A zakázali zpívat... islám, hudba a evropské hodnoty

Filip Outrata

Pokus islámských radikálů o ovládnutí škol v britském Birminghamu ukazuje, že frontová linie boje proti radikálnímu islamismu je blíž, než jsme ochotni si připustit.

Tak trochu ve stínu ofenzívy ozbrojenců organizace ISIS v chaosem zmítaném Iráku proběhla českými médii zpráva o pokusu islámských radikálů ovládnout státní školy v druhém největším britském městě Birminghamu. Podle všeho se jedná o předem promyšlenou a organizovanou kampaň ze strany radikálních muslimských skupin.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Trojský kůň Evropy

V rámci tzv. operace Trojský kůň prostřednictvím Rad guvernérů školy tvořených z rodičů žáků dosazovali ve školách ředitele, rušili předměty, které podle jejich názoru odporují islámu, jako hudební výchovu, umělecké předměty vůbec či tělocvik.

Podle inspektorů z britské školní inspekce Ofsted vládla ve školách atmosféra strachu a zastrašování, nemuslimské ženy byly označovány za bílé prostitutky, na vyučování byli zváni agitátoři Tálibánu. Žákům bylo zakázáno slavit Vánoce a Velikonoce.

Tolik výběr z novinových zpráv o dění na birminghamských školách, které zaplnily britské deníky a něco z nich prosáklo i do českých médií. Ta ovšem v těchto dnech spíš informují o tom, jak ministr zahraničí Zaorálek vysvětloval diplomatům arabských zemí výroky prezidenta Zemana, že krvavé činy islámských radikálů vyplývají ze samé podstaty islámské ideologie.

Pokud se zprávy britské školní inspekce zakládají na pravdě a pokud se podobné případy budou v evropských zemích se silnými muslimskými menšinami opakovat, neznamená to nic jiného než potvrzení toho, že frontovou linií boje proti islámskému fanatismu dnes není jen Sýrie či Irák, ale i sama Evropa.

V řadě islámských zemí je hudba nejen součástí školních kurikul, ale je dokonce podporována. Foto en.wikipedia.org

Jak se dalo čekat, ozvali se současní či bývalí britští politici a nešetřili výmluvnými slovy o potřebě daleko víc zdůrazňovat „britské hodnoty“ svobody, demokracie a tolerance a být v jejich prosazování silnější, slovy premiéra Camerona „svalnatější“. Nic proti tomu. Potíž je v tom, když podobně mluví například někdejší premiér Tony Blair, který svou neochvějnou a dodnes obhajovanou podporou americké invaze do Iráku ve výsledku vítěznému tažení islámského fanatismu napomohl tak jako málokdo jiný.

Hudba jako nepřítel islámu?

Zákaz hudební výuky, odmítnutí hudby snad víc než cokoli jiného symbolicky vyjadřuje sílu a hloubku kulturního střetu, který události na britských školách dokládají. Hudba byla od samých počátků v dobrém i ve zlém neodmyslitelnou součástí Evropy a její duše, společnou všem náboženstvím a církvím, ideologiím a režimům. Hudba zněla na bohoslužbách, přehlídkách vojsk, demonstracích a protestních shromážděních. Jen zlí lidé neznají žádné písně, říká jedno německé přísloví.

Stojí za to pokusit se o letmý přehled toho, jak je na tom se školní výukou hudby islámský svět. Nikoli překvapivě, zcela zakázána je hudební výuka ve školách v Saúdské Arábii. Není ani předmětem studia na univerzitách. V saúdskoarabské společnosti přesto není hudba zcela nepřítomná, existují organizace pečující o tradice arabské hudby a umění.

Jak je na tom hlavní konkurent Saúdské Arábie, šíitský Írán? V roce 2010 zakázal výuku hudby i na soukromých školách — na těch veřejných byla zapovězená již předtím. Hraní na hudební nástroje podle zástupce ministerstva školství odporuje hodnotám islámu. Bohatá hudební kultura Persie a Íránu se, zdá se, dostala do rukou špatných správců.

