Píšu tento sloupek z Řecka a nechci psát jenom nějaké povrchní turistické postřehy. Do hloubky života v této zemi však nevidím. V Athénách jsem byla svědkem anarchistické demonstrace u Polytechnické univerzity: hořela auta, létaly dělobuchy a zápalné lahve, v areálu univerzity (bydleli jsme poblíž) se jako v nějakém filmu míhaly postavy v bundách s kapucou. Nikdo se ale moc nevzrušoval, policisté stáli celou noc pod okny našeho hotýlku, pípali vysílačkami, ale mluvili klidně.

Druhý den jsem se dočetla, že se demonstrovalo za propuštění několika zatčených při velké demonstraci nedávno, odnesla to jen ta shořelá auta a jinak z toho nic nevyplynulo. Chodili jsme pak ještě dva večery na náměstí Exarchéia, kde se shlukují protestující skupiny. A lidé se tu opravdu se shlukovali, pily pivo ze stánku, který tam velmi šikovně a pohotově stojí, dávali se s námi do řeči, ale většinou to nebyli Řekové a řeč byla jen tak o životě, ne o politice. U nás by seděli v hospodě, tady jsou venku v parku.

Ještě není plná sezóna, ale turisté na nejslavnějších místech samozřejmě jsou. Nutno říci, že se na nich chovají slušně, a to i ti, kteří dělají hrozný binec v Praze (například italská mládež). Možná by je odtud vykázali kustodi, které důsledně nepoznáš, a kteří u nás v plenéru nejsou, anebo si prostě antických památek víc váží.

V Delfách se jedna středoškolská výprava chovala tak vzorně, až to bylo divné. Pár holek se sice víc zajímalo o kočku než o výklad, ale zajímaly se tiše. V posvátném okrsku nikdo neleze nikam, kam se lézt nemá, ačkoliv by to šlo (sama jsem se musela několikrát napomenout).

Velký člověk