Ústav pro studium totalitních režimů byl zřízen jako státem úkolovaná vědecká instituce. Možná podstatnější než hmatatelné výsledky jeho práce je role ústavu v politickém životě České republiky na počátku 21. století. V budoucnu se zcela jistě ústav sám stane předmětem bádání historiků a politologů. Ti velmi pravděpodobně budou jím ztělesňované plnění antikomunistické zakázky srovnávat s rolí, kterou hrálo v československé historiografii padesátých a šedesátých let téma fašismu a partyzánského odboje.

Dnes ještě není možné tuto pozoruhodnou roli nějak celistvěji analyzovat. Zaměřím se proto jen na otázku, jak moc ÚSTR přispěl k porozumění diktaturám 20. století. Tedy na otázku, která je z hlediska existence této instituce v současném českém veřejném životě vlastně spíš okrajová.

Co se povedlo

Praktická nedostupnost oficiálně přístupných archivních fondů mocenských a bezpečnostních složek z doby státního socialismu patřila v devadesátých letech k největším podivnostem českého přístupu k nedávné minulosti. V tomto kontextu mělo jistý smysl napumpovat peníze do specifického archivu bezpečnostních složek a zásadním způsobem zjednodušit přístupnost důležitých materiálů, které tento archiv nabízí. Způsob, jakým ke zpřístupňování dochází, tedy masové skenování podle nejasného klíče (namísto odborného třídění a výběrové digitalizace na základě standardních archivářských pravidel) v současnosti napovídá, že je nejvyšší čas, aby Archiv bezpečnostních složek normálně fungoval v archivním systému ČR. I tak byl ale počáteční impuls zřejmě smysluplný.

Díky debatám kolem ÚSTRu se zvýšila pozornost věnovaná našim moderním dějinám, zejména období socialistické diktatury. To je v zásadě dobře, i když většinou jsou tyhle debaty zvláštně pokroucené, diskutující se mlátí po hlavách hesly, místo aby nabízeli argumenty a vzájemně si naslouchali.

Díky činnosti konkrétních schopných lidí zaměstnaných ústavem se podařily jednotlivé akce, jejichž zajímavost bych rozhodně nechtěl zpochybňovat. Například řada přednášek a diskuzí nabízí často hosty, zahraniční historiky, kteří patří ke špičkám oboru — jako v poslední době například Mark Kramer nebo Benjamin Frommer. Jistě, ti nejlepší většinou přijeli do Prahy na pozvání jiných institucí (Ústavu pro soudobé dějiny, FF UK…), které mezi intelektuály ze zahraničí požívají lepší pověsti. ÚSTR nicméně dokáže oslovit ještě jiné publikum než instituce orientované na vědeckou a akademickou obec.