Český rozhlas přišel v pondělí 26. dubna se „senzačním odhalením“: senátor Jiří Dienstbier (zvolený jako nezávislý za ČSSD) byl veden jako spolupracovník komunistické vojenské tajné služby. Redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček to zjistil v evidencích Zpravodajské služby Generálního štábu. To by byla, panečku, před volbami „bomba“, kdyby to byla pravda! Jenže... pan Hrbáček zjistil, že toho kromě evidenčního záznamu moc nezjistí, neboť materiály byly skartovány, a tudíž neexistují. Zbývá jen podezření, ale i to se může hodit, ne?

Zveřejnit takto kusé a vágní nařčení nepokládám zrovna za etické, ale znám dost lidí, kteří jsou ochotni nad skartovaným svazkem rozvíjet táhlé spiklenecké a polospiklenecké teorie. V těchto týdnech jsme toho svědky v případě Jiřího Pernese, kterého Státní bezpečnost vedla jako „kandidáta tajné spolupráce“. Co na tom, že o nějaké jeho spolupráci neexistuje pražádný důkaz? Co na tom, že kategorii „kandidáta“ Ústavní soud vyloučil z lustračního zákona? Stačí přece zasít podezření — a už se dá donekonečna spekulovat o tom, že na každém šprochu pravdy trochu.