Za normálních okolností by byla myšlenka na vystěhování lidí z ubytoven prostřednictvím nevyplacení doplatku na bydlení nejen pochopitelná, ale i vítaná. Ubytovna kupříkladu není prostředí, kde by měly vyrůstat děti. A není správné, aby obchodníci s chudobou pobírali lichvářské nájemné na úkor daňových poplatníků.

Za absence sociálního bydlení, což je dnešní situace, je však taková snaha cynická a zároveň nerozumná, leckdy i sebevražedná, dalo by se říci. Svědčí o úmyslu zbavit se odpovědnosti za nejchudší lidi, v tomto případě především za Romy, protože těch žije v ubytovnách nejvíce. A to způsobem, který uškodí i většinové části společnosti.

Nekompetentní ODS

Když z něčeho trčí nepořádek, rozkrádání a nekompetentnost, můžeme si být minimálně na padesát procent být jisti, že za tím stojí ODS. Tato strana šlápla již tolikrát vedle, že se autor sloupku až rozpakuje tuto „schopnost“ ODS zmiňovat, však ji také voliči zaslouženě oceňují minimálním zájmem.

Když svého času populistka z ODS Ivana Řápková prosadila v parlamentu změnu zákona, která městům a obcím umožňuje vykázat ze svého území člověka proto, že třikrát spáchal některý z vyjmenovaných přestupků, možná si ani neuvědomovala, co tím vlastně způsobila. Málokterý politik ODS si je takových věcí vědom, jejich neschopnost domyslet důsledky vlastního počínání je proslavená i za hranicemi země.

Obdobně si počínal i další adept na populistu desetiletí, předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura: při projednávání novely zákona o hmotné nouzi navrhl, aby ke splnění podmínek pro výplatu doplatku na bydlení v ubytovacích zařízení byl nutný souhlas obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí. A tento návrh prošel parlamentem, odhlasovali ho i někteří zákonodárci dalších stran.

Přehrát problémy na jiné

Lidem, kteří se zabývají problematikou sociálního vyloučení v praxi, bylo od počátku jasné, jak se k nově nabyté moci většina měst a obcí postaví: udělají vše pro to, aby svůj problém přehrály na někoho jiného. Jasné to muselo či mělo být poslanci Stanjurovi.

K místním mafiím leckdy patří i někteří komunální politici, kteří už dlouhé roky přemísťují lidi z chudinských čtvrtí, jak se jim zamane. Například většina Romů žijících v ostravském Přednádraží či v lokalitě Palackého skončila v nově otevřených ubytovnách na jihu Ostravy — proti tomu zde demonstrovali pravicoví extremisté a společně s nimi i místní lidé. V pogromu zaměřeném na jednu z ubytoven jim naštěstí zabránila policie.

Doplatek na bydlení již nelze vymáhat v takové výši jako dříve (třeba 4 500 na hlavu za měsíc s tím, že v jednom pokoji žije pět lidí — za jeden pokoj 20 500 měsíčně celkem). Mafiáni tedy již tolik nepotřebují nejchudší lidi, které dlouho zneužívali k ždímání státní kasy. Stanjurův návrh jim ovšem umožňuje se těchto lidí zbavit, a to legálně i pohodlně.

Legální vyhánění

Mechanismus legálního vyhánění lidí popsali v otevřeném dopise politikům a ombudsmance ostravští a další romští aktivisté a Kumar Vishwanathan, předseda sdružení Vzájemné soužití (celé znění dopisu najdete pod sloupkem).

„Například v Bohumíně všem žadatelům na ubytovnách souhlas s vyplacením doplatku na bydlení neudělili, v městské části Moravská Ostrava a Přívoz nevyslovili ani souhlas, ani nesouhlas, v Mariánských Horách (známá starostka Janáčková) vyslovili všem žadatelům nesouhlas, na Ostravě-Jihu vyslovili souhlas časově omezený na 3 měsíce a po této době stanovili podmínky, za kterých souhlas bude udělen (například bezdlužnost na nájmu v předchozím bydlení, uhrazení místního poplatku za psa, uhrazené pokuty z přestupkového nebo jiného správního řízení).“

Jenže tito lidé se většinou dostali na ubytovny právě proto, že jsou zadluženi a nemají prostředky na hrazení pokut. Ubytovna je poslední variantou bydlení (spíše živoření) před spaním pod mostem. Pokud obce nevysloví přímý souhlas s vyplacením doplatku, nebudou mít lidé zde žijící na zaplacení nájmu a octnou se na ulici.

