Čádory a burky
Saša UhlováDůsledné prosazování hodnot Francouzské republiky a občanského principu v důsledku vede k vylučování těch, které by jimi měly být chráněny.
Když jsem chodila před patnácti lety ve Francii na gymnázium, francouzská společnost tehdy žila debatou o „čádorech“. Na všech úrovních se vášnivě diskutovalo o tom, zda se má zakázat muslimským dívkám nosit šátky zahalující vlasy do státní, a tudíž ze své podstaty nenáboženské školy.
Příznačné pro celou debatu je zmatení pojmů. Čádor je černý, dlouhý, splývavý kus oděvu, který zakrývá vlasy a tělo. Dívky ve francouzských školách však většinou nosily jen šátek přes vlasy, pro ten má arabština termín hidžáb. Později se ve francouzském mediálním diskurzu ustálilo sousloví islámský šátek a od snah používat arabských slov se upustilo.
Kauza „islámský šátek“ vypukla však už dávno před tím, v roce 1989, kdy jednotliví ředitelé škol začali z vlastní iniciativy vylučovat zahalené dívky. Státní aparát se k tomuto problému tehdy nevyjádřil jasně a v oběžníku, který reagoval na situaci, nechal odpovědnost na ředitelích škol s tím, že mají jednotlivé případy posuzovat individuálně.
a co myslíš, že se skrývá za změnou Sarkozyho postoje?
on svůj postoj nezměnil. To je jeden a ten samý projev téhož. (Pokud tedy reaguješ na můj text a nikoliv na poslední události ve Francii, které jsem do něj už nezahrnula.) Tím, že zakáže ženám nosit burky, jim ve skutečnosti uškodí. Kvalifikované odhady říkají, že těch žen je méně než 400, téměř všechny se vyjadřují někdy do médií, často jde o ženy, které žijí bez partnera. Jsou to ženy s jasným politickým názorem, který se nebojí sdělovat světu, žádné chudinky. Ten zákaz (který tedy nakonec asi stejně nebude) by spíš poškodil vztah muslimů a nemuslimů. A zvýšil by napětí. Sarkozy to sice takto asi nevnímá, on si zřejmě myslí, že represí dosáhne poslušnosti, ale rozhodně ty řeči o feminismu, ženských právech atd. atp. jsou naprosto zástupné. To říká jen proto, aby to lépe znělo a mohl se opřít o ty bájné republikánské hodnoty a hodnoty občanské společností, kterým ale sám nevěří.
Xenofobie není výsadou tzv. většinové společnosti. V přistěhovaleckých menšinách má mnohem větší intensitu. Vysvětlovat to "obranným reflexem", tedy objektivním ohrožením, je mylné. Přivezli si ji z domova, kde měla neméně hluboké kořeny, než v zemi, kam se uchýlili. Strach z jinakosti nemusí být nutně iracionální. Může za ním být prostá nechuť k mentální zatvrzelosti a často i nekulturnosti. - Zastánci tzv. "multikulturalismu" skutečné společenské a politické problémy a konflikty jen zamlžují.
Negramotný rolník z Anatolie není, alespoň v první době, své hostitelské zemi velkým kulturním přínosem. Nicméně má šanci se jím stát: bude-li svým dětem vštěpovat respekt k ostatním lidem a, v lepším případě, i úctu ke vzdělání. - Obávám se, že nové generace přistěhovalců v tomto ohledu, na rozdíl od svých předchůdců, své šance většinou zahazují.