Přituhuje
Markéta HrbkováV přestupkovém zákoně dochází k několika zásadním změnám. Většina pokut se zvyšuje, zatímco mezi lidmi je peněz stále méně. Problémy tak mohou zůstat nevyřešeny, a kritika zároveň umlčena.
Když jsem pročítala návrh změn přestupkového zákona, který míří k projednání do výborů, vynořily se mi v hlavě vzpomínky, jak v druhé půlce 70. let obžalovali tátu z „urážky veřejného činitele“, protože při návratu z hospody cvrnknul policistovi do čepice, až přistála v kolejišti.
V rodině jsme to prožívali v několika rovinách. Tak trochu jsme z toho měli srandu; ona drobná zlomyslnost vůči někomu, kdo se zaštiťuje úřadem vždycky tak trochu potěší, a když si na ní dotyčný zakládá tak, že kvůli tomu podá žalobu, tak nadvakrát. Zároveň jsme si všichni tak nějak uvědomovali, že právě to, že se úřady blíží víc nátlaku než službě a nefunkčnost se řeší autoritou pod hrozbou trestu, udržuje totalitu totalitou.
Úzkost vzbuzovala otázka, kdy a kdo toho využije, protože se tak nějak tiše vědělo, že to jsou zákony, které jsou tu proto, aby zajišťovaly možnost dosáhnout a potrestat vlastně každého, zlikvidovat každé silnější hnutí hned v počátku a udržet moc tam, kde už z přirozené autority nezbývaly ani dojemné slzy.
S následkem tlumení celkem rozšířeného hulvátství ........bych naivně poznamenal.
Mě naučili rakouští policisté respektu k silničním pravidlům. Dvakrát jsem tam dostal pokutu za překročení rychlosti a od té doby jsem si dával pozor. Pokutu vymáhali vždy nekompromisně, člověka ani nenapadla možnost nějakého kličkování. Ostatně kolega to jednou zkusil a místo 1000 šilinků na místě byl nucen zaplatit 3000.
Můj klient v Rakousku provozoval autodopravu a k plnění povinností přistupoval jako u nás. Až jednou dostal pokutu 4000 Eur a vše se bleskem změnilo. Od té doby měl vše vždy v pořádku.
Takže dle mého názoru zvýšená sankce /citelná pokuta/ bude mít jistě vliv na tlumení hulvátství.
Obavy autorky z přestupkových komisí jsou liché. Každý občan má možnost se proti jejich verdiktu odvolat.
Navíc dávat do souvislosti strach, pocit bezmoci a agresivitu je zvláštní asociace. Většinou je agresivita příznakem upíranému pocitu nadřazenosti, či nepostihnutelnosti. Strachující se občan bude málokdy atakovat úředníka ÚP. To spíše ten, který je vychovávan k pocitu, že má na vše nárok.