Nový ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů by se měl své funkce ujmout v neděli 15. srpna. Rada ÚSTR jej z devíti kandidátů, kteří prošli do druhého kola výběrového řízení, volí dnes. Kdo se přihlásil? A musí i pod novým vedením ÚSTR věnovat svou hlavní pozornost bádání „o zločinech KSČ“?

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů letos vybírá nového ředitele již potřetí. Nejprve byl v polovině února na základě dlouho připravovaného výběrového řízení zvolen brněnský historik Jiří Pernes. Proti němu se postavila část členů Rady i zaměstnanců Ústavu. Ti prosazovali, aby ve funkci setrval zakládající ředitel ÚSTR Pavel Žáček.

Část zaměstnanců pak proti novému řediteli rozpoutala cílenou kampaň. Pernes byl obviňován z nedostatečné znalosti angličtiny, studia VUML, obhajoby vlády KSČ v některých textech z osmdesátých let, nedovoleného doplňování materiálů k přihlášce během výběrového řízení a opakovaně i z plagiátorství. Kvůli tomu byl nakonec Radou 12. května odvolán.

Na jeho místo dočasně nastoupil mladý historik a zaměstnanec ÚSTR Zdeněk Hazdra. Zajímavostí je, že ani Pernesovi, ani Hazdrovi nepodepsala jmenovací dekret předsedkyně Rady ÚSTR a zároveň předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Ta vždy setrvala na stanovisku, že by ředitelem ÚSTR měl být Pavel Žáček.

Čtrnáct dní po odvolání Jiřího Pernese bylo vyhlášeno nové výběrové řízení s tím, že přihlášky bylo možné odevzdávat do 12. července. Měsíc měli členové Rady na to, aby dodané materiály prostudovali a dnes nebo nejpozději zítra má Rada na základě rozhovorů s uchazeči nového ředitele vybrat. Jak je uvedeno v podmínkách výběrového řízení, měl by se nový ředitel své funkce ujmout v neděli 15. srpna.

Zejména poslední datum je zde uvedeno záměrně — instituce, která by chtěla být institucí prestižní, vypsala výběrové řízení, kde měli kandidáti na předložení svých koncepcí jeden a půl měsíce a kde by se měl vítěz své funkce ujmout dva dny po konkurzu. Takovýmto způsobem hledání nového ředitele ale Rada ÚSTR především riskovala, že se zesměšní.

Asi jen málokterý ze skutečně významných historiků je během půldruhého měsíce schopen rozvážit, zda chce pět let vést český vědecký ústav se sto třiceti zaměstnanci a zodpovědností za rozpočet kolem sto šedesáti milionů korun. Rozhodně ale nikdo z nich není schopen změnit zaměstnání během dvou víkendových dnů. I kvůli tomu se zdá, že konkurz je otevřen především zaměstnancům ÚSTR a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek.

V čem vládne shoda

Podle devíti uchazečů, jejichž koncepce jsou zveřejněny na webu ÚSTR, tuto instituci potřebujeme, přestože o tom ve společnosti nepanuje shoda. Většina z nich ale zároveň ÚSTR považuje za instituci destabilizovanou a izolovanou jak v českém, tak i v evropském kontextu.

Také proto pak podle části uchazečů ÚSTR nedosahuje kvality ani českých, natož pak evropských vědeckých pracovišť. Brňany může potěšit, že nový ředitel skoro jistě otevře archivní i vědecké pracoviště ÚSTR v centru jihomoravské metropole.

Větší část uchazečů má také v úmyslu ve výstupech z činnosti ÚSTR oslabit téma bezpečnostních složek komunistického Československa, a naopak se zaměřit na témata každodennosti a třeba i „násilí“ nejen v jeho fyzické podobě, ale i jako obecné metody ovládání společnosti. ÚSTR pod novým ředitelem nejspíše bude klást větší důraz na školní vzdělávání a obecně práci s mladými lidmi.

Při všech dalších výhradách pak pro českou levici bude asi největším systémovým trnem v oku u několika kandidátů přítomná teze další podpory Platformy evropské paměti a svědomí, která na politickém základě sdružuje nejen východoevropské instituce věnující se zločinům totalitních režimů.

