Dějinná mela

Patrik Eichler

Cílem historické politiky sociální demokracie má dnes být změna způsobu, jakým se vypráví o letech vlády KSČ. Sociálně demokratické vyprávění nezná jednolitou totalitu a výrazně se opírá o příběhy jednotlivých lidí.

ODS si všimla, že výsledky voleb ovlivňují politiku. V Senátu má většinu sociální demokracie. Senát volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). A Senát sociálně demokratický volil jinak, než by volil Senát s převahou pravice. Minulý týden nezvolil do Rady ÚSTR jednoho ze symbolických otců pravicové historické politiky, bývalého místopředsedu Senátu za ODS Jiřího Lišku. A zvolil naopak politologa z Metropolitní univerzity v Praze Jana Bureše.

ODS, která vznik ÚSTR prosadila a myslela si, že ho prostřednictvím pravicového Senátu bude moci „navěky“ ovládat, ztratila vliv v jeho radě. Hrozí jí, že přijde i o politický vliv na ÚSTR a že stát přestane oficiálně prosazovat takovou interpretaci dějin, která posiluje pozici pravice ve společnosti.

Povyk, který dnes kvůli ÚSTR opět zní českými médii, není veden odbornými důvody. Nesouvisí nijak s proklamovanou obavou lidí z okruhu stávajícího ředitele o osud digitalizace dokumentů nebo snad o uzavření archivů policie a tajných služeb, které jsou v ÚSTR podřízeném Archivu bezpečnostních složek (ABS) uloženy.

Povyk je důsledkem obavy, že dojde k dalšímu oslabení pravice, tentokrát na symbolicky citlivém místě. To je děj, který řadové zaměstnankyně a zaměstnance ani v ÚSTR, ani v ABS nemusí zajímat, pokud se budou věnovat své odborné práci. Archivy jsou otevřené ze zákona. Kdyby je chtěl někdo zavřít, dostane se lidem v ÚSTR i ABS podpory od řady akademiček i akademiků. Ti totiž archiválie, na rozdíl od předsedy vlády, potřebují ke své odborné práci.

Samotný ÚSTR pak zrušen nebude. ČSSD se tak zavázala ve svém pátečním prohlášení. Těžko předpokládat, že by zrušení ÚSTR bylo bez hlasů ČSSD v příští Sněmovně možné.

Smyšlená hrozba uzavření ÚSTR je tak dnes především snadno využitelnou záminkou k mediálním útokům na ČSSD. Ta podle Moniky Pajerové „odklízí z cesty k vládnutí kdejaký kamínek, na kterém by komunisté mohli klopýtnout. A balvanem je právě ÚSTR…“. „Dalším krokem“ politiky ČSSD má podle Petra Nečase „být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM.“ A po volbách, podle Martina Fendrycha, „levice mixovaná s extrémní levicí (KSČM) nejspíš buď zruší, nebo ovládne i takové instituce jako Úřad pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Dozvíme se, že u nás nebyla totalita, ale ráj.“ Obdobně pak hovoří i Daniel Herman, podle kterého „režim, který v této zemi vládl od roku 1948 do listopadu 1989, byl totalitní v plném rozsahu“.

Cílem historické politiky sociální demokracie má dnes být změna způsobu, jakým se vypráví o letech vlády KSČ. Sociálně demokratické vyprávění nezná jednolitou totalitu a výrazně se opírá o příběhy jednotlivých lidí. Do sociálně demokratického vyprávění patří uvěznění a popravení, kterých ostatně byla řada i mezi členy tehdejší ČSSD. Stejně tak do něj ale patří i lidé, pro které padesátá léta znamenala příchod lékařské péče a veřejné dopravy, a tedy výrazné zlepšení životních podmínek. Sociálně demokratické vyprávění dává prostor jak disentu a exilu sedmdesátých a osmdesátých let, tak i lidem, kteří slovní spojení studená válka používají jen coby popis rodinných vztahů.