Co bude následovat? Tomu jsme byli svědky vícekrát: bezdomovectví, faktické roztržení některých rodin (a celých rodů), které by se jinak o své potřebné postaraly.

Kvůli tomu se nepochybně zvýší drobná kriminalita, především krádeže, a také prostituce, protože tito lidé neseženou práci už vůbec (vlastně málokterý z nich dostal tu šanci, že mu někdo dal trvalou práci, již od devadesátých let - i proto žijí na ubytovnách).

Empatický pohled nám napovídá, že lidem bez bydlení, práce a peněz toho mnoho jiného nezbývá, pokud nechtějí umřít hladem. (Totéž se ze stejných důvodů týká nápadu Ivany Řápkové, i ona se bezpochyby zasloužila o zvýšení kriminality.)

A nepochybně vzrostou průvodní jevy chudoby spojené s bezmocí a ztrátou životní perspektivy — užívání drog, gamblerství, vzrůst negativních emocí, hádky a rvačky apod.

Poté přijde přesun lidí do míst, kde doplatky na bydlení ještě fungují, zvýší se koncentrace Romů a dalších chudých lidí v těchto místech, začnou se vytvářet ještě větší ghetta než dosud, přibude bezdomoveckých kolonií a žebráků.

Následovat budou protesty místních lidí (Čechů a někdy i starousedlých Romů, kteří se budou cítit ohroženi), nepokoje, demonstrace, násilí…

A zároveň s tím se přitvrdí diskriminace a ostrakizace Romů v místech i ve společnosti jako celku. Již dnes emocionálně vypjatá společenská atmosféra se zahustí a může i explodovat. Zdá-li se to někomu jako zbytečné strašení, ať si vzpomene, co se dělo v roce 2008 v litvínovském Janově či později ve Šluknovském výběžku (kvůli mnohem méně výbušné situaci).

Všehoschopní?

Vše popsané bude stát spoustu peněz a úsilí - měst, obcí i státu (například policejní zásahy při demonstracích stojí vždy desítky milionů). A společnost se ještě více posune směrem k pravicovému extremismu, jehož ideje a způsoby již dnes rostoucí počet lidí pokládá za přijatelné či dokonce správné.

Pokud Stanjura či Řápková měli svůj pozměňovací návrh promyšlený, jestli věděl, co může následovat, pak ovšem není nekompetentní, ale všehoschopný. I to je ostatně jeden z výrazných rysů politiky ODS, od jejího založení.

Premiér Bohuslav Sobotka přislíbil, že vláda navrhne novelu tohoto zákona. Lze ovšem pochybovat, že bude schválena dříve než někdy na podzim. Do té doby může být již v leckterém ohledu pozdě, mafie mají vždy před zákonodárci náskok.

Předseda vlády by snad mohl v dohledné době dosáhnout alespoň toho, aby radní za ČSSD a další koaliční strany ve městech a obcích jednali rozumně. Bylo by také dobré co nejvíce urychlit schválení zákona o sociálním bydlení, který vychází ze znalosti věci — samozřejmě bez pozměňovacích návrhů poslanců ODS.

↗

- - - - - - - - - - - - - - -

OTEVŘENÝ DOPIS

Vážený pane premiére,

vážená paní ministryně a pane ministře,

vážená paní veřejná ochránkyně práv,

obracíme se na Vás s výzvou k řešení krizové situace, která nastala v souvislosti s novelou zákona č. 111/2006 Sb.,o hmotné nouzi — § 33 odst.6, kdy ke splnění podmínek pro výplatu doplatku na bydlení v nestandardní formě bydlení (ubytovací zařízení) je nutný souhlas obce, v jehož katastrálním území se dotyčné ubytovací zařízení nachází.

