Příspěvek k dialektice minulých válek
Alena ZemančíkováRetrospektiva Kurta Gebauera v Národní galerii provokuje k úvahám o provozu umění jako takového. Nezávisle na politickém zázemí doby, kdy vznikalo. Proč? Právě proto, že Gebauer tvořil v letech normalizace.
Retrospektiva Kurta Gebauera v Národní galerii provokuje k úvahám o provozu umění jako takového. Nezávisle na politickém zázemí doby, kdy vznikalo. Proč? Právě proto, že Gebauer tvořil v letech normalizace.
Děkuju Filipu Outratovi, že připomněl retrospektivu Kurta Gebauera. Viděla jsem ji ještě v přísném režimu před prázdninami a uvázla mi v depresi mimořádných opatření.
Na výstavě mě vlastně překvapilo, kolik pozornosti věnují doprovodné texty tomu, jak se Gebauerovo dílo vztahovalo k režimu reálného socialismu (a režim k dílu Kurta Gebauera). Připadalo mi, že vypasený buldok, valící se za ukazujícím prstem, je obecně obrazem tupě materialistického pohybu za nasycením všech, i těch zbytečných potřeb. Kdyby dnes tu sochu někdo interpretoval ve vztahu k našemu současnému prezidentovi, jistě by u velké části publika uspěl.
Jenže Kurt Gebauer by takhle prvoplánovou sochu nedělal. Jeho dílo je tak půvabné právě proto, že je interpretačně otevřené, že je jedno, jestli Běžící dívka směřuje z východu na západ, nebo obráceně. Podstatně je, že to, zda utíká za něčím nebo před něčím, není jasné, že postihuje moment touhy spojené s nejistotou, a last but not least, že socha zobrazující dívku má smysl nejen pro půvab mládí, ale i pro humor. Poměrně potměšilý je ostatně i Gebauerův pomník Mozartovi před brněnskou Redutou.
Děkuji za rozvinutí tématu a doplnění zejména pohledu divadelního umění. Neměl jsem rozhodně v úmyslu vzbudit dojem, že Gebauerovo umění nutně potřebuje vymezování vůči normalizačnímu režimu.
Naopak, šlo mi o to ukázat, že nadčasové a humanistické umění je vždy kritické k tomu režimu, ve kterém vzniká - a u Gebauera a dalších našich umělců tím režimem byla po dvacet let normalizace.
Ostatně není asi opravdu vhodné považovat za hlavní protinormalizační díla KG toho bulteriéra nebo vykrmeného papouška a rybu. To jsou opravdu spíš díla strefující se do obecně konzumního a pasivního života. Normalizaci explicitně tělesňují ničiví a mstiví trpaslíci, které ztvárňoval opakovaně.
Myslím, že výstavy jako je ta Gebauerova už jsou už důkazem o tom, že hodnocení umění se nefixuje a umanutě nepoměřuje normalizací, ale je univerzálně sdělné bez ohledu na režimy...