V Praze se na 1. máje kromě stranických sešlostí a majálesů konaly i demonstrace. Anarchisté se připojili k iniciativě Zleva proti xenofobii. Příznivci Konvičky a Bartoše demonstrovali zvlášť. Přinášíme reportáž Saši Uhlové a Lukáše Senfta.
„Muž v hnědé bundě! Muž v hnědé bundě!“ skanduje dav. Lidé v průvodu poznali muže, který se proslavil jako muž v hnědé bundě. Dnes má na sobě bundu černou a kráčí v první řadě průvodu Bloku proti islámu, který míří z Letné na Klárov.
„Vy jste slavný, každý v České republice vás zná,“ říká mu jeden z demonstrantů přátelsky. „Můžete mi říct, jak to tehdy bylo? Z čeho byla opravdu ta kostka? Fakt nešlo o policejní provokaci?“ Muž v černé bundě se jen usmívá. Teorií okolo působení muže hnědé v bundě bylo po demonstraci 6. února v Praze mnoho.
Přesto lidé nejsou nijak agresivní k policistovi v civilu, který tehdy koordinoval dav útočníků házející lahve a dlažební kostky a zároveň situaci uklidňoval. Nejen lidé z Bloku proti islámu se tehdy domnívali, že útočící neonacisté jsou ve skutečnosti policisté. To se však nepotvrdilo.
Na dnešní prvomájové demonstraci Bloku proti islámu žádní zakuklenci nejsou. Pod kyvadlem na Letné se sešlo tři sta padesát lidí. Poslechli si projevy, které jsou zaměřené proti USA, Evropské unii, české vládě, islámu i levici. Špatné jméno levice se pokouší zachránit Jana Volfová, která mluví jako poslední. Říká, že se první Máj slaví na památku švadlen z USA, což zřejmě zaměňuje s MDŽ.
Po proslovech se lidé seřadili pomalu do průvodu a vydali se na cestu na Klárov. Jediný incident způsobil muž, který křičel nejprve na Filipa Horkého z DVTV a pak na štáb české televize. Nikdo další se k němu nepřidal, ocitl se zcela osamocený. Skandoval sám hesla o mediálních presstitutkách pro fotografy a kameramany a průvod pokračoval nerušeně dál.
Jediné další vzrušení po cestě přináší rozpoznání muže v hnědé bundě a dav tak nakonec mírným tempem přichází až na Klárov. Po cestě skandují lidé v průvodu hesla jako „Islám tady nechceme“, Čechy Čechům“, „Bohouše do koše“ a „scheiße Merkel“.
Na Klárově organizátoři původně plánovali postavit pevnost Evropu z krabic od mléka polepených nápisy. Lidí je ale méně, než čekali, a zřejmě i proto Jana Volfová oznamuje, že je tam jen dají na zem. Jednotlivé nápisy čte a demonstrace končí. Most mezi Klárovem a náměstím Jana Palacha zahrazují policejní antony. Na druhou stranu dorazili totiž účastníci akcí Zleva proti xenofobii.
K těm se na náměstí Republiky přidali anarchisté přicházející ze Střeleckého ostrova. Bylo jich asi sedmdesát, a dohromady se pak přesunuli právě na náměstí Jana Palacha. Snad v očekávání, že tamtudy bude procházet průvod Bloku proti islámu.
Zaznívají tu projevy o daňových rájích, feminizmu a boji proti rasizmu. Lidé sedí na schodech Rudolfina a postávají rozprostřeni všude kolem. Je jich dvě stě padesát a vypadají navzdory transparentům s rudými pěstmi velice neradikálně.
Převrat na šlapadlech
Příznivci Národní demokracie se scházejí na Mariánském náměstí. Ještě než se zformují k pochodu, účastníci začínají křičet na kameramany a redaktory České televize. Vuvuzelami a trumpetami jim troubí přímo do objektivů kamer a skandují „ČT lže!“ a určují ji jako „hlavního mediálního partnera vládního programu HateFree Culture“. Nakonec je musí uklidňovat samotní organizátoři. „Vykašleme se na ČT, jednou si to s nimi spočítáme,“ vyzývá Lucie Hašková, spolupracovnice Národní demokracie.
Následný pochod vede brněnský tesař Jiří Černohorský, bubnující rytmicky na buben. Verbální útoky na novináře z České televize se opakují i během průvodu, kdykoli se redaktoři přiblíží k protestujícím.
Na Slovanském ostrově si demonstrující nejprve zpívají píseň Mešita od skupiny Ortel puštěnou z reproduktorů. Českou hymnu poté pěje Jana Yngland Hrušková.
Všechny projevy emotivně podněcují k podpoře Adama B. Bartoše, který byl ve čtvrtek zatčen a obviněn ze tří trestných činů: z hanobení rasy a etnické skupiny, z podněcování k nenávisti a omezování práv a za popírání či schvalování genocidy. V pátek byl prozatím propuštěn.
Samotný Bartoš ve svém projevu navrhl, že potrestání si naopak zasluhuje Bohuslav Sobotka a Evropská unie. Národní demokracie prý jde po ČSSD, šlape jí na krk a je jejím černým svědomím. Bartoš by rád viděl, kdyby lidé nasedli na šlapadla a pokazili pokřikem sešlost ČSSD na protějším ostrově.
Na tento popud několik účastníků směruje transparent Národní demokracie ke Střeleckému ostrovu a Jana Yngland Hrušková přitom nadšeně diriguje jejich rozmístění.
Národní demokraté se totiž sešli na Slovanském ostrově cíleně: jsou hrdí na slovanskou rasu, chtějí, aby zanikla ghetta nepřizpůsobivých a aby si „české děti hrály s českými dětmi“.
Další řečníci zdůrazňují požadavky Národní demokracie: demisi vlády, uzavření hranic a vystoupení z EU. Černohorský křičí do mikrofonu, že je to naše země a „máme na ňu právo“. Kritizuje i Andreje Babiše, úniky peněz, které by jinak mohly sloužit matkám s dětmi, a Bohuslav Sobotka je i pro něj největším vlastizrádcem dějin České republiky. Jan Skácel, čestný člen Národní demokracie a autor předmluvy k Protokolům sionských mudrců, jej doplňuje sloganem „Čechy Čechům“ a „Nic než národ“.
Pod rozkvetlými stromy nakonec Lucie Hašková shrnuje pro pár desítek přihlížejících svou vizi budoucnosti: „Dnešním dnem končí umírněné demonstrace“. Za ní po Vltavě tiše čvachtají šlapadla ve tvaru labutí a starých kabrioletů.
Je konečně květen a venku je pěkně. Ospalé vyznění všech akcí i poměrně nízkou účast na nich lze možná přičíst teplému počasí.