V Pákistánu hudební, stejně jako výtvarná výchova ve veřejných školách, tvořících zhruba 85 % všech škol, zcela chybí. V nějaké formě se provozuje pouze ve školách privátních. V zemi s bohatou a rozmanitou hudební tradicí samozřejmě múza hudby Euterpé zcela nemlčí; jen je zřejmě považována za neislámskou a proto vypovězena ze školních tříd.

Svět islámu je nicméně velký a rozmanitý, a v řadě zemí je hudba nejen součástí školních kurikul, ale je naopak podporována, ať již ve formě tradiční, například arabské hudby, či západní vážné hudby, tak je tomu například v Jordánsku, v severoafrických zemích či třeba v Indonésii.

Ve většinově muslimském Mali, v hudebním světě proslulém jmény jako Ali Farka Touré, Salif Keita, Oumou Sangaré či Tinariwen, se v loňském roce radikální islamisté pokusili silné kořeny hudební tradice západoafrické pouštní země zlikvidovat.

Evropské hodnoty a jak za ně bojovat

Fanatický islamismus je jednou z nejvážnějších hrozeb dneška a to nejhorší, co by se dalo dělat, by bylo ji obcházet nebo zlehčovat. Téměř paralelně se odehrávající události v Iráku a Sýrii na jedné straně a v Británii na straně druhé ukazují, že je ve skutečnosti jen jedno velké propojené dějiště: tak jako militantní muslimové ze západoevropských zemí dnes odcházejí bojovat svou křižáckou válku do Levanty, radikální ideje volně proudí z náboženských škol na Arabském poloostrově a šíří se do Evropy.

Není tak těžké upozornit na problém a uvědomit si jeho závažnost, i když ani to není ničím samozřejmým. Mnohem těžší je nacházet skutečná řešení, dosáhnout pro ně podpory a zajistit, aby se jejich uskutečňování nezvrhlo ve svůj pravý opak.

Vrátíme-li se k britským školám, konkrétním řešením by mohlo být lépe kontrolovat stav škol a dodržování osnov, umět si vynutit, aby například hudební či umělecká výuka — tak jako vždy — byla povinným předmětem. To bude možná malý, ale důležitý počin.

Problémy vycházející ze soužití s početnými muslimskými menšinami v západní Evropě nemají žádné jednoduché, definitivní řešení, protože jakékoli „konečné řešení“ by skoncovalo především se samotnou Evropou a jejími hodnotami.

Není jiná cesta než sled jednotlivých, praktických a do konkrétního kontextu zasazených kroků. A k tomu je nutné dobré, zevrubné a nezjednodušené poznání, počítající s rozmanitostí a umějící dobře rozlišovat.

My Evropané bychom si snad z dnešní hrozivé islamistické ofenzívy mohli vzít poučení v tom, že ne pyšné a nadřazené vnucování „západních hodnot“ svobody a demokracie druhým (často jen zastírající jiné, mocenskopolitické či zištné motivy), ale důsledný boj za vlastní hodnoty na své, již, jak se zdá, vyčerpané a úrodnost ztrácející půdě je to, co nám může pomoci získat si skutečnou úctu a respekt. A také udělat něco pro svou duši.

