Bakelitové hrdinství antikomunismu

Petr Bittner

V Bruselu se objevila instalace sousoší české umělecké skupiny Pode Bal, která ztvárňuje smrt Hartmuta Tautze na rakouských hranicích roku 1986. Místo aby odkazovalo k současné situaci uprchíků, slouží jako antikomunistická propaganda.

„Výjevu se smrtí Tautze přihlížejí zvířátka, která mají tváře Karla Marxe, Vladimira Putina či populárního levicového filozofa Slavoje Žižeka. Zem, na níž mladé Tautzovo tělo spočívá, provrtávají červi s tváří Noama Chomského, další osobnosti s velkou popularitou, jehož levicové smýšlení ale autoři sochy také vnímají jako nebezpečné pro budoucnost,“ zní popis sousoší z dílny uměleckého dua Pode Bal, které v Bruselu „zdobí“ prostory před Evropským parlamentem.

Osobnosti Slavoje Žižka a Noama Chomského mají tedy být v bruselské instalaci propojeny s tragickou smrtí chlapce prchajícího roku 1986 přes rakouské hranice. Nesmyslný výklad myšlenkového světa soudobých intelektuálů napovídá, že sousoší ve skutečnosti není pomníkem univerzální hodnoty lidských práv, ale spíš univerzální blbosti antikomunismu.

Slavoj Žižek považuje stalinismus za nejhorší etickou katastrofu v dějinách. V osmdesátých letech zosobňoval určitou formu disentu a po převratu dokonce kandidoval na prezidenta. Noam Chomsky je akademický anarchista, velký kritik nejen socialistických režimů, ale jakékoli militarizace, imperiální politiky a státní represe. Proč jeho tvář náleží v instalaci červům, kteří provrtávají mrtvé tělo uprchlíka?

Dílo symbolizuje spojnici mezi Marxem, Putinem, Žižkem a Chomským. Podobných spojnic může člověk z pouhého rozmaru smolit nesčetně. Můžu například spojit Václava Havla s Mao Ce-Tungem a Hitlerem, heč! Havel se přátelil s Dalajlámou, Dalajláma se přátelil s Mao Ce-Tungem, Mao Ce-Tung byl diktátor a Hitler byl taky diktátor. Takové spojnice jsou samozřejmě úplně k ničemu. Vyvstává tedy otázka: proč má někdo potřebu je vytvářet?

Pro umělce ze skupiny Pode Bal je tím motivem antikomunismus, který se do české debaty vrací v pravidelných vlnách. V posledních měsících můžeme pozorovat také KDU-ČSL, kterak se snaží sebrat skomírající pravici jedno z jejích osvědčených témat. Vymezování se vůči všemu komunistickému nyní můžeme slyšet na každém kroku z úst předsedy, ministrů i řadových radních.

Výjevu umírajícího Hartmuta Tautze přihlížejí zvířátka, která mají tváře Karla Marxe, Vladimira Putina, Slavoje Žižka či Noama Chomského. Repro z vysílání ČT

Univerzální je leda blbost

Podle Pavla Bělobrádka i dalších lidovců je umělecká kritika z dílny Pode Balu adekvátní. Zastánci manifestace nechápou, proč by se měla evropská levice proti sousoší bouřit, vždyť otázka psy rozdrásaného chlapce je otázkou „univerzálních lidských práv“. Lidovci přitom byli jedněmi z těch, kdo bez mrknutí univerzalistického oka hlasovali pro zrušení financování středomořské operace Mare Nostrum, která měla preventivně zachraňovat tonoucí uprchlíky u italských pobřeží.

Topící se uprchlík zjevně není věcí univerzálních lidských práv. Pokud bychom chtěli zachovat konzistenci lidoveckých vyjádření, pak v jejich perspektivě Afričané nejsou lidmi. A takové „univerzalismy“ z minulosti dobře známe…

Inkriminované dílo je ale nakonec kouzlem nechtěného i při své pitomosti geniální. Za přitakávání konzervativních politiků a novodobých „opevňovatelů“ Evropy se na náměstíčku mezi korzujícími evropskými lídry objevuje potlačený výjev jejich černého svědomí: umírající uprchlík, jehož utrpení přihlíží aparátčíci, kteří pouze „konají svou povinnost“ a kteří jsou „realističtí“.