Jsme znepokojeni situací, ke které nyní dochází v Ostravě a Bohumíně. Některé obce se k povinnosti vydávat souhlas s ubytovacím zařízením postavily tak, že lidé, kteří na ubytovnách žijí, protože jinou možnost nemají, jsou v nejistotě, jak to bude s jejich dalším bydlením, neboť požadovaný souhlas od obcí nezískali.

Např. v Bohumíně všem žadatelům na ubytovnách souhlas neudělili, v městské části Moravská Ostrava a Přívoz nevyslovili ani souhlas, ani nesouhlas, v Mariánských Horách vyslovili všem žadatelům nesouhlas, na Ostravě — Jihu vyslovili souhlas časově omezený na 3 měsíce a po této době stanovili podmínky, za kterých souhlas bude udělen (např. bezdlužnost na nájmu v předchozím bydlení, uhrazení místního poplatku za psa, uhrazené pokuty z přestupkového nebo jiného správního řízení).

Tyto podmínky však lidé žijící na ubytovnách nemohou splnit — pro mnohé z těchto podmínek se právě ocitli v nestandardním bydlení na ubytovnách. Každá obec svévolným výkladem souhlasu hazarduje s bezdomovectvím v přímém rozporu se základními principy dobré správy a péče o své občany. Potřeba bydlení patří mezi základní lidské potřeby zaručené Listinou základních práv a svobod. Jestliže obec souhlasy neuděluje a má volné bytové kapacity, tak proč jsou lidi v nejistotě s dalším bydlením?

Přímým důsledkem nezískání požadovaného souhlasu je ztráta nároku na doplatek na bydlení, a tím pádem bezprostřední hrozba ztráty bydlení, neboť tito lidé nebudou mít finance na zaplacení požadovaného nájmu na ubytovnách. Dávky mimořádné okamžité pomoci (MOP), o níž se v poslední době mluví jako o přechodném opatření, tuto situaci nevyřeší. MOP je pro tyto účely omezena časově na 3 měsíce, ale také výší možné přiznané částky za kalendářní rok. Navíc je tato dávka nenároková. Tím vzniká situace, kdy se rodiny s více dětmi mohou dostat na ulici již další měsíc.

Občané žijící na ubytovnách jsou vystrašení a ve vážných obavách, co se bude dál dít, kam složí svou hlavu, neboť i od ubytovatelů dostávají informace, že pokud nezaplatí nájem, tak budou nuceni odejít. Lidé žijící na ubytovnách se tak stali rukojmími v populistickém boji politiků. Tento stav se týká cca 400 lidí v Bohumíně a cca 1700 rodin v Ostravě. Pokud situace nebude okamžitě řešena, ocitnou se rodiny s dětmi na ulici. Vzniklou situaci nelze řešit monitorováním a analýzami či výzkumy, ale aktivním přístupem. Stát nesmí vědomě poškodit své občany.

Vzhledem k vážnosti této situace Vás vyzýváme k neodkladnému řešení vzniklé krizové situace — změnu zákona o hmotné nouzi — zrušení požadavku souhlasu obcí.

Z těchto výše uvedených důvodů jsme na 16. 6. 2015 na 11.00 v prostorách Vzájemného soužití na Bieblově 8 v Ostravě svolali jednání s představiteli Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a sekce ministra pro lidská práva, kteří potvrdili svou účast. Rovněž lidé, kterých se situace bezprostředně dotýká, sepisují petice. Napětí, které vzniká, může eskalovat až v protesty a demonstrace nejen občanů, kterých se situace bezprostředně dotýká, ale také extremistických skupin, které toho mohou využít pro podporu své ideologie. Nehájíme formu bydlení na ubytovnách, ale v současné době, kdy není zákon o sociálním bydlení, nemají mnozí občané jinou možnost.

Lýdie Poláčková, členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

Edita Stejskalová, členka Rady pro záležitosti romské menšiny

Jolana Šmarhovyčová

Sri Kumar Vishwanathan Josef Stojka