Výběr nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů spěje do finále. Odborná komise rady ÚSTR už ohodnotila jednotlivé kandidáty, přičemž svým bodováním de facto vyřadila dva méně kvalifikované uchazeče. Rada tak bude reálně vybírat ze tří jmen: Muriel Blaive, Adrian Portmann a Zdeněk Hazdra.

Na úvod je třeba říci, že radní mají na výběr ze solidních variant. Všichni tři kandidáti jsou zjevně kompetentní a jsou příslibem kvalitativní změny. Nyní jde o to, zda se tato změna bude snažit odstranit pouze nejkřiklavější neduhy ÚSTRu, nebo zda má ambici být skutečně systémovou a udělat z ústavu pracoviště respektované odbornou veřejností doma i v zahraničí.

Nedává totiž smysl, aby se ústav o takové velikosti a takovém rozpočtu věnoval nadále pouze zkoumání represivního aparátu. Je nejvyšší čas na to, aby se na minulost začal nahlížet komplexně. To samozřejmě neznamená, že má např. bádaní ve složkách StB vymizet, mělo by ale tvořit pouze část produkce ústavu. 

↗

ÚSTR může patřit mezi respektované instituce na akademickém i mezinárodním poli. Foto ÚSTR

Pokud chceme porozumět tomu, proč se zde komunistický režim udržel, je třeba analyzovat i onu soft power, kterou využíval, i to pozitivní, co společnosti nabízel. Je důležité pochopit, čím se mu dařilo udržovat společnost víceméně v klidu.

Čtvrt století po pádu minulého režimu se stále věnujeme historii perzekvovaných a přehlížíme přemýšlení a motivace většinové společnosti. Střet disentu s komunistickou mocí tvoří jen část dějin. Je třeba porozumět jednání oné „šedé masy“, jejím motivacím a potřebám, vrátit lidem z této „šedé“ zóny jejich barevné dějiny. Černobílý předpoklad, že se jedná pouze o nezajímavé stádo tupých ovcí nebo naopak o po svobodě toužící většinu drženou v porobě totalitním režimem, zkrátka neobstojí.

Badatelé na Akademii věd i Filozofické fakultě UK tuto potřebu již rozpoznávají, pokud chce být ÚSTR respektovanou institucí na akademickém i mezinárodním poli, měl by k tomuto poznání dojít také. To vyžaduje odlepit se od dokumentů StB a věnovat se také sociálním a hospodářským dějinám a dějinám každodennosti.

Ona každodennost pochopitelně neznamená zaobírat se módními trendy a barvou džínů. Ovšem např. otázka, jaký vliv měla frustrace z nemožnosti dostat se k módním a „západním“ věcem na nespokojenost obyvatel s režimem, to je už jiná, mnohem relevantnější otázka.

Mírný pokrok v mezích zákona

Podívejme se nyní na koncepce všech tří kandidátů. Zřejmě nejméně výrazný posun ústavu ve své koncepci nabízí Zdeněk Hazdra. Je poněkud paradoxní, že právě tento současný náměstek ÚSTRu má extrémně vyhrocené vztahy s řadou zaměstnanců (což se znovu ukázalo např. na debatě na půdě FF UK), přestože právě jeho koncepce by měla konzervativce dráždit nejméně.

Hazdra sice slibuje „ucelený vhled do fungování různých vrstev společnosti v letech 1938—1989“, z podrobnějšího výčtu priorit je ale zjevné, že se bude soustředit pouze na dějiny persekuce, na její oběti a odboj. Jedinou výjimku tvoří bod výzkumu ekonomických faktorů, kde se ale beztak raději odvolává na spolupráci s ÚHSD FF UK. Přichází sice s pojmy jako „každodennost“ nebo „spolkový život“, ale když má být konkrétnější, vztahuje je zase k undergroundu nebo k životu perzekvovaných rodin.

ÚSTR jako profesionální akademická instituce

Nejslibnější a metodologicky nejčistší se jeví projekt Muriel Blaive, který se soustředí na profesionalizaci bádání. Vyžaduje kritický odstup od pramene, badatelskou otevřenost a uvědomuje si, že jen tak může dojít k přínosné debatě různých názorových proudů, která všem lépe umožní pochopit období socialistické diktatury.

Ze všech kandidátů také nejlépe akcentuje, že sociální a každodenní dějiny musí být jednou z opor bádání (správně např. připomíná Hannah Arendtovou, která studiu společnosti jako celku přisuzovala základní význam pro pochopení totalitních režimů).

Blaive má zjevně ambici udělat z ÚSTRu akademické pracoviště, které by se mohlo (a mělo) směle měřit s výstupy Akademie věd či historickými ústavy FF UK a v mnohém je i překonat. V tom je paradoxně ale i největší slabina jejího projektu, neboť v soustředění na akademickou činnost z projektu vytlačila další funkce ústavu a to především vzdělávací a archivní. Zdá se, jakoby tyto akademičku Blaive nezajímaly a tvořily jen jakýsi nutný přívěšek.

Ani ryba ani rak

Projekt Adriana Portmanna stojí rozkročen někde mezi oběma protikandidáty. Člověk se ale při čtení nemůže ubránit dojmu, že se snaží probruslit mezi oběma stranami konfliktu a žádnou příliš nepodráždit. Možná i proto se spíše než na obsahovou stránku soustředí převážně na stránku technicky-organizační.

Jeho definice, kdy sice mluví o pluralitě názorů, jedním dechem ale zdůrazňuje, že nikdo nesmí zpochybňovat tezi o zásadní nepřijatelnosti minulého režimu, je trochu příliš vágní. Znamená to, že v ÚSTRu budou otevřeny dveře pro všechny profesionální badatele, pokud nebudou zrovna sklouzávat k excesům á la Marta Semelová, nebo se do definice zpochybňování zločinného režimu vejde kdekdo, třeba i Michal Pullmann se svojí teorií o normalizačním konsenzu?

Vzhledem k nebývale rozjitřené personální situaci je také nezbytné se stručně zmínit i o ní. Je zjevné, že pokud rada vybere Zdeňka Hazdru, můžeme se nadít další okamžité revolty části zaměstnanců a dalších nekonečných mediálních přestřelek a sporů. Pro stabilitu instituce by se tak zdála nejlepší volba „konsensuálního“ Adriana Portmanna.

Je ovšem zřejmé, že vzhledem k dlouhodobě nevalným výsledkům ÚSTRu (minimum pracovníků s odpovídající akademickou hodností, minimální účast na relevantních zahraničních konferencích, výstupy leckdy značně problematické úrovně, malý respekt mezi odbornou veřejností atd.) budou nuceni provést personální obměnu v dohledné době všichni ředitelé, kteří nebudou ochotni na kvalitu výstupů zcela rezignovat. A to rozhodně není případ ani Muriel Blaive, ani Adriana Portmanna, který už v minulosti dokázal, že umí praštit do stolu, když je to nezbytné.

Můžeme se tedy s velkou pravděpodobností nadít dalších konfliktů v rámci této nešťastně zřízené instituce. Nezbývá, než popřát dalšímu řediteli(ce), ať už jím bude kdokoli, pevnou vůli a psychickou odolnost. Budou ji bezpochyby potřebovat.