Protože kdyby nechali do Rakous utéct jednoho, byla by to přeci akorát pozvánka pro další. A s takovou by se nám ten socialistický projekt rozpadl, takový hazard se svými hodnotami si nemůžeme dovolit!

Měli bychom si přiznat, že to byl Václav Havel, kdo odmítl jakoukoli mimoústavní persekuci českých komunistů bezprostředně po převratu: ať už z pohnutek svojí demokratické vůle nebo jako dar za nenásilné předání moci. Havlem deklarovaná univerzalita byla univerzalitou svobodné demokratické soutěže v rámci stranické plurality.

A lidé, kteří dnes používají Havlovu necitlivě vyprázdněnou ikonu takřka k čemukoli, se snaží tento jeho podstatný odkaz pohřbít. Kdo je tu vlastně havlistou? Ocenil bych nějakého průvodce mentálním světem lidí, kteří vnímají současné výzvy výhradně prizmatem zombií devadesátých let.

Co mám dneska dělat?

Mluvím z perspektivy člověka, jehož obě rodinné větve čelily za minulého režimu perzekuci. Reálný socialismus byl v mnoha ohledech lidskou katastrofou, a k obecné promluvě o tom, že „se musíme poučit“, se rád přikloním. A přesto bych měl čelit jakési apriorní ideologické porážce, morálnímu ponížení a politické diskreditaci jenom proto, že odmítám reduktivní svět antikomunismu, a že jeho stupidní hydru považuju akorát za ideologickou pomůcku využívanou pravicovými silami k získávání laciných politických bodů...

Zároveň s tím vším mluvím i z perspektivy mladého člověka, který se chce celým svým srdcem hlásit k hodnotám univerzalismu. A mají-li být lidská práva univerzální, musí se vztahovat na všechny lidské bytosti. Ta strašná disproporce mezi deklarovanou solidaritou a praktikovanou lhostejností antikomunistických pokrytců bije do očí.

Socha umírajícího uprchlíka by mohla být aktuální. Ale ne, umělci z Pode Bal následovaní sešikovanou kulturní frontou českých antikomunistů nechtějí upozorňovat na tisíce lidí, kteří vinou evropské politiky umírají u jejích hranic. Rozhodli se raději varovat před Slavojem Žižkem a Noamem Chomskym.

Asi taky udělám sochu. Budou na ní lidé dneška, kteří utíkají před realitou jako pštrosi: strkají hlavy do teplého písečku devadesátých let. Nic tam není slyšet. Jejich mozky se vyhřívají ve srozumitelném světě dobra a zla.

Ti všichni budou jednoho dne konfrontováni se svým svědomím. Už teď, tam někde hluboko v jejich osobnostech, zuřivě bliká červená kontrolka pokrytectví. Možná, že ji už sami cítí, ale nemohou si ji zkrátka připustit, protože by se rozsypaly ztrouchnivělé sloupy jejich antikvárního světa. Světa, ve kterém zlo bylo, a dobro teprve bude.

A až se jim ta proklatá kontrolka probliká napovrch, až se definitivně změní tep doby, a falešný král Antikomunismus zůstane stát nahý před tváří současnosti, až se všichni tihle trumberové spatří v zrcadle, uvidí, že schovávali hlavy do stejného písku jako jejich nenávidění předkové. A ještě měli tu drzost znevažovat historická hrdinství ukradenou aurou odboje.

