Laxnost státu vůči nenávisti zhoršuje klima ve společnosti

Jiří Pehe

Komentář předního českého politologa vydáváme jako kontext k včera zveřejněnému podnětu ke kárnému řízení s JUDr. Galkovou: laxním přístupem k porušování protinenávistných zákonů stát ohrožuje demokracii.

Česká společnost žije ve vztahu k politickému extremismu a projevům rasismu v podivné schizofrenii. Trestní zákoník na jedné straně poměrně jasně definuje projevy rasové a  etnické nenávisti, a  s nimi případně spojeného násilí, v § 355 (Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení), v § 356 (Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod) a v § 352 (Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci). Na straně druhé vidíme, že praxe policie, státních zástupců i soudů tyto jasné definice neustále relativizuje.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Opakovaně se setkáváme s tím, že činy, které jsou jasně definované českým trestním právem, zůstávají bez příslušné odezvy. Ba co hůř, policejní represe je často naopak namířena proti aktivistům, kteří proti projevům rasismu a etické či náboženské nesnášenlivosti protestují.

Laxnost státu a zmatená veřejnost

V praxi policie i státních zástupců se v souvislosti s těmito činy objevuje opakovaně slovo „vyhodnocovat“. Tím, co může občanovi jen trochu znalému trestního práva, připadat jako jasné naplnění skutkových podstat popsaných ve výše zmíněných paragrafech, se policie a státní zástupci buď odmítají zabývat vůbec, anebo to ve světle výzev části občanské společnosti, aby konali, zdlouhavě „vyhodnocují“. Mnohé případy nakonec odkládají.

Neonacistický extremista Adam Bartoš tak může veřejně — přímo i nepřímo — podněcovat k fyzické likvidaci některých politiků, ale tyto jeho činy jsou nakonec, pokud se jimi orgány činné v trestním řízení vůbec zabývají, „vyhodnoceny“ jako právo neporušující. Nedávno proti němu sice bylo zahájeno trestní stíhání, ale nikoliv kvůli výše zmíněným činům, ale kvůli antisemitských výrokům nad hrobem Anežky Hrůzové v Polné, kterou na konci 19. století podle českých antisemitů zavraždil z rituálních důvodů Žid Leopold Hilsner.

Je samozřejmě pochopitelné, že si orgány činné v trestním řízení musejí kupříkladu vyžádat znalecké posudky a vyhodnotit svědecké výpovědi či nahrávky z demonstrací. Ale nelze se ubránit dojmu, se jim do stíhání činů, které už na první pohled naplňují skutkovou podstatu trestných činů podle paragrafů 352, 355 a 356, prostě nechce.

To má závažné důsledky hned v několika směrech. Za prvé část veřejnosti si takovou laxnost „vyhodnocuje“ jako možné sympatie orgánů státní moci s jistými typy, v našem případě zejména pravicového, extremismu. V celkové společenské a politické atmosféře, v níž i řada vládních politiků používá ve vztahu kupříkladu k muslimským imigrantům netolerantní jazyk, slouží pak části veřejnosti laxnost orgánů činných v trestním řízení jako určitý signál, že kritéria státní tolerance vůči projevům rasové, etnické a náboženské nenávisti jsou mnohem méně striktní než platné právo.

Fakt, že takovéto počínání stát trestně nestíhá navzdory svým vlastním zákonům, má závažné dopady na klima ve společnosti. Repro DR

K takovému výkladu v očích části veřejnosti nepochybně přispívá i skutečnost, že český stát nedodržuje nebo nevyužívá důsledně svoje vlastní zákony i v celé řadě dalších oblastí. A že taková laxnost státu mívá obvykle nějaké politické pozadí nebo netransparentní důvody.

Neochota orgánů činných v trestním řízení konat podle zákona tak vytváří atmosféru falešné tolerance vůči projevům rasismu a etnické i náboženské nesnášenlivosti, která v konečných důsledcích slouží samotným extremistům jako ujištění, že v České republice se nemusejí bát tvrdého postihu ani v situaci, kdy podle platného zákona jsou některé jejich činy zjevně kriminální.

