Divně sociální
Ivan ŠtampachŽádat sociální práva jen pro „naše“ a odpírat jej cizincům, to je svým způsobem nacistický postoj. Sloupek Ivana Štampacha.
V diskusi na sociální síti vyslovil můj diskusní partner spravedlivé rozhořčení nad tím, že na jedné straně je spousta bezdomovců a na druhé volné byty. V celém Česku jich je údajně kolem půl milionu! V tom s ním souhlasím. Je to podobné situaci, kdy nemalý počet lidí hladoví, protože jim z údajně životního či existenčního minima, ale třeba také z penze nebo sociálních dávek nezbývají peníze na každodenní jídlo. Restaurace a obchody přitom denně vyhazují metráky potravin do odpadu.
Pokud jde o potraviny, pravlast svobody, rovnosti a bratrství, míním Francii, nám ukázala, jak silný stát může omezit svobodu podnikání a nařídit supermarketům, aby potraviny určené k vyřazení dali k dispozici pro nasycení hladovějících. Sám jsem v Paříži viděl, a myslím, že to bylo bez příkazů státní moci, že oblíbené restaurace a kavárničky v Latinské čtvrti po večerním ukončení provozu daly zbylé jídlo na stůl před restauraci.
Česká vláda potřebuje více odvahy a méně pokory před inkvizitory kapitalistických dogmat, a měla by udělat podobné kroky, co se týče potravin i co se týče bytů. K tomu lze jen dodat, že to vše je individuální dobrovolná nebo nařízená almužna.
To, co bych čekal od vlády se sociálně demokratickou stranou v čele, by byla reforma, která by např. vysokým zdaněním lidí s nejvyššími příjmy (podle návrhu Thomase Pikettyho v jeho právě v češtině vydaném světovém bestselleru Kapitál v 21. století) a jinými systémovými opatřeními zajistila dodržování ústavních práv, jež jsou trestuhodně potlačována, např. práva podle §§ 26 a 28 Listiny základních práv a svobod.
Zápal mého diskusního partnera pro sociální spravedlnost se vyslovil ve formulaci: Pokud bude jediný bezdomovec a tolik prázdných bytů, nedovolím jediného přistěhovalce. Je to zápal sociální, ale jedním dechem také rasový, nacionální a regionální. Naši mají právo na sociálně spravedlivé poměry. Příslušníci cizích etnik nikoli. Je-li to socialismus, pak jistě nacionální. Zkráceně nacismus, lépe řečeno neonacismus.
Fašistická Itálie a nacistické Německo zavedly rozsáhlá sociální opatření. V korporacích se zaměstnanci určitého odvětví stávali partnery zaměstnavatelů. Bohužel nešlo o jejich dobrovolná sdružení. Korporace či „stavy“ byly ustavovány a řízeny direktivně státem, resp. režimem. Poválečná Itálie převzala pracovní normu fašistické Itálie zvanou Carta di lavore (Charta práce) a ta až do Berlusconiho časů byla základem italského sociálního státu. Dělníci v nacistickém režimu, ale např. i čeští protektorátní dělníci, kteří pracovali pro Říši, měli bezplatnou lázeňskou péči a rekreaci.
Sociální důrazy společné pro levici a pro fašistické a podobné konzervativní diktatury jsou oblíbeným tématem radikální pravice. Na těchto historických faktech ukazují, že být sociální nebo socialistický znamená být diktátorský nebo dokonce totalitní. Výtvor nedávno umístěný v Bruselu trapně posluhuje represivnímu systému a předvádí, jak se jeho kritici domněle shodují s represemi minulého režimu.
Můj diskusní partner ve své polemice pokračoval, že Cikáni nejsou bílí, tak sem nějak nepatří. Hle, kam až může vést horlivý sociální zápal. Nepodařilo se mi diskusi dokončit. Diskutér si mne umístil na blacklist. Argumenty mu došly, vlastně žádné neuvedl, a neunesl nesouhlas.