    Diskuse
    TF
    May 29, 2015 v 11.39
    Připomínání zločinů minulosti může odvracet pozornost od těch současných
    Je jistě správné ve vhodné míře připomínat křivdy, utrpení a zločiny minulosti. Nesmí to však vést k tomu, abychom přehlíželi, bagatelizovali či omlouvali křivdy, utrpení a zločiny současnosti. Nebo se s tím čeká, až bude jednou založen Ústav pro studium, neoliberálních režimů?
    May 29, 2015 v 11.49
    Když jsem se o této "instalaci" poprvé dozvěděl,
    hned jsem si uvědomil, jak slabě umí levice na tyto provokace reagovat.
    Já bych využil levicově smýšlejících umělců /snad nějací jsou/ a vytvořil bych také nějakou alegorii. Napadá mě vor, na který se snaží vylézt iráčtí uprchlíci a z voru jim proráží lebku Kalousek a Bush jr.. K tomu jim podáva kyje Bělobrádek. Nad tím vším, jako anděl strážný, drží ochranou ruku Hitler.
    Myslím, že by to nebylo špatný. Je to stejně blbý, jako výtvor Pode Bal, pravičáky by to iritovalo stejně jako levičáky jejich paskvil.
    Taková nějaká odpověď by byla adekvátní. Jen řvát je pravičákům k smíchu.
    May 29, 2015 v 12.36
    zločin a trest, symbolismus a právo
    sine ira - veřejný prostor snese mnohé a nepochybně i podobné symbolické plastiky jako ta v Bruselu. Pokud mylsí KSU-ČSL že nasbírá body vymezováním vůči KSČM prosím.
    Problém vidím jen to že i vicepremiér Bělohrádek europoslankyně Šojdrová a další akceptují princip kolektivní viny pokud souhlasí s přístupem zmíněné platformy paměti a svědomí.
    Zbytečné zabíjení na hranicích je jistě odsouzeníhodné ale trestat podle zákona lze jen konkrétní prokázaný trestný čin.
    May 29, 2015 v 12.40
    Máte pravdu pane Kolaříku!
    Jak jsem na Vás mohl zapomenout? Jediný správný vykladač mého smýšlení.
    A jaký hrdina! Za rohem lidem do očí poví, že jsou neslušní a hloupí.
    Ale když už mám být za hloupého, tak trvám na tom Kalouskovi a Bushovi. Keller, který si nehraje na zachránce světa hubou, má oproti mnou jmenovaným mikrosetinu jejich viny na současném stavu.
    A pro ty méně chápavé - pokud chcete vědět jak smýšlím o uprchlících, raději se mě zeptejte. Nebudete si pak plést mou kritiku bruselského postupu s xenofobií. To jsou velmi rozdílné věci. Pro normálního člověka tedy určitě.
    May 29, 2015 v 13.16
    To je škoda pane Kolaříku.
    Bude mi to velmi líto. Vždyť s charošim čelavěkom dobro pagavarit.
    Nicméně - všimli jste si jak jde můj návrh správným směrem? Hned zabral na těch správných místech.....
    PB
    May 29, 2015 v 14.21
    I kdyby, paně Kolaříku
    I kdyby tomu tak nakrásně bylo, je v tom přeci zásadní rozdíl! Zatímco komunismus je už dávno pouze filozofickým pojmem s rozličnou interpretační kapacitou, neoliberalismus je hegemonní politickou logikou současnosti. Každá vládnoucí logika potřebuje vrstavnatou opozici, no a jednou z těch vrstev je i radikální vymezení.
    PB
    May 29, 2015 v 14.43
    Nepochopení
    Tomu absolutně nerozumím. Opouštíte myšlenku proto, že ji s vámi zrovna sdílí někdo, koho považujete (oprávněně) za nepřítele? Tak to vás musím upozornit, že i do budoucna bude pro vás politické dění především zdrojem frustrace... :)
    MF
    May 29, 2015 v 16.51
    Informace pro spoludiskutující o diskutujícím PaKo
    On Pavel Kolařík není nic jiného než mnichovský pijan piva.
    Samozřejmě, třeba mu závidět levné a dobré pivo, ale jeho opilecké výkřiky již méně.
    May 29, 2015 v 17.12
    nadávka neoliberalismus a radikální kritika
    je-li neoliberalismus nebezpečnější než komunismus, tak z mého pohledu minimálně tím, že mu zatím schází kritická sebereflexe z vlastního "bolševismu". Nemyslím že posun od washintgtonského konsensu klausovských časů k postwashingtonskému konsensu dneška lze za takovou reflexi považovat.