Neodpovědná mediální diskuze a neprincipiální politici

K relativizaci projevů rasové, etnické a náboženské nenávisti bohužel přispívají i média. Hlubokomyslné úvahy na téma svobody projevu jsou samozřejmě součástí demokratického diskurzu, ale opakovaně narážíme na to, že média bez uvedení patřičného právního kontextu zpochybňují smysl trestního postihu extrémistů v případech, kdy jsou jejich činy zjevně v rozporu s platným právem.

Pokud by bylo cílem mediálního diskurzu vytvořit tlak na zrušení zmíněných ustanovení trestního zákoníku coby odporujících velmi liberálnímu výkladu svobody projevu, je to v jistém ohledu legitimní debata. Něco jiného je ale zpochybňování smyslu stíhat extremisty, pokud zjevně porušují platné zákony.

Třetí vrstvou falešné tolerance vůči extremismu je český politický provoz. Bývaly časy, kdy se s extremisty, jako byli Sládkovi republikáni, „nemluvilo“. Prezident Václav Havel důsledně trval na tom, že když už se extrémistická partaj, jako jsou republikáni, dostala do Poslanecké sněmovny, bude je on, coby představitel „slušné“ většiny společnosti sice brát na vědomí jako řádně zvolené, ale zároveň ignorovat.

Od té doby tolerance k politickému extremismu značně posílila. Začalo to tím, že se někteří představitelé velkých stran pokoušeli lákat voliče republikánů přijetím části jejich protievropské nebo protiněmecké agendy i rétoriky.

Tehdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman sice odmítl vytvořit po volbách v roce 1996 většinovou vládu s republikány a KSČM, ale zároveň tvrdil, že republikáni jsou jen „zdivočelí“ sociální demokraté. Republikáni nakonec z politické scény zmizeli, přičemž někteří jejich politici oficiálně přešli do velkých stran, ale stalo se tak za cenu jistého „zdivočení“ ČSSD a ODS.

Vyjádření představitelů stran hlavního proudu vůči pravicovým extremistům jsou od té doby značně oportunistická. Na jedné straně se hlavní politický proud dokázal postavit kupříkladu vůči fašizující a rasistické Dělnické straně, která byla Nejvyšším správním soudem nakonec rozpuštěna (jakkoliv se vzápětí zformovala pod pozměněným názvem), ale když se do Poslanecké sněmovny probojovaly v předposledních volbách Věci veřejné, jejichž někteří politici vyjadřovali značně extrémní názory vůči menšinám, a v posledních volbách hnutí Úsvit, klesla laťka pro netoleranci xenofobních názorů podstatně níž.

Podíváme-li se přitom na názory vyjadřované představiteli Úsvitu, zejména jeho prvním předsedou Tomio Okamurou, těžko bychom mnohé z nich od názorů představitelů Dělnické strany odlišovali. Xenofobní rétorika nových představitelů Úsvitu, jako je Marek Černoch, přitom ještě podstatně přiostřila po vypuknutí uprchlické krize. Úsvit se nakonec vcelku logicky formálně spojil s Blokem proti Islámu Martina Konvičky, který je nyní za svoje rasistické výroky trestně stíhán.

Okamura, který vytvořil po odchodu z Úsvitu Hnutí Svoboda a přímá demokracie, si ovšem s rétorikou představitelů svojí původní strany nijak nezadá. Blahosklonný postoj orgánů činných v trestním řízení k jeho výrokům na téma imigrace a islámu na různých veřejných shromážděních je dobrým příkladem toho, jak samotné orgány státní moci přispívají k rozmazávaní linií mezi přípustným a nepřípustným ve veřejných a aktivitách a diskurzu.