Hlasy z jiných světů

I vzhledem k současnému složení Rady ÚSTR se zdá být favoritem výběrového řízení bývalý zaměstnanec Národního muzea a dnešní první náměstek ředitele ÚSTR, slovakista Marek Junek. Jeho koncepce patří mezi ty kvalitní. Přestože pracuje v ÚSTR jen dva měsíce, tak zná chod instituce zevnitř. Protože byl jak zaměstnancem Národního muzea, tak přednášejícím na pražské Filozofické fakultě, měl by mít podporu radního Michala Stehlíka (bývalého náměstka ředitele Národního muzea a dnešního děkana pražské Filozofické fakulty).

Junek by ovšem ÚSTR musel řídit jako manažer, protože profesně se věnuje tématu čechoslovakismu na počátku dvacátého století. A své odborné texty navíc doposud publikoval převážně v regionálních sbornících.

Jako jeden z mála se ale Junek ve své koncepci věnuje osudu Archivu bezpečnostních složek, který se podle zákona má stát v roce 2030 součástí Národního archivu, tedy ústřední české archivní instituce. Na škodu by určitě nebyla ani jím artikulovaná snaha vytvořit v ÚSTR metodologické pracoviště, které by mělo celorepublikovou záštitu nad prací s archiváliemi bezpečnostních složek.

Druhým horkým kandidátem na funkci ředitele, kdyby se dalo čekat, že Rada bude rozhodovat pouze na základě odbornosti a předložených projektů, je francouzská historička žijící ve Vídni Muriel Blaive. Tématu komunismu ve střední Evropě a jeho současné reflexe se věnuje bezmála dvacet let a má za sebou dlouhou řadu odborných publikací v několika jazycích. Čeští čtenáři ji nakonec mohou znát mj. díky knize Promarněná příležitost. Československo a rok 1956, ve které se věnuje procesu destalinizace v tehdejší ČSR.

Muriel Blaive ve svém projektu klade důraz na potřebu razantního zvýšení kvality odborné práce v Ústavu pro studium totalitních režimů. To mimo jiné předpokládá důraz na metodologii historické vědy, jak je obvyklá v západoevropských zemích. Blaive plánuje mj. pozvat do ÚSTR zahraniční historiky schopné pracovat s českým archivním materiálem (tedy číst v češtině) a angličtinu zavést jako druhý, resp. první pracovní jazyk instituce.

Ve své koncepci se ostře vymezuje proti skandalizaci různých osob skrze materiály bezpečnostních složek komunistického státu. Oponuje i výkladu, podle kterého je Česká republika „pouze obětí“ nacismu a komunismu.

Věc Věcí veřejných?

Kromě Marka Junka mohou jistě uspět i další kandidáti, např. bývalý mluvčí České biskupské konference Daniel Herman, který by ÚSTR rád zapojil do budování „celonárodní vize a strategie pro budoucnost“. Coby kandidát členů Rady ÚSTR, kteří v předchozím období podporovali zakládajícího ředitele Pavla Žáčka, by mohl uspět i právník Milan Hulík. Snad neuděláme chybu, když naopak napíšeme, že projekty Lubomíra Augustína a Eugenie Trützschlerové jsou vysloveně slabé a že tito dva kandidáti šanci usednout v křesle ředitele nemají.

Hlavu ÚSTR volí sedmičlenná Rada, o jejímž složení rozhoduje Senát. Pokud nerezignují nebo se nestane jiná nepředvídatelná událost, budou ve svých funkcích ještě tři roky. Složení nové vlády a její případný vliv na výsledek volby se tak dnes spíše neprojeví. Bez zajímavosti ale není, že bývalý tiskový mluvčí ÚSTR Jiří Reichel se před časem stal ředitelem Odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra České republiky a tiskovým mluvčím ministra.

Na webu ÚSTR už je navíc avizována účast Radka Johna na akcích připomínajících výročí 21. srpna 1968. Kromě jiného se tedy dnes bude hlasovat také o míře rozchodu mezi ÚSTR a lidmi donedávna spojenými se jménem jeho prvního ředitele.