    V jednom detailu bych se ale pana Kolaříka (pro něj možná nečekaně) zastal. A to, že jakékoliv paušální antiteze (antikapitalismus, antikomunismus antineoliberalismus, antisionismus ...) bývají často jalové. někdy je taková antiteze používána skutečně jako klacek a radikalismus (tedy kořen věci) bych v takovém použití nehledal.
    TF
    May 29, 2015 v 19.15
    Žižek a Chomsky patří na "opačnou stranu"
    Podle toho, jak je "sousoší" popsáno, mi také vadí nejvíc, jak je tam zobrazeni Žižek a Chomsky. Ti by tam, když už, měli (nevím, jak to ztvárnit) poukazovat na to, že i na tom Západě je spousta nespravedlnosti, bezpráví, utrpení, i když to na první pohled není tak brutální jako ti pohraničníci a psi.
    TF
    May 29, 2015 v 19.24
    Kolem uprchlíků je mnoho pokrytectví
    S těmi uprchlíky to není jednoduché, zřejmě záleží na množství a konkrétní situaci, jak se to komu hodí. Byl jsem velmi překvapen, že před lety v nějakém sporu mezi USA a Kubou pohrozil Fidel Castro, že pokud mu Američané "nevyhoví", nebude již Kuba nadále bránit svým občanům odplouvat na lodích směrem k americkému pobřeží. USA po této "hrozbě" vyhověly.
    Prosím Vás, pane Fraňku, už to tu opakujete jánevím pokolikáté. Jděte už s tím pakem třeba do mafry, od té doby, co mafra patří anba, je to hamba to číst, takže se tam s tím pakem uplatníte. Omlouvám se za stupiditu.
    MF
    May 30, 2015 v 10.57
    panu Nushartovi o PaKo
    Nic nevíte. Zkratka PaKo, stejně jako jiné zkratky (vybavuje se mi třeba JiKu) byla používána kdysi v diskusích na Christnetu. Je to krátké a efektivní. Bylo tam více Pavlů, více Jirků.
    Do Telče zřejmě ještě představy o efektivitě nedošly.
    ??
    May 30, 2015 v 11.52
    Mozna je dobre si pripomenout trochu historie.
    Spousta dnes slavnych a uznavanych umelcu ve sve dobe takrka umirala hlady. Ti kteri malovali to co se zadalo, netrpeli nouzi, ale dnes po nich ani pes nestekne.
    Zmenily se casy, ale nikoliv lidska povaha. Pripustme ze oni panove z PodeBalu jsou dnes nazivani umelci, diky dobovym pomerum. A pripustme, ze stejne jako kdysi opravdove umelce nevidime a po tech dnes tak viditelnych jednou ani ten pes nestekne.
    MP
    May 31, 2015 v 0.23
    Jiřímu Dolejšovi
    O neoliberalismu v tak širokém záběru jako ve zdejší diskusi se dá uvažovat jen jako o určitém diskursu anebo jako o synekdoše pro široký a dosti heterogenní proud. Tomu diskursu platíte dost často a velmi zřetelně daň i vy, když píšete o ekonomických
    tématech a jeho záludnost spočívá právě v jednoduchém a myšlenkově nenáročném použití.
    Ale ani v jednom z těch dvou možných použití není neoliberalismus dost konzistentní, aby mělo smysl žádat kritickou sebereflexi.
    Prostě je nebezpečný jinak než politický směr, který se domnívá, že se periodická soudružská sebekritika, dnes kritická sebereflexe, může zastavit před otázkou, proč je ji vůbec třeba dělat, eventuálně, že mu přiznání někdejších hrůz, které spáchal, dává morální či intelektuální převahu nad těmi, kteří nemají ve své historii dost efektivní zločiny, které by kriticky překonávali.
    A přijde mi jako příliš lichotivé, když se o té kreaci Pode Balu diskutuje s politickým pobouření. Pokud výtvarná ubohost neobstojí bez ideologické berličky, bývá ta berlička stejně ubohá jako to, co podpírá. Lhostejno, zda jde o sorelu či antikomunistický eurobakelit.
    PM
    May 31, 2015 v 10.09
    Pobouření i potupa
    jsem pobouřen jako příslušník státního seskupení, jehož výtvarná seskupení produkují pokleslou politickou agitaci.
    Jsem potupen rozhodnutím politických grémií, které takovéto produkty zlomyslně označují za umění.
    ...... a to i kdyby šlo o záměr zobrazující slabomyslnost a dezorientovanost postkomunistického tržního výtvarnictví.
    MP
    May 31, 2015 v 11.51
    Jinak vynikající komentář na A2
    http://a2larm.cz/2015/05/pode-bal-a-zemanovsky-postkonceptual/
    V kostce:
    Čtěme to jako zemanovský postkonceptuál -- pokleslou karikaturu fantazmat české společnosti, kterou je ji třeba ukazovat tak dlouho, až se rozpozná.

