistické hnutí, s krátkou, ale zajímavou historií, která se týká hlavně toho, jak a kdy se Západ setkával s některými koncepty islámu právě prostřednictvím ahmadíje.
Ale vlastní ahmadíja - právě proto, že klade důraz na praktickou, denní, žitou religiozitu, která vychází ze sunny, jaksi NENÍ hnutím navazujícím na súfijské směry. Případné súfijské směry, které se jmenují "ahmadíya", mají s "ahmadíjou" z Paňdžábu jen shodné jméno.
Jakkoliv je ahmadíjovský přístup k životu a okolnímu světu chvályhodný a obddivuhodný, věroučné základy tohoto hnutí jej vyřazují z proudů islámu a zaměření na praktické stránky života z proudů islámského mysticismu.
Ahmadíjou prostě jaksi nelze poměřovat islám.

se opírá o schopnost většiny, akceptovat spirituální prázdnotu - bezvěrectví, které je substancí pokročilého kapitalismu.
Společenský tmelem jsou prvotně ústava a právní systém, které vznikly jako ateistický projekt v křesťanském kulturním prostředí.
Preference fundamentalistických postojů - náboženských, národnostních ........., na úkor ústavně právních norem vede nezadržitelně ke kolapsu liberálního kapitalismu.
Takže existenční zárukou kapitalismu je bezduchá liberalita, která se neobejde bez maxim křesťanské morálky - solidarity s chudými a bezmocnými.
Jde o hyperparadox našeho kulturního okruhu s různě příšernými následky......bych dodal.

Zavraždění muslimského trafikanta, který popřál křesťanům šťastné Velikonoce, je smutná a tragická událost. Nevíme jistě, zda ta vražda souvisí s jeho přátelským vztahem ke křesťanům, zkusme to však předpokládat. Našel se jeden muslim (pravděpodobně se jich našlo víc, ale o tomto jednom jsme se to dozvěděli), který popřál „milovanému křesťanskému národu“ šťastné Velikonoce a byl za to zavražděn pravděpodobně jiným muslimem. Taková událost samozřejmě může „našim fašounkům“ nahrávat v jejich nespravedlivé (generalizující) snaze co nejvíce očernit islám i islámské imigranty. Také už teď bude pravděpodobně mnohem méně muslimů, kteří by se odvážili popřát křesťanům a nazvat je bratry (nebo to alespoň neudělají veřejně).

Jak píše Adam Borzič, v islámu je spor. Nemůžeme tento spor nebo jednu jeho stranu marginalizovat, realita (Islámského státu) takovémuto našemu přání neodpovídá. Autor nás vyzývá k meditaci nad krásnými verši Ibn ' Arabího, vyzývá k pochopení potenciálu islámu jako náboženství tolerance, a to navzdory současné medializované části reality.

Pak ale autor, navzdory svým výzvám k pochopení tohoto potenciálu tolerance, sám učiní zcela nepochopitelné kroky, kterými z té roviny tolerance, rázně vykročí a zařadí se opět do svého bojového šiku. To je pro mě nepochopitelné, „naši fašounci“ s touto vraždou dozajista nic společného mít nemohou, přestože jim „do karet“ hrát může, ale „do karet“ jim pak tedy hraje i Adam Borzič tím, že je v tomto článku vůbec pod tímto označením připomíná, ačkoliv s tématem mají pramálo společného.

Místo skutečné sebereflexe toho, co se v Evropě nepovedlo (podcenění nebezbečí teroristických líhní, mnohdy špatně zvolený způsob dlouhodobé integrace imigrantů, malá mediální podpora tolerantních muslimů, pronásledovaných džihádismem, náš lehkovážný přístup ke svým vlastním civilizačním kořenům …) jsou tyto vlastní nedostatky Evropy (v těchto místech textu) dosti nevhodně zakrývány naroubováním formulací jako: „naši „nahnědlí vlastenci“ mají pravdu snad jen v tom ...“, „podléhání xenofobním sirénám“, „naši fašounci mají pravdu“).