Tam, kde má každý občan právo na svou paměť a tam, kde jsou všechny relevantní typy pamětí o minulosti zpracovávány, se pravice nemusí obávat. Jí blízká paměť kněží nebo vojáků a k pravici se hlásícího disentu se nikde neztratí. Problém z hlediska státní politiky je, že pravice chce tuto dílčí část paměti učinit pamětí kolektivní a že ostatní paměti vylučuje. Příkladů je dost v podobě antikomunistické legislativy i veřejných projevů.

Prosadit proti pravici nárok na veřejné vyprávění různých vzpomínek na minulost a veřejnou podporu uchovávání těchto vzpomínek je pro sociální demokracii v tomto kole střetu o ÚSTR to nejdůležitější.

Demokratické pravici by zde slušela vstřícnost. Začít by mohla Sněmovna nominací člověka, kterého by Senát na rozdíl od Jiřího Lišky mohl schválit. A pokračovat by měla ODS návrhem novely zákona o ÚSTR. Ta by pro začátek měla z textu odstranit ty nejideologičtější pasáže počínaje nestranným hodnocením zločinné činnosti KSČ.

    Diskuse
    March 25, 2013 v 11.26
    strach o antikomunismus
    Pravicové vlády se opíraly a dosud opírají o antikomunistický konsensus. Tomu do značné míry podléhala a podléhá i sociální demokracie - viz oživení tzv. Bohumínského usnesení na posledním sjezdu. Antikomunismus hlásá jednoduchou ideologii: v roce 1948 - 1989 tu vládla totalita a KSČM navazuje na předlistopadovou KSČ. Tato jednoduchá ideologie má pro svou srozumitelnost a špatné dějinné zkušenosti i špatné svědomí stále značný ohlas.

    Jde o to, aby se naše společnost i sociální demokracie osvobodila od tohoto zjednodušujícího schématu umožňujícího vládnout pravicovým elitám.

    Koncept totalitarismu pochází od H.Arendt, která ovšem srovnala nacismus a stalinismus. Naši antikomunisté udělali rovnítko: stalinismus = československý komunismus 1948 - 1989 a v devadesátých letech dokonce hlásali: komunismus = fašismus = nacismus.

    Režim v letech 1948-1989 byl nedemokratický, ale stalinistický byl pouze v letech 1948-1953 a ani tehdy se nedá mluvit o totalitě ve smyslu úplné kontroly všeho a nade vším. Ano, celou dobu vládla komunistická strana, ke své vládě užívala cenzuru, tajnou policii a represe, ale tvrdit, že to byl jeden totalitární systém v období celých 41 let je historická lež.

    Proto je dobře, že se ÚSTR začal vymaňovat z rukou lidí, kteří hlásali jednoduchá antikomunistická schémata a byli si schopni vypomáhat i takovými historickými lži jako že Mašínové připravovali atentát na Gottwalda.

    Myslím, že se můžeme těšit na výsledky bádání bez antikomunistických brýli, které samy byly totolitárně zabarveny.
    JP
    March 25, 2013 v 17.47
    V si vážně myslíte, že je vhodný, aby pohled popravených a uvězněných měl stejnou váhu jako pohled lidí, kteří byli úplně v pohodě?
    March 25, 2013 v 18.58
    Ne, to si nemyslím. A tvrdí to někdo?
    A Vy si myslíte, že komunisté a svazáci v pravicových stranách jsou lepší než komunisté v KSČM? A že jsou naše pravicové strany kvalitativně lepší než KSČM? V čem? V názvu?
    JP
    March 25, 2013 v 20.2
    Tak například v pravicových stranách není úplně normální, když bejvalej bachař prohlašuje politické vězně za parazity :) http://www.kscm.cz/uvodni-stranka/31348/kdo-je-vyvrhel?previev=archiv Ale jde mi spíš o to "Do sociálně demokratického vyprávění patří uvěznění a popravení ... i lidé, pro které padesátá léta znamenala příchod lékařské péče a veřejné dopravy, a tedy výrazné zlepšení životních podmínek". Moje sociálnědemokratická babička nedávno zkritizovala člověka jenom za to, že recitoval Nezvala, nemyslím, že by z podobné plurality byla nadšená.
    FO
    March 25, 2013 v 21.5
    Celkově souhlas s autorem,
    ale já bych to spíš formuloval tak, že "jednotnou totalitu" ve smyslu: nediferencovaný obraz nerozlišující dostatečně citlivě různá období a různé zkušenosti jednotlivých lidí a společenských skupin, nezná ne pouze sociálně demokratické, ale žádné seriózní vyprávění o dějinách. Jinak je to vždy propaganda, třeba vedená ušlechtilými pohnutkami.
    TT
    March 25, 2013 v 21.14
    V pravicových stranách?
    V pravicových stranách je normální, že Pinochet, který zavraždil ca 7x víc lidí než v ČSR je hrdina (rodina Bendů). V pravicových stranách je normální, že se vyzývá ke střelbě do demonstrantů (Macek). No a v pravicových stranách je normální, že se fízluje každé jednání svobodných občanů - BIS.

