Skutečná váha věcí často vyvstane až v proporci. Bydlím v malém a tmavém bytě? Možná. Někteří lidé ale nebydlí vůbec… A někteří mají čtyři koupelny, v každém patře jednu. Zastávám a prezentuji názory, které jsou v rozporu s většinou toho, co prosazuje vláda? Prostor, kterého se mi k tomu dostává, sice není velký, na druhou stranu ale nesedím za katrem… A tak bychom mohli pokračovat.

Srovnávání dává smysl, obsah a kontext jednotlivým činům. Takový profesionální sport by bez něj neznamenal vůbec nic. K čemu by vám taky bylo, že uběhnete sto metrů za devět vteřin a padesát osm setin, když byste neměli koho porazit?

Ve středu ráno 6. května překvapila asi dvacítku obyvatel zámečku Cibulka zhruba stovka policistů s vodním dělem a konvojem obrněných vozidel. Přijeli je vyklidit. Jak již z médií a výpovědí svědků víme, stalo se tak na základě trestního oznámení, které podal večer před tím majitel zámečku Oldřich Vaníček. Možná se nám zde zdají proporce celkem jasné i bez srovnání, ale přesto má smysl jít trochu do hloubky příběhu a také ukročit k vedlejší dějové linii.

Konečné řešení na Cibulce?

Obyvatelé Cibulky — neříkejme jim snad ani squateři — zámeček užívali tři roky na základě smlouvy s majitelem. Smlouvu nicméně Oldřich Vaníček ke konci března vypověděl a novou se uzavřít nepodařilo. O squaterech tedy de facto můžeme hovořit až od dubna. Až v minulém měsíci se tedy pan Vaníček ocitl v situaci, kdy v jeho nemovitosti vegetovali lidé, které tam nechtěl mít.

Zde se náš příběh dostává na rozcestí. Můžeme pokračovat dvěma druhy vyprávění. O chudáku majiteli, který se jen bránil před nevítanými živly. Nebo o spekulantovi, který k Cibulce přišel během privatizace za osmedesát tisíc Kčs, po celou dobu ji nechával chátrat a dnes by ji rád prodal za 140 milionů korun.

I když se může zdát, že příběh číslo jedna je takzvaně nasnadě, protože má oporu v zákonech, příběh číslo dva má v očích mnoha lidí legitimitu rovněž. Snad netřeba zabíhat do velkých detailů. Už i ministr vnitra dnes říká: „Rozumím tomu, že policie musí podle platné legislativy chránit soukromý majetek, za relevantní však považuji také otevření otázky, jak postupovat, pokud se soukromí vlastníci o svůj majetek řádně nestarají.“ A změna legislativy je podle něj správná cesta.