Použitím těchto výrazů je ten velký potenciál tolerance, k jehož objevení by článek Adama Borziče mohl vést, zase hrubě ničen.

Zkuste si představit, že by se někdo pokoušel předejít fatálnímu střetu fašistů a bolševiků a po napadení Habeše a použití chemických zbraní italskými „fašounky“ by třeba napsal:
„Naši BOLŠEVÍČCI mají pravdu: měli bychom se skutečně vrátit ke svým civilizačním kořenům – ovšem ty jim očividně mnoho neříkají.“
Nebo aktuálně:
„Naši „dobrosírkové“ mají pravdu, mezi muslimy se skutečně občas najde i nějaký tolerantní, ovšem často za to zaplatí životem. Místo paniky a podléhání xenofobním sirénám bychom ale měli spíše podpořit ty muslimy, kteří se s fanatickým džihádismem sami potýkají.“ (TO JE, PROSÍM, POUZE PŘÍKLAD A JÁ SÁM BYCH SLOVO „DOBROSÍRKOVÉ“ NIKDY NEPOUŽIL !!)

Při nezpochybnitelné dobré snaze objevit ve vztazích s muslimy velký potenciál pro porozumění a toleranci - není použití těchto formulací jen laciná a možná neuvědomělá snaha vytřískat kapitál pro svoji stranu barikády úplně ze všeho? Není tohle nakonec „yperit“ „vhodný“ k postřiku toho potenciálu porozumění a tolerance našich (zatím názorových) soupeřů?

Tato formulace mi připadá jako neuvědomělý pocit vlastní kulturní nadřazenosti. Vždyť i ti islamisté chtějí jistě svým způsobem pomáhat zbytku světa k lepší existenci. Já pod tím naopak chápu kolonialismus a vývoz demokracie, přesvědčení o tom, že právě my máme ten nejlepší způsob uspořádání společnosti. Toto přesvědčení je však právě jednou z příčin současných problémů.

co umožňuje mé osobě a člověku vůbec v prostředí spirituálně dutého kapitalismu znalého pouze růstu zisku na úkor slabšího, se zaštítit parazitárním zneužíváním biblických maxim křesťanské morálky - solidarity s chudými a bezmocnými.
Co s tím tvářívtvář slabinám jak v bibli tak ústavě a ...................., bych dodal.

řekl bych, že i v křesťanství je takový paradox, který se týká právě zaštiťování se těmi biblickými maximy. V Novém zákoně je tento paradox nějak řešen ...

V Novém zákoně je tento paradox nějak řešen ...
a já ty tečky sázím za otázku kde hledat když Staré, Nové i Ústavní zákony jsou v neoliberálním režimu zneužívány k zastření devastace schopnosti solidarizujícího a ne polarizujícího společenského nastavení.

Kde hledat? Tu otázku si v dnešní době musí řešit každý sám. Nikdo nikomu nemůže říkat, kde má hledat, to je dnes skoro neslušné. Snad ještě tak v konceptu lidských práv, ale tady se zase dostáváme k otázce, kde se tu ta lidská práva vlastně vzala, a zda si jejich interpretaci dnes někdo nepřivlastňuje (podobně, jako třeba nejvyšší autoritou pro otázky víry a morálky má být ..., ale to je trochu jiný problém).

o dohánění globalizované ekonomické moci globalizovanou politickou mocí se mi z tohoto pohledu zdá chybná. To, co té globalizalici chybí není jednotící politická moc, ale jednotící systém hodnot.

Pokud někdo dělá přednost z nedostatku, tedy z toho, že je správné společně uznávané hodnoty nemít, globalizace ani multikulturalismus nemůže fungovat.

Pokud někdo naopak chce mít hodnoty, platné pro všechny, musí jim je vnutit.