Ani politici velkých stran se dnes nejenže jasně nedistancují od politiků, jako je Černoch nebo Okamura, ale berou je jako legitimní součást demokratického provozu. Prezident Miloš Zeman se dokonce na vlně extrémistických názorů, které tyto skupiny prezentují, veze. Ba co hůř, spoluvytváří ji svými prohlášeními. A legitimizuje ji — kupříkladu v podobě společných vystoupení, jako bylo to na Albertově u příležitosti 17. listopadu.

I straničtí představitelé hlavního proudu se mylně domnívají, že přejímáním některých v podstatě extremistických postulátů, s nimiž politici krajně pravicových hnutí přicházejí v uprchlické krizi, přeberou těmto stranám ve větším množství voliče. Možná některé ano, ale celkově je taková strategie stejná chyba, jakou kdysi udělal Miloš Zeman, když oficiálně začal lovit republikánské voliče coby prý „zdivočelé sociální demokraty“.

Rozmazávají se tak linie mezi slušnou a neslušnou částí společnosti, mezi politicky i právně „přípustným“ a „nepřípustným“. Tvrzení politiků, že je třeba respektovat voliče stran, jako je Úsvit, jsou v tomto kontextu čirým pokrytectvím.

Zakročme, dokud je čas

Postupná legitimizace politického extremismu skrze okázalou laxnost orgánů činných v trestním řízení vůči jeho projevům ve světle jasnou řečí mluvících paragrafů trestního zákoníku (a koneckonců i ústavy a Listiny základních práv a svobod), jakož i poněkud popletený „pseudoliberální“ postoj části médii k údajné svobodě projevu, a v neposlední řadě i neochota politického „mainstreamu“ se od extremistů distancovat, vytváří podmínky nejen pro další posilování krajní pravice u  nás, ale bohužel i pro odklon stále větší části společnosti od základních pravidel slušné liberální demokracie.

Česká společnost má svým způsobem štěstí, že v ní v jako jediné postkomunistické zemi v Evropské unii přežila komunistická strana. Nad ní se sice dlouhodobě vede diskuze podobně zmatená jako dnes okolo pravicového extremismu, ale ať už si o správném přístupu k této straně myslí kdo chce, co chce, přežila a hraje v současnosti v české politice jakousi sanitární roli. Coby dnes v podstatě protestní strana bez „revoluční“ agendy k sobě stahuje i mnohé hlasy těch voličů, kteří by jinak podpořili extrémní pravici.

Jinými slovy: KSČM je dnes strana převážně starých lidí, v níž nehrají prim mladí rozzlobení muži s extremistickými a násilnickými sklony, kteří chtějí zničit celý „prohnilý“ systém. Jelikož ale má svoje jisté, volí ji i řada voličů s extrémními názory, kteří nechtějí ztratit ve volbách hlas.

Je možné argumentovat, že bez existence KSČM bychom už dávno měli i u nás nějakou parlamentní obdobu neofašistického maďarského Jobbiku nebo slovenské Ľudové strany Mariána Kotleby. Politici hlavního proudu a státní orgány totiž u nás svými postoji pomáhají růstu extremistických tendencí ve společnosti úplně stejně jako v Maďarsku a na Slovensku.