    Diskuse
    June 18, 2014 v 15.23
    Divná čísla bez uvedených zdrojů a některé souvislosti pomíchané
    Nedokážu se vyjádřit ke všem faktům, uvedeným ve Vašem článku. Avšak přinejmenším tři údaje jsou zkreslené:
    1. Bohatá hudební tradice Persie a Íránu patří do kulturního okruhu šíitského islámu. Islámští radikálové na globální úrovni jsou v naprosto drtivé většině sunnité. K sunnitské větvi islámu se hlásí i většina britských muslimů. Nějaká perská hudební tradice je jim v lepší případě ukradená. Sunnité nebyli a nejsou od toho, aby pečovali o šíitské kulturní tradice.
    2. Zajímal by mne zdroj informace o tom, že 85% škol v Pákistánu je veřejných. Podle UNESCO z celkového počtu žáků a studentů dochází na výuku do státem zřizovaných škol 69% (s tím, že ve městech je to téměř přesně polovina - 49% žáků a studentů z měst). Kde se vzal rozdíl 16%?
    3. Zajímal by mne i zdroj informace, že "hudební, stejně jako výtvarná výchova ve veřejných školách [v Pákistánu], zcela chybí". Mohu jen říct: není tomu tak, od předškolních zařízeních až po střední školy. I když je pravda, že na NĚKTERÝCH školách, se tyto předměty, pravda, nevyučují. V Pákistánu exitují i akademie múzických umění na úrovni vysokých škol.
    June 18, 2014 v 15.33
    2 dodatky: proč Balúčové nechtějí ve škole zpívat a jak kreslí Pathánci
    Ještě dva dodatky:
    1.
    V pákistánské provincii Balúčistán se Balúčové brání školní docházce do státem zřizovaných škol a hudební výchově tamtéž. Důvod je ovšem politický: státem zřizované školy vyučují podle osnov, které zkresleně vykládají vznik občanské války na území Balúčistánu, případně popírají, že nějaký konflikt existuje. A nutí děti zpívat 2x denně pákistánskou hymnu a případně vlastenecké (= Paňdžábce oslavující) písně.
    2.
    I ve velice konzervativní provincii Chajbar-Pachtúnchwa (dříve Severozápadní Pohraniční Provincie - NWFP) se na základních a nižších středních školách vyučuje výtvarná výchova. S jedním specifikem - zobrazované postavy nesmějí mít obličej (a v NĚKTERÝCH učebnicích nemá většina postav obličeje).
    ??
    June 18, 2014 v 18.56
    Prectete si to jeste jednou slecno Mickalova.
    Filip Outrata nikde nepise, ze by sunite meli pecovat o siitske kulturni tradice. Pokud od nej zadate uvedeni zdroju, mela byste to udelat take.
    June 18, 2014 v 19.11
    Omlouvám se, pan Kuchejda má pravdu - špatně jsem přečetla odstavec
    Pane Kuchejdo, máte pravdu, špatně jsem přečetla ten odstavec o hudbě v Íránu. Omlouvám se panu Outratovi za výtku k tomuto bodu, nebyla k věci.
    FO
    June 18, 2014 v 21.9
    Vážená paní Mičkalová,
    děkuji za kritické poznámky. Pokusil jsem se poskládat informace o výuce hudby v islámských zemích z veřejně dostupných zdrojů. pro Pákistán jsem vycházel z následujícího zdroje: Prof. Sajida Haider Vandal: Art Education in Pakistan: A case study of bringing art to school children at the informal level. Paper presented at the UNESCO Regional Expert Symposium on Arts Education in Asia, Hong Kong, 2004. Pochopitelně je to jen jeden zdroj, byť se mi zdál být důvěryhodný. Vaše doplňující poznámky jsou důležité a dokreslují celkový obraz, díky za ně.
    June 18, 2014 v 21.40
    Děkuji za uvedení zdroje
    Vážený pane Outrato, děkuji za info. Já vycházela z poslední hloubkové studie UNESCO v Pákistánu z roku 2007.
    Bohužel, staistické údaje jsou velice nepřesné. Podle mého soukromého názoru bude procento dětí na státních školách ještě menší než oněch 69% z roku 2007, protože existují i "mrtvé duše", započítané do statistiky UNESCO (tato organizace získala podklady z vládních zdrojů). Ony existují celé "mrtvé školy" - viz. např. http://www.dawn.com/news/1046903.
    K výuce hudební a výtvarné výchovy na pákistánských státních školách nemohu najít žádný oficiální zdroj, nicméně jsem navštěvovala rodiny z různých oblastí Pákistánu a viděla jsem, co se děti učí a podle jakých učebnic (některé učebnice mám i v Praze).