    Smutné ovšem je, že autoři zvolili pro vytvoření svého "sousoší" materiál, který se nerozkládá ani za stovku let; jinými slovy, nepředpokládají nijak vysokou šanci, že by česká společnost tu pokleslost vlástních fatazmat v historicky dohledné době nahlédla.
    "Smutné ovšem je, že autoři zvolili pro vytvoření svého "sousoší" materiál, který se nerozkládá ani za stovku let........" - vtipné pane Profante. :))

    Za sebe bych jen dodal, že mi celé to "monumentální sousoší" připadá jako hromada odpadků a nikdy v životě bych nechtěl, aby se vyskytovalo v mé blízkosti.
    A žádné kecy o Laókoónovi a podobné dřisty prdy, jak je zmiňuje pan Bittner, to nenapraví.
    P.S. Velká škoda, že výtvarné umění nemá vlastnosti hudby, kde to prostě nejde okecat --- značná část české výtvarné scény by totiž zněla hodně falešně......................................
    MP
    June 1, 2015 v 11.10
    Aleši Morbicerovi -- I když zase
    Třeba jsem nedocenil při volbě materiálu genialitu autorů:
    Laciný materiál s obrovskými externími nároky při výrobě, poslouží chvíli, téměř jednorázově a přitom dlouhodobě zatíží životní prostředí -- není ona to dokonalá metafora ideologického antikomunismu po pádu komunismu?
    June 2, 2015 v 14.09
    Je to ale opravdu bakelit?
    To tvrdí pan Bittner, ale já mu moc nevěřím. Bakelit se se na sochání nehodí, nedá se po ztvrdnutí ve formě dále tvarovat a těžko se barví, protože je vždy tmavý.
    PB
    June 2, 2015 v 15.28
    Ten bakelit...
    Slovo "bakelit" mám pouze v titulku a slouží jen jako řečnický obrat odkazující k inherentní trapnosti snažit se étos hrdinství narychlo "uplácat". Je vtipné, že už mě někde nějaký diskutér upozorňoval, že je to nejspíš "termoplast" :) Jak se říká v mém oblíbeném příslotí, "nenechám fakta, aby mi zkazila pěkný text"... ;)
    June 2, 2015 v 16.07
    Termoplastové, polyetylénové či polystyrénové hrdinství by v titulku skutečně tak neznělo. Bakelit je víc retro.
    MP
    June 2, 2015 v 17.47
    Jiřímu Kubičkovi
    Já jsem nepředpokládal, že to opravdu byl bakelit, ona ta neodbouratelnost a energetická náročnost platí i pro všechny výše jmenované materiály. Ze stuženého škrobu to nejspíš nebude.
    + Další komentáře