    A hlavně, v pravicových stranách je fůra lidí, který ten starý režim drželi leta nad vodou, a dnes se tváří, že byli odbojáři.

    A teď se bojí, že na to USTR přijde :-))
    JV
    March 25, 2013 v 23.26
    Co je ještě normální
    A ještě je úplně normální, že poctivá historická práce, ale nejen ona, musí naplňovat kriteria pravdy „padni komu padni“. Nikdy jsem nenabyl dojmu, že by právě to byl důvod, proč byl ÚSTR zakládán. O čemž svědčí i jmenování jeho rady v závislosti na aktuální politické konstelaci. Historická práce má smysl jedině tehdy, je-li nezávislá, což je podmínka zcela vylučující jakoukoliv návaznost na politické struktury. Jenže právě nezávislost a pravda „padni komu padni“ jsou to poslední, co by se v našem politickém provozu (a do značné části i veřejném prostoru) pěstovalo.
    Jiří Vyleťal
    PM
    March 26, 2013 v 12.59
    ÙSTR by měl zprostředkovávat poznání
    o vlivu partajnich ideologií na stav demokratického režimu. Protože i práce historika podléhá jeho politickému zbarvení, považuji rotaci partajního vlivu na ÚSTR za přínos.
    Suveréní občan si to holt musí umět přebrat..........doufal bych.
    MT
    March 26, 2013 v 15.38

    Tak například v pravicových je časté a tudíž zcela normální považovat za hrdiny lidi, kteří proti režimu bojovali podřezáním policajta a obyčejnou loupeží, z jejíhož výnosu si koupili věci pro domácnost a pak po dvou letech utekli za kopečky s výsledkem :
    zapálený stoh družstevních ubožáků, kteří měli almužnu za jednotku plus zlikvidované oko "režimního hasiče Leciána" ...

    Všichni místní, regionální i ústřední gottwaldové zůstávají na svých pozicích ... a třesou se maximálně před StB, ale rozhodně ne před mašínovskými Zooro-mstiteli ...

    V pravicových stranách je normální tyto "experty" považovat za hrdiny ...

    v ČSSD to normální není ...

    March 26, 2013 v 17.45
    Je zajímavé, kolik lidí si myslí, že nějaké instituce - třeba historické ústavy, či dokonce archivy, mají jakýsi patent na historii. Nedávno jsem mluvila s člověkem, který se tak trochu zabývá historií své obce (nebo města). Našel u nás starší zmínku o existenci toho svého města, než byla uvedena v městské kronice (a také v regionálních vlastivědných časopisech a publikacích). Podotýkám, že nejstarší historicky doložená zmínka o obci se zpravidla bere jako rok jejího založení, pokud datum založení není přesně známo (což většinou není). Ptal se potom, co má dělat, aby toto nové datum bylo "oficiálně uznáno". Poradila jsem mu, aby to někde publikoval, popřípadě, má-li nějakou vazbu na kronikáře, ať mu to dá na vědomí. A musela jsem mu vysvětlit, že my pouze zpřístupňujeme archiválie, že nemáme právo něco takového tomu městskému kronikáři nařídit. Že je však v jeho zájmu, stejně tak jako v zájmu onoho města, aby měli v kronice pravdivé údaje.
    + Další komentáře