    Kromě toho existuje i lidová kultura, ve které hraje hudba naprosto zásadní roli. Kde se sejde pár obyčejných Pákistánců, tam se začne za chvíli pro zábavu a potěšení zpěvavě přednášet poezie a zpívat. Sice to extrémisti neradi vidí, ale naštěstí je (zatím) tenhle lidový proud mnohem silnější než rakovina extremismu.
    Bohužel, v Evropě jsou často muslimové "papežštější než papež", když vymýšlejí a prosazují různé zákazy a příkazy, pro které nelze najít "ortodoxní", historickou ani kulturní oporu.
    FO
    June 18, 2014 v 22.33
    Souhlasím
    a také jsem se pokusil naznačit, že soudobý trend ortodoxního výkladu je v rozporu s tradicemi lidové kultury včetně kultury hudební, a jistě je velký rozpor mezi reálnou přítomností hudby v životě lidí v daných zemích a jejich nepřítomností ve školních osnovách. Spolu s Vámi doufám, že tyto tradice, stejně jako otevřenější a inkluzivnější pojímání islámu, mohou převážit nad extremismem.
    MP
    June 19, 2014 v 18.35
    Evropská frontová linie?
    S velkým zájmem jsem si četl o školních osnovách v Iranu a Pákistánu, ale ani z článku, ani z diskuse jsem moc nepochopil, jak to souvisí s " frontovou linií boje proti islámskému fanatismu" v Evropě.
    V čem je strategie ovládání školních rad jiná, když to dělá muslim a když to dělá křesťanský fanatik? Není to zase tak dlouho (2008? ale můžu se o rok či dva mýlit), co reprezentativní sdružení britských učitelů varovalo před školami, ve kterých se prosazuje potlačování standardní biologie kreacionismem. Existují dost rozsáhle a smutné seznamy knih vyřazených ze školních knihoven, protože v rodičovských radách převládl ten či onen fanatismus (nikoliv nutně náboženský a není to problém jen v Británii).
    Naučili jsme v Evropě kdysi, jak ze škol fanatismus vytlačit či ho v nich alespoň omezit na přijatelnou míru. Předpokládalo to ovšem dost výraznou roli státu a s tou dnes máme trochu problém. Nicméně i dnes by mělo platit, že pokud v nějaké škole trpí či podporují, aby její učitelé označovali nějakou skupinu žen pro jejich náboženskou, národní či rasovou příslušnost za "bíle prostitutky" (anebo "špinavé cikánky", abychom nebyli tak daleko od domova), sluší se vyhnat ředitele a případně další odpovědné, v nejhorším školu zavřít (pokud nechce spolupracovat v Británii rada a u nás zřizovatel).
    Nepochybuji o tom, že v Evropě máme muslimské extrémisty a myslím, že je nemusíme odnikud dovážet, děláme pro jejich kultivaci sami, co se dá (takový šátečkový zákon je lepší než petriho miska), ale na školy frontová linie boje proti nim nepatří, ty musíme umět udržet v civilní zázemí.
    ??
    June 19, 2014 v 19.29
    Pane Profant pozor na to sebemrskactvi.
    Ten satecek je jen takova drobnost. V Nemecku neni sateckovy zakon, presto podle vcerejsi zpravy ministra vnitra odjelo asi tri sta "nemeckych muslimu" "ziskavat bojove zkusenosti" do Iraku. Nikdo se netesi na navrat "ostrilenych veteranu". Islam se prece jen od krestanstvi lisi. Jak udrzite civilni zazemi, kdyz vam zacky odmitnou chodit do telocviku z duvodu viry ?
    MT
    June 20, 2014 v 7.38

    Šátečky by mně koneckonců nevadily.
    Ať si je holky ve Frankreichu klidně nosí ...

    S islámem mám zásadní problém, který se netýká jiných náboženství.

    Je to problémem s KLADNÝM (i kdyby neaktivním - zatím) postojem islámské společenské většiny k agresi, násilí ve jménu víry, v pronásledování odpadlíků, v netoleranci obecně.
    Starý zákon obsahuje lecjaké svinstvo - ale křesťanské společenské většiny to prostě nevstřebávají.
    je směšné si myslet, že to způsobuje neexistence islámského papeže a jednotícého výkladů - křesťanství je záplava církví a postoje společenských většin neislámských národů nejsou přitakávající vůči extrémismu.

    O to jde!

    Ne o existenci těch či oněch extrémistů.

    Extrémisty a nesnášenlivé radikály bychom (i když méně než v případě islámu) nalezli i u jiných náboženství ...


    Nechci nikomu vnucovat liberální osvícenecké postoje - chci je pouze chránit ...

    ... nic jiného.

    + Další komentáře