    Diskuse
    April 19, 2016 v 9.50
    Krocení zdivočelé veřejnosti a zdivočelých politiků
    Zdivočelá veřejnost žádá zdivočelé politiky a ti dále a dále divočí naši veřejnost. Jak z toho ven? Jak takovou veřejnost a takové politiky zkrotit. Veřejnou demokratickou kritikou - zde mají nezastupitelné místo demokraticky kritická média, ale také odpovědní občané, kteří nemlčí a každý na svém místě poučuje ustrašenou a hysterickou veřejnost, že fašistické a nacistické názory k žádné lepší Evropě a lepšímu světu nevedou, právě naopak.
    April 19, 2016 v 11.27
    jak vypadá revoluční agenda
    jednu výhradu bych k textu měl - ztotožňovat "revoluční agendu" s rozzlobenými muži s násilnickými sklony jakoby klade rovnítko mezi sociální revoluce a brachiální brutální krveprolití (které se často ani onou lokomotivou dějin nemusí stát). Měnit svět radikálně k lepšímu je věc která se vyvíjí a šibenice či gilotiny, vidle v zadnici a hořící paláce, to vše snad už opravdu nejsou nutné. Nebo snad pojem demokratická a civilizovaná revoluce není možný?
    April 19, 2016 v 12.5
    Zajímavý způsob nazírání.
    Naprosto opominout zdroje nasranosti veřejnosti a soustředit se na potlačení jejich projevů.
    Je zajímavé, jak si levicoví aktivisté krásně notují s vedením EU, které ovšem levicové není ani náhodou. Jak taková shoda najednou může nastat? Odtrhává se od politiky vedení EU většinová veřejnost, nebo se aktivisté odtrhávají od většinové veřejnosti?
    Odpověď není těžká.
    Ovšem kdo ví, jak bude vypadat v politicky korektním překladu?
    April 19, 2016 v 13.32
    STO extrémismu není o korektnosti
    mluvit o lidech jako o dobytku, který by měl být utracen si skutečně říká o adekvátní represi.
    Takhle vzniká fašismus a na to by nejen levice ale každý slušný člověk měl reagovat
    April 19, 2016 v 14.28
    STOP extremismu takovou formou je blábol!
    Jestliže chci bojovat s extremismem, musím vymítit podmínky jeho růstu.
    Co chcete? Trestat lidi za to, že jsou iritovaní? Aby drželi hubu a neopovažovali se říct, co jim vadí? Lakovat skutečnost narůžovo? Politicky-korektní totalitu?
    Současná politika Bruselu, Merkelové a dalších evropských špiček, je nejlepší živnou půdou pro růst extremismu. Ovšem místo tlaku na nápravu tohoto stavu se zde všichni rozhořčují nad tím, jak extremismus roste a jak je třeba tomu zatnout tipec. Všichni "slušní člověci /sami se tak delegovali/ hrozí adekvátní represí". Z tohohle opravdu vzniká fašismus.
    Budete honit po soudech soudce, kteří už mají těch lží dost a za chvíli nebude mít kdo soudit. Nebude co číst, protože všechna média, která se neskloní před výhradním právem aktivistů na jediný světový názor, budou umlčena. Policie již dnes chodí po ulicích s rukama v kapsách a s nevidoucíma očima, protože se bojí, že když zasáhne proti něčemu trestnému, slétnou se na ni aktivisté jak supi. Žádný úředník se dnes již neopováží říci, jaké problémy jej v současné době tíží, aby nepřišel o místo. Lidé se bojí publikovat své názory, aby nebyli perzekuováni. A právě touhle extremní formou bude dokončeno vítězství nad extremismem. Jeden extremismus porazí druhý.
    Logicky. Je daleko pohodlnější kopat do těch dole, než se pustit do těch nahoře. A navíc, i když je aktivista placen z daní těch dole, o výši jeho odměny rozhodují ti nahoře.
