Rozhlas si vymýšlel, Dienstbierův svazek nebyl skartován

Patrik Eichler

Redaktor Českého rozhlasu 1 Jan Hrbáček ve své zprávě v pondělí tvrdil, že vojenská rozvědka vedla senátora Dienstbiera jako spolupracovníka, jehož spis byl skartován. My jsme dnes složku našli. A věděl o ní i Hrbáček.

Redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček publikoval v pondělí zprávu, podle které byl disident a dnešní senátor za ČSSD Jiří Dienstbier veden vojenskou rozvědkou jako její spolupracovník. Svazek měl být podle Hrbáčka skartován, takže o míře Dienstbierovy spolupráce by bylo možné pouze spekulovat.

Svazek pod číslem 34147 ZSGŠ vedený na jméno Jiřího Dienstbiera je ale badatelům k dispozici v Archivu bezpečnostních složek České republiky. A objednán byl z depozitáře archivu právě na jméno redaktora Jana Hrbáčka. Díky tomu jsme ve zmíněném archivu mohli svazek prostudovat i my.

Svazek s krycím jménem KONFERENCIÉR má osmnáct listů, dohromady jde o pětadvacet stran textu. Obsahuje běžné písemné materiály: Dienstbierův životopis, různé na něj psané posudky z doby jeho studia na gymnáziu v Mladé Boleslavi a „novinářství na filologické fakultě UK“.

Obsah složky vystihuje nejlépe tato douška na adresu Dienstbiera: „Styl jeho práce je pracovat nárazově, umí vypracovat např. v krátké době referát, při tom vypije 5 káv a vykouří 20 cigaret. (...) Navrhuji jeho vyřazení, není možnost jeho využití u 3. odd. Major Dvořáček Josef v.r."

Součástí svazku jsou i dva dopisy napsané samotným Dienstbierem. V prvním textu se na jaře 1955 informuje o možnostech studia na pražské Karlově univerzitě. Ve druhém dopise se o tři roky později už jako student vysoké školy ptá, proč nebyl „oborovým