Simulant ve vápně
Petr BittnerPetr Bittner se pokouší rozklíčovat demagogii Stanislava Křečka. Jak se „vyslýchá hlas veřejnosti“, a jakou roli by v tom měl hrát ombudsman?
Demagogie není taktikou hloupých lidí. Demagogie ovšem není ani taktikou bystrých lidí. Demagogie totiž vlastně vůbec není žádnou taktikou. Je spíš obranným mechanismem diskutéra, který chce dosáhnout stejného výsledku, jako jeho nedemagogický oponent: chce vyhrát diskusi. Hraje stejnou hru, ale pomáhá si malou kličkou. Proč? Třeba proto, že bez kličky by prostě neměl šanci.
Vezměte si takového zloděje. Ten hraje taky stejnou hru jako vlastník: chce se mít líp, chce mít víc peněz, chce vlastnit a někdy prostě jenom chce, aby třeba jeho soused vlastnil míň. Nebo takový fotbalový simulant, který si takříkajíc „jde pro penaltu“: bez nafilmovaného pádu by se neprosadil, obránce by ho pokryl, simulant by prohrál. Demagog je zloděj diskuse, simulant ve vápně polemik.
Na drobné zlodějíčky bychom se neměli nějak výjimečně zlobit. Stejně jako Ronaldovi nějakou tu hereckou etýdu nakonec odpustíme, protože jeho hra může nabízet i docela parádní podívanou, měli bychom ve finále odpouštět i demagogům. Jsou to koneckonců normální lidi. A hlavně hrajeme všichni stejnou hru.
Křeček se zkouší prosadit po pravém křídle
Ve veřejné debatě si v posledních měsících docela často zkouší dojít pro penaltu zástupce ombudsmanky Šabatové, Stanislav Křeček (vzhledem k tomu, že se Křeček ozývá v případech diskriminace příslušníka menšiny, dalo by se v rámci naší analogie říct, že se svým fingovaným pádem při průniku do malého vápna zkouší prosadit zejména „po pravém křídle“).
A stejně jako se herecký akt v pokutovém území čas od času dočká slastné odměny v podobě hvizdu z píšťalky, a kluzký filuta si může postavit balón na puntík, a stejně jako si korupčník den co den odnese z kanclu nějakou tu obálku a kapsář mobil nebo peněženku, i Stanislavu Křečkovi přinese občas jeho demagogie laciné body veřejné podpory. A jednoho dne možná i vymodlený úřad Veřejného ochránce práv.
Starší řidiči mají statisticky větší pravděpodobnost zdravotních hendikapů, ne nehod.
Antidiskriminační zákon zavedl pojem „legitimní cíl“. Znevýhodnění oproti ostatním je zde odůvodněno tak, jak o tom píše Petr Bittner v případě řízení aut osobami nevidomými a v podobných případech, popisovaných pařížským provokačním týdeníkem Harakiri, předchůdcem to Charlie hebdo. Prostředky k dosažení onoho legitimního cíle jsou ovšem jednak nezbytné, jednak přiměřené. Jenže podle práva EU, Rady Evropy i ČR platí, že takový legitimní cíl nelze nikdy uplatnit v případě méně příznivého zacházení z důvodů rasy, etnického původu, národnosti, náboženského vyznání, víry nebo světového názoru. Na to jsme v Radě Evropy i v EU po zkušenostech s nacistickými zločiny hákliví.
Co omlouvá Stanislava Křečka, že použil srovnání, jež nemá oporu v právním řádu? V roce 1996 prožil jako poslanec aféru, při níž bylo zjištěno, že neoprávněně používá titul „JUDr.“. Tento titul získal až složením rigorózní zkoušky na Právnické fakultě UK v roce 2005, tedy právě v době vrcholícího zápasu o český antidiskriminační zákon. Kvůli důkladné přípravě na „rígo“ mu však asi smysl tohoto zákona unikl. Nikdy ale není všemu konec, do funkce zástupce veřejného ochránce práv ho Senát navrhl a Sněmovna schválila v dubnu 2013. Od té doby si jistě antidiskriminační problematiku dobře osvojil, protože už od roku 2009 vykonává ochránce (a žádný jiný státní orgán) zákonnou působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací. Šestiletý mandát ochráncova zástupce Křečkovi končí v dubnu 2019 a v květnu 2019 mu bude 81 let. Nedávno někam napsal, že „nám“ (rozuměl tím ochránkyni a sebe) to spočítají při volbě do funkcí. Zdá se, že počítá s další kandidaturou, jistě pak v únoru 2020, kdy končí mandát ochránkyně.
Je otázka, zda „méně příznivé zacházení z důvodu věku při povolení řídit motorová vozidla“ lze opravdu považovat za diskriminaci z důvodu věku. Podmínkou povolení řízení motorového vozidla je zdravotní způsobilost, to platí pro všechny. U starších lidí se tato způsobilost prověřuje opakovaně z toho důvodu, že se u nich zdravotní nezpůsobilost vyskytuje častěji. Není to jediná skupina, u které se způsobilost prověřuje odlišně, jsou také například také lidé, kteří dříve trpěli epilepsii nebo vážnou duševní chorobou. Jasnou věkovou diskriminací by bylo, kdyby starší občané nesměli řídit vůbec. To, že starší občané způsobují více nehod navíc není pravda, to je jen předsudek, který si měl Stanislav Křeček prověřit. Stanislav Křeček zde také projevuje nedostatečnou schopnost právní argumentace. Nejenže se v rozporu s posláním svého úřadu zastává diskriminace, ale i argumentuje chybně.
I věková diskriminace, zejména při přijímání do zaměstnání, je u nás vážným problémem.
§ 1
(1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
A dále § 4
Slib ochránce zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.".
Výroky Stanislava Křečka týkající se Romů a muslimů dávají důvod k pochybnostem, že má v úmyslu tento slib dodržovat a vykonávat svou funkci nestranně.