    Tož tu máme revolucionáře, jaké svět ještě neviděl. Dělají revoluci s pány proti těm dole.
    ??
    April 19, 2016 v 17.49
    Hod do vody pseudolevicaka a vyplavou Sorosovy penize a cisty fasista.
    Diky existenci p. Peheho bude nutne zavest pojmy jako slunickovy fasismus. Je stale zretelnejsi, ze "mraz jiz neprichazi z Kremlu" ale paradoxne ze slunce. Ten kdo vyzyva ke kriminalizaci svych nazorovych oponentu je fasista a tajtrlikovani kolem toho netreba. Pan Pehe se projevil jako cisty fasista. Protoze je havloid, je pravdepodobne ze touto nemoci trpi znacna cast teto tridy (jeste to neni zakazano rikat) . Zda se ,ze jediny slunickar ( p. Stampach) se probudil. Nebo vydesil ? Jeste je tady moznost, ze p. Stampach nebere Sorosovy penize.
    PK
    April 19, 2016 v 18.23
    Myslíš, Kuchejdo
    že po dnešním Berounu Zemanovi došlo, že už se nesmí objevit mezi lidmi?
    April 19, 2016 v 19.51
    to ne oni, ale špatné poměry - tak to jsou výmluvy
    nesmět říci xenofobovi či náckovi co je, tak to je přeci absurdní - když se někdo chová jako agresivní a nechutný blázen je třeba se tak k němu chovat.
    přednášky o kořenech zla na zemi tu nezbytnou distanci nemohou nahradit. A pokud se dostanou do kolize nejen s civilizovaností ale i s právem tak tím spíš.
    Rasismus a pogromistické kampaně jsou dostatečný důvod - to není o právu na názor. trestný čin hlásání nenávisti k jiným pro jejich původ, víru atp existuje. Takový člověk není oponent, ale sociopat.
    Za vše mohou ti jiní, je třeba je deportovat - dokonce mluvit o masokostní moučce a zplynování to volá do nebes. Proste snižování prahu tolerance k těmhle věcem je cesta do pekel
    April 19, 2016 v 20.17
    Pane Dolejši, vždyť je to jinak.
    Nejde o to, že by bylo špatné říci náckovi, že je nácek. Jde o to, že nyní je náckem nazván každý, kdo se odkloní od bruselského směru. Kdo nesouhlasí s bejkovinami Merkelové a dalších katastrofistů.
    Tohle kádrování, tyhle žaloby, ataky na ty, kteří vidí svět jinak, jsou nejlepším způsobem, jak polarizovat veřejnost, jak získat náckům příznivce.
    Místo skutkové argumentace budete lidem s jiným názorem hrozit trestním postihem? Tím se zlepší klima ve společnosti? Který bloud by v takové řešení věřil?
    April 20, 2016 v 0.2
    Odvaha je jít cestou otevřenosti
    Jedni se bojí pravicového extremismu a volají po utužení práva, a já se zase bojím, že ten mráz přijde právě od "ochránců zákona". Žijeme v zemi Švejků (a buďme za to rádi), kde se do prezidenta střílí z dětské pistolky a hlavní xenofob meloucí muslimy na masokostní moučku se přivazuje na Šumavě ke stromům, aby chránil přírodu a po večerech – oblíben – pochlastává se studenty jihočeské univerzity, k čemuž má krytí svého fakultního šéfa ze strany nejlepšího světového ekonoma (který zadlužil naši zemi o 700 mld. a mezi roky 2010 a 2013 způsobil svými škrty pokles HDP o 1 % přičemž v téže době Čína rostla o 55 % a Rusko o 38 %). Další veřejný nepřítel je Japonec, který nás vyzývá k hájení národních tradic, takže nám tu zbude už jen pár dobrosrdečných xenofobních fašistických dětí z dělnické strany, které vede A. Bartoš, protože ti správně ví. že svět ovládá nadnárodní kapitál a ž á d n á sociální spravedlnost tu není. Parta intelektuálů se tu ve své pidiúrovni navzájem mydlí a navzájem si dokazuje, kdože ho má většího.