Chtěl jsem mu napřed ukázat, jak jsou řeči o „bílých“ nesmyslné. Kdyby měl barvu pleti opravdu bílou, měl by navštívit dermatologa. Kdyby byl zaživa možný úplný nedostatek melaninu, karotenu a hemoglobinu v povrchové vrstvě kůže, mohlo by jít o albinismus nebo i jiné závažnější onemocnění. Možná výraz „bílý“ je jen projevem hlouposti, případně masové barvosleposti, ale těmto lidem asi jde o jakousi utajenou stupnici světlejších a tmavších odstínů pokožky.
Chtěl jsem mu na obrázcích ukázat, jak mají někteří plavovlasí Skandinávci tmavší pleť než někteří Romové. Může to být chvilkový rozdíl. Souvisí to mimo jiné, jak je dobře známo, vystavení pokožky světlu, zejména jeho ultrafialové složce. Třídění lidí na přijatelné a určené k vyhnání podle odstínu pleti známe. Ale znepokojující je ve spojení se starostí o bezdomovce a spravedlivým odporem vůči majitelům neobsazených bytů. Spravedlivý je odpor vůči státu, který není ochoten ani schopen garantovat přirozené právo na střechu nad hlavou.
Jak si poradit se skupinami, které křičí, že jsou sociální nebo levicové a jsou konzervativně nacionalistické a autoritářské? Nestačí jim dát nálepku sociálfašistů. Bylo by třeba jasně ukázat, že alternativou k současnému systému je jen kombinace sociální spravedlnosti s liberálním a demokratickým systémem.
Bylo by třeba nejen v teorii, ale i v politické praxi ukázat sociálně demokratickou vládu, která neustupuje rasismu (v podobě neochoty přijmout přiměřenou část přistěhovalců), která provádí důsledné sociální reformy a zachovává plné občanské svobody a lidská práva. Ukázalo by se, že právě demokratický socialismus je naplněním liberálních principů.
Což nemá platnost jenom pro aktuální záležitost s uprchlíky. Ideová zásadovost a demokracie, to prostě tak nějak nepasuje dohromady. Nakonec vždycky zvítězí podbízivý populismus.
V případě, že bychom se rozhodli část prostředků z těchto peněz migrantům věnovat, znamená to, že lidé, kteří do něj léta přispívali, dostanou o tuto částku méně. U těch bohatších to problém nebude. U těch chudších to může být problém velmi velký.
Nevím, jestli je to nacistické, ale já bych ty peníze nechal raději těm našim potřebným, kteří si museli odpírat, když tento fond plnili, než oněm mladým migrantům, kteří k nám kráčejí s představou bezpracného ráje.
Aktivisté by si měl uvědomit, že čím více lidem zde zajistí kvalitní podmínky pro migraci, tím vytvoří více vzorů pro jejich následovníky. Navíc "cestovním kancelářím" obrovské zisky. To vše za cenu toho, že v zemích, které by se měly stavět na vlastní nohy nezůstanou mladí lidé, kteří by to mohli realizovat.
A to přes to, že díky obrovským tokům z EU patříme mezi nejdotovanější země světa.
Ale když jiní dávají nám, tak je to v pořádku, že?
Závazky a sliby k odstraňovaní chudoby na celém světě možná, ale jaké je jejich skutečné naplňování v kapitalistickém systému? Systému, kde chudoba jedněch znamená profit druhých?
Uprchlíci z Lybie se sem valí přeci i proto, protože Gaddáfi chtěl vyrovnat francouzské a italské dluhy, jinak že nepošle ropu. A tu se Frantíci rozpomněli na lidská práva a "nastolili v Lybii demokracii".
Nebo to tak není? Jak k tomu příjde náš důchodce, který má problém ušetřit na jedno teplé jídlo denně, aby z jeho celoživotně nastřádaných peněz do sociálního systému, se mu nedostalo to, na co má nárok, protože je třeba splnit sen lybijským migrantům, jímž životní perspektivu zmařili Angláni a Frantící?
Nebo lépe - to levice bude hasit požáry, které budou beztrestně zakládat finanční spekulanti a to tak, že vezme jedněm chudým a dá druhým chudým? Páč zdaňovat bohaté se nesmí /nedejbože chtít peníze po Kvitové a jiných milionářích a miliardářích/ a někde se ty peníze vzít musejí.
