Útoky na děkana filosofické fakulty více než cokoli jiného dokumentují pokleslou metodu práce části českých médií od Echa 24 po DVTV. A zarážející neschopnost debatovat o komunistické minulosti bez útoků ad hominem.
Únava z koronavirového chaosu české vlády a setrvalé rozhádanosti opozice stvořila aféru okurkové sezony okolo výroků děkana FF UK. Místo prohloubení znalostí o historickém bádání ovšem ukázala nejen na krizi panující v české žurnalistice, ale i na trvající neschopnost vést korektně veřejnou diskuzi o vlastní minulosti.
Bouři s historickým nábojem spustily bezelstné odpovědi Michala Pullmanna na poněkud neurvalé otázky Daniela Kaisera v rozhovoru pro magazín Echo 24. Zjevně dobře informovaný novinář se v závěru interview svého hosta bulvárním způsobem dotazoval na možné rodinné determinace jeho pohledu na dobu komunistické diktatury.
Mix předchozích odvážných Pullmannových interpretací a nevhodného Kaiserova pátrání po historikově soukromí vyvolal záhy reakci v podobě útočného dopisu-komentáře novináře Michala Klímy. Současného děkana pražské filozofické fakulty v něm obvinil z elitářského a urážlivého hodnocení dějin.
Následující dva protikladné mediální výstupy a smršť reakcí z různých stran v mnohém ukázaly, že debatovat třicet let po sametové revoluci o minulosti připomíná v České republice tak trochu bojový sport. Nejvíce šokujícím na celém střetu je především míra tolerované agresivity zaměřené ad hominem.
Je opravdu těžko představitelné, že by v renomovaných zahraničních publikacích typu Frankfurter Allgemeine Zeitung, Guardian či New York Times vyšel rozhovor, dopis či komentář napadající renomovaného historika skrze jeho původ. Snaha o umlčení vědeckého hlasu založeného na metodologii a pramenech za pomocí rodinné dehonestace neměla v médiích vůbec vyjít, natožpak se stát východiskem v rozhovoru na internetové televizi. Že se tak stalo a nikdo z novinářů se proti tomu neohradil, jen dokresluje etiku a způsob práce české žurnalistiky.
Zatímco u platforem typu Echo24 a Forum24 jde spíše o zažitou formu práce, u média, jako je DVTV, které si zakládá na férovém přístupu k zpovídaným, je to poněkud překvapující. Pokud chtěla Daniela Drtinová vést vyrovnanou a poutavou debatu neměla se hned na počátku dopouštět argumentačního faulu, když zopakuje Klímův osobní útok na Pullmannův původ.
To ovšem není "správně a zcela k věci", ale naopak je to nefér a zavádějící. Ovšem k diskreditaci něčích názorů se "argumenty" ad hominem hodily leckomu, jsou dobré na vzbuzování emoví.
pánů Pullmanna a Klímy, o kterém se článek nezmiňuje, proběhl na ČRo Plus. Tak nějak bych si představoval věcný dialog.
společnost nepochybně tehdy byla také polarizovaná, jako je dnes a asi úplně vždy a v každém režimu. Jen je podle mě důležité si uvědomit, že byla ne pouze rozseknutá na dvě čisté půle nebo části "my" a "oni", ale byla tam celá řada dalších dělících linií, takže uvnitř onoho "my" se nacházela zase další rozdělení na my a oni.
Dobrý příklad je prostředí disentu, kde se třeba v Chartě sešli lidí tak různých názorů na politiku, společnost a vlastně všechno, že za jakéhokoli jiného režimu by se z nich stali vášniví protivníci. Tahle přirozená různost byla jen utlumená, vypadalo to, že je to jakési jednotné "my" (tj. my odpůrci režimu), ale byla tam už tehdy.
A o to víc je tomu tak dnes, kde jistě najdete mnohé, kterým současný režim vadí, ale z úplně jiných důvodů. Někomu proto, že jej považuje za estébácký a socialistický, jinému proto, že jej považuje za pravicový, oligarchický. Někomu třeba z obou důvodů, jinému ještě z jiných.
"Je třeba si uvědomit, že Pullmann vlastně říká, že lidem, o kterých mluví, nevadilo ne to, že oni sami nemohli cestovat - když se jim vlastně vůbec cestovat nechtělo. Jim nevadilo, že nemohl cestovat nikdo. Tedy až na věrchušku, která samozřejmě cestovat mohla. To znamená, že neměli elementární solidaritu s poníženými a utlačovanými."
Ano, pane Kolaříku, to Pullman opravdu říká. Respektive konstatuje to na základě studia dobových dokumentů. Možná se mýlí, možná ta fakta interpretuje zkresleně. Zejména co se týče odhadu, jaká část společnosti byla takto konformní, že ji o nějaké solidaritě s utlačovanými nenapadlo uvažovat ani náhodou.
Jenže i kdyby někdo dokázal počet takových lidí odhadnout přesněji a stanovil, že jejich podíl nebyl tak velký, jak se domnívá Pullman, stejně nechápu, jak je v dnešní době možné, že mu pořád někdo doporučuje, aby mlčel. Když měl tatínka na vysokém postu v RVHP.
Skutečně mě zaráží, že o práci historika dnes není možné debatovat bez toho, aby jeho názoroví odpůrci nezačali naznačovat, že by měl přijít o svoji akademickou židli.
Pullman podle mne netvrdil, že "dopisy pracujících" na podporu trestů smrti byly "projevem demokracie".
Jen dost nepředloženě /vzhledem k okolnosti, že se nenacházel mezi akademiky, ale poskytoval rozhovor do médií/ citoval jakési zahraniční historiky, kteří se zabývali stalinskou érou a kteří vyslovili tezi, že teror nepocházel jen shora, rozpracováním pokynů z politbyra, ale šel i odzdola nahoru, když například dělníci kádrovali vedoucí pracovníky a posílali je na smrt nebo do táborů. Tento proces nazvali "demokratickým prvkem". Pullman ovšem upozornil, že o demokracii v našem smyslu slova se nejedná. To, že šlo o teror, rozhodně nevynechal, přesto to neřekl tolikrát a tak důrazně, aby se toho výrazu o demokratickém prvku hnedle někdo nechytl.
S vaší diagnózou, že jeho názory jsou ve skutečnosti drtivou obžalobou normalizační společnosti, souhlasím.
Překvapivě to nevnímají jak jeho zastánci, tak i odpůrci. Ti se z toho pořád snaží vydolovat adoraci minulého režimu.
Doslechl jsem se, že mezi moderními historiky (a snad dokonce i mezi filozofy a sociology) panují určité nejasnosti ohledně příčin úmrtí Milady Horákové. Jedno je ale snad už jisté: Milada Horáková nebyla (jak se doposud mylně traduje) zavražděna komunisty. Výsledky nejnovějšího bádání (v oblasti multioborové angažované levicové historie) totiž s poměrně nevyvratitelnou jistotou naznačují, že byla zavražděna Čechy. Podle námi oslovených sociologů nejde ostatně o tak velké překvapení: Češi byli přece vždycky svině! (Evokuje to případ jistého církevního reformátora, který byl v 15. století upálen proradnými Němci). Historická věda se tak konečně opět vrací tam, kde je její odvěké místo.
Díky za dobrý článek. Je to úlevný pocit, zjistit, že se na DR zase jednou objevilo něco, s čím mohu z velké části souhlasit (a že ta "pajcka" měsíčně není zcela kontraproduktivní investicí...).
vy jste opravdu expert na argumentum ad hominem...