    Skutečné řešení problémů vyžaduje v prvé řadě dobrou vůli, která zde není, široko daleko kam i velmi bystrozraké oko dohlédne jen pýcha a všeobecné plivání – a právě ti "etičtí" a "slušní" plivou ve své "lásce" nejzáludněji a nejkřivěji, takže situace je marná, ledaže by přišlo zemětřesení nebo jiná lidi spojující fatální pohroma. – A já pomalu budu volat kéž by!

    Pokud máme tak malou historickou paměť, že nevíme, např. že Thači byl i na seznamu USA prve veden jako terorista, pokud neumíme rozpoznat, že Havel raný sice psal opravdu pěkně, ale pak se stal pouze a jen loutkou a propagátorem zájmů USA, pokud zde není shoda, že i vláda EU už ovládá jen a pouze zákulisní taktiky a její vláda už nemá nic splečného s ideály a u t e n t i c k é demokracie což je možné jen a pouze skrze trpělivé vysvětlování občanům (viz TTIP)... Tak máme přesně tu situaci, ve které jsme: Vzájemné pohrdání, malost a nenávist lépe či hůře zabalená do "profesorského" koloritu zdánlivé úrovně.

    Pravda exiastuje a nelze vše donekonečna relativizovat. Pravda je, že ČR je malá země a ani Rusko, ani Čína, ani USA ani elity EU nebudou mít zájem nějak extra se o ČR pro nějakou osobní l á s k u k ČR starat. Václav Havel si zřejmě myslel a věřil tomu, že jeho osobní vysoké konexe cosi znamenají i pro ekonomické postavení ČR. Milé, ale naivní jak od 16 leté dívenky zdravotnické školy (tímto se těmto omlouvám).

    Otázka je tedy jak z toho ven. Takže v prvé řadě přestat dělat z obyčejných hereček (bez korektnosti) typu Magda V. mudrce a pochopit, že jejich rady typu: "nesmíte na Zemana reagovat", jsou tím nejnižším, co existuje, protože pravý opak je pravdou.

    Pokud zde bude část veřejnosti vytlačena z veřejného prostoru a dokonce to není ani menšina, ale většina, dojde jen a pouze k natlakování a o to většímu průšvihu. A já se nechci dožít situace, kdy budu rád, že se moji nepřátelé věší, protože to stihneme udělat dřív, než si někdo jiný usmyslí, že hlavní nepřítel jsem po Konvičkovi já a pověsí někdo jako nepřítele mě.

    Místo nesmyslů a zbytečností, které od rána do večera ukazují redaktoři zcela mimo realitu v ČT (i jinde) konečně začít dělat plně otevřenou žurnalistiku s hlubokou v í r o u v náš národ (pokud máte problém se slovem národ, tak v naše občany), tedy v obyčejné lidi, kteří zde žijí, prostě dělat jeden poctivý diskusní pořad za druhým, aby se názory střetly a aby lidé viděli, že zde není svazácké světaznalé politbyro, které po vzoru StB vypne zvuk, jako se stalo Ivanovi Hoffmanovi na Bratislavské lyře na jaře 1989, když hrál na koncertu Joan Baezové a ta pozdravila Petra Cibulku a další disidenty z Charty77...

    Vždyť i ten Hydepark, kde mohli lidé hlasovat a kde byly vstupy z nočních hospod zcela zmizel. Žádné pod lampou zde není. Zbyly tu jen zcela sterilní a od reality odtržené "diskuse" typu OVM, kde si dělají politici typu Kalousek, Benda, Dolejš – všichni jsou v politice 20–25 a více let (Kalousek od roku 1984!) dokola reklamu za naše peníze a za náš čas, aby jen a pouze dál byli u moci a neměli dohromady za nic odpovědnost. Prostě za nic.

    Bohužel i mé lkaní zde je marné, protože se nepoučí nikdo a všichni budou maloryse čekat, až se ono samo cosi kdesi stane. Nebo, co bude ještě horší, ti, kdo jsou dnes u kormidel a mají možnost se budou opevňovat a kopat do poslední chvíle, stejně jako to dělal ten zpráchnivělý minulý režim komunistických páprdů, ten režim, do kterého i dnešní šéf Hospodářské komory – dnes Goldman Sachs – Vladimír Dlouhý updateovaný v roce 1978 vstoupil, aby dělal kariéru, stal se členem KSČ. A nikomu to nevadí, přestože i poctivému (možná) komunistovi Ransdorfovi jako šéf stranické buňky dal právě Vladimír Dlouhý důtku buď za podpis Několika vět nebo za styk s disidentem Trevorou (slyšel jsem obě verze). A nikomu to nevadí, paměť nemáme a slušnost a etika je pouze a jen vedle Křemílka a Vochomůrky s Rákosníčkem – v říši pohádek.

    Pro koho se tu píše? Kdo se přesvědčuje? O čem? A k čemu?
    + Další komentáře