Tohle je problémem mnoha levicových aktivistů. Systém rozbourat nechtějí, což ale znamená, že asi doufají v nějaký tajný obrovský fond, ze kterého se budou financovat všichni migranti a sociálně slabí, tedy ti, kdo jsou hodni jejich zájmu.
A kdo nevěří v ten tajný fond a poukazuje na to, že migrační vlna, vzbuzena prodejem pašerácké fikce o ráji na zemi /Evropě/, může znamenat katastrofu pro Evropany i migranty, neboť Evropa není nafouknutelná a prostředky na obživu migrantů nerostou na stromech, ten "zaujímá nacistický postoj". I tak se dá nazvat reálný pohled na věc. Ovšem od těch, kteří mají hlavu v oblacích.
Měli bychom v rozumné a přiměřené míře pomáhat všem: jak vlastním sociálně potřebným tak uprchlíkův nouzi. Prostředky mezi některými lidmi na to jsou (a domnívám se, že v určité míře by jim zase tolik nechyběly), jde o to, jakou formou je získat.
V minulosti se o socialismu žertem říkalo: "To byl systém, kde jsme tak dlouho hlídali, aby někdo nezbohatl, až jsme nakonec všichni zchudli."
Nepovažoval bych za šťastné, kdyby se o naší době jednou říkalo: "A tak intenzivně hlídali, aby nikdo na nikoho nedoplácel, až na to doplatili všichni."
Nejsme prasata u koryta, pro které přijmout uprchlíky znamená dovolit nějakým přivandrovalcům, aby nám ujídali z našich pomejí. Jsme lidé, pro které přijmout uprchlíky znamená přizvat přátele ke společnému dílu.
V přestávkách mezi inscenacemi jsme se bavili o tom, zda v naší zemi vůbec nějakou zkušenost s uprchlíky máme. Nejstarší z nás řekl: „Ano, po válce sem přece přišla spousta Řeků. A nebyli vždycky vstřícně přijati místním obyvatelstvem, vím to od rodičů. Jenže to bylo nařízeno.“
„No a byli ti Řekové příčinou nějakých problémů?“ zeptal se někdo.
„Nebyli,“ odpověděl nejstarší. „A po převratu rozproudili turistický ruch mezi Českem a Řeckem.“
Potřebujeme také politiky, kteří vidí i za čtyřleté volební období - souhlasím s p. Poláčkem, že pak nemusí být zvoleni - ale to je také umění umět prohrávat a přitom zůstat být vnitřně soudržný. Viz Masaryk, v moderní době J. Dienstbier st.
Rozdíl mezi solidaritou a charitou zřejmě Luděk Ševčík nikdy nepochopí: kdykoliv se v minulých diskusích dotkl myšlenky, že chudým je třeba především pomoci, aby se dokázali uživit sami a nebyli závislí na milodarech, vždycky si tu pomoc chudým představuje jako policejní dohled a nucené práce.
Nejvýstižnější je postoj, že ty cizáky, kteří se snaží proniknout do Evropy, máme nechat umírat, dokud se nám nepodaří zajistit blahobyt pro naše důchodce. Našim pomáhat, cizí ať umřou — to je ukázkový příklad nacionálního socialismu.
Oproti tomu Pavel Kuchejda mě příjemně překvapil. Na základě kontextu tédo diskuse a vystupování Pavla Kuchejdy v diskusích minulých se sice obávám, že ze svého rozboru vyvozuje chybné závěry, nicméně jeho postřehy zde jsou velmi trefné. Zejména otázka, jaké mám společné dílo s Janečkem, Babišem nebo Schwarzenbergem, jde ke kořenům a bourá mýtus jednotného dobrého národa ohrožovaného vnějšími nepřáteli, základ národoveckého populismu a nacionálního socialismu.
Nevím, pane Kuchejdo, jestli sám chápete, co jste tak pěkně vyjádřil, ale je to tak: já, a myslím, že i vy, máme víc společného s uprchlíky než s Janečky, Babiši a Schwarzenbergy. Vymanit se z nadvlády těchto našich elit a vybudovat svět pro lidi, ve kterém se dá žít, to je přesně to dílo, ke kterému chci uprchlíky přizvat. Janeček, Babiš, Schwarzenberg, Duka nebo Kalousek na něm se mnou dobrovolně spolupracovat nikdy nebudou.