Ústav pro studium totalitních režimů bývá kritizován jako instituce zřízená na pravicovou objednávku. ÚSTR nemá prý jen posvěcovat učesaným výkladem předlistopadové historie legitimitu a jednání pravice jako historického vítěze nad (krajně)levicovou nespravedlností. Účelový výklad diktatury KSČ má vycházet z poptávky části voličů, kteří by rádi přehlušili svoji včerejší konformitu vůči KSČ.

Historie v podání ÚSTR má údajně dovršit zobrazování diktatury jako totalitního systému a lidem umožnit vyrovnat se se svojí pošramocenou minulostí, neboť je pasuje do role manipulovaných obětí. Toto pojetí nazývají jeho kritici „totalitárně-historické vyprávění“, případně jej zobecňují jako „antikomunismus“.

Podle osob revidujících antikomunismus ale není nutné činit pokání za život ve lži. Ano, lidé se před listopadem 1989 podíleli na režimních rituálech a své jednání ohýbali, avšak nikoliv prvotně s ohledem na režim, nýbrž proto, že šlo o dobovou konvenci. Ale i v rámci režimu a ideologie na ní ustavené jim měl zůstávat prostor na to, aby žili v souladu se svým bytostním přesvědčením a morálně. Sami „revizionisté“ jsou ovšem též kritizováni, neboť prý upozaďují primárně represivní povahu režimu, a to opět účelově a k oprávnění svých politických (levicových) postojů.

Hodnocení minulého režimu odráží souzení toho současného. Padají silná slova o politizaci minulosti a selhání vyrovnání s ní. Nejedná se jen o palivo do diskuze o sociálním či liberálním směřování země, ale o ideovou polarizaci v názorech na legitimitu a demokratičnost současného režimu jako takového.

Spor zrcadlí i sociodemografickou strukturu české společnosti, neboť skepse ohledně přínosu změn po roce 1989 stojí v přímé souvislosti s výší příjmu obyvatel, úrovní jejich vzdělání a politickou identifikací. Dokazuje to výzkum veřejného mínění z února 2014 (CVVM), v němž pouze dvacet pět procent dotázaných uvedlo, že se změna systému v roce 1989 rozhodně vyplatila.

Za této situace probíhá výběrové řízení na ředitele ÚSTR. Některá média si zjednodušila výběr tří nejvážnějších kandidátů následovně: Jeden se prý drží antikomunistických pozic, na nichž byl ÚSTR ustanoven (Hazdra). Další kandidát představuje „metodologickou revoluci“ v revizionistickém duchu (Blaive). Podle třetího kandidáta nemá Ústav propagovat pouze jediný výklad minulosti, zároveň má ale trvat na nedemokratickém, lidskou důstojností opovrhujícím a proto zásadně nepřijatelném charakteru komunistického režimu (Portmann).

Stejně zjednodušující by bylo hodnotit ÚSTR v případě jeho vzdělávací činnosti. Multiperspektivita, jíž si berou pracovníci skupiny vzdělávání ÚSTR za svůj výchozí didaktický princip, je vším, jenom ne legitimizací určitého výkladu dějin. Naopak, skupina razí pojetí výuky dějin, jehož cílem je dovést žáky k uvědomění si mnohosti pohledů na minulost odvisle od zájmů těch, kteří je nabízejí; tedy i historii filtrovanou skrze jejich politické postoje — předmět jejich zájmu tak představuje i polemika o diktatuře KSČ.

Výzvy

Skupina vzdělávání ÚSTR nabízí učitelům dějepisu možnost osvojit si multiperspektivitu jako promyšlenou koncepci opírající se o řadu oborů a o pojetí obsažených v sociální teorii. Multiperspektivita odmítá chápat se dějin jako objektivně daných událostí a struktur, které mechanicky ovlivňují jednání a postoje člověka. V duchu multiperspektivity si má žák uvědomit účelovost a subjektivitu, s nimiž si autoři výkladů minulosti fakta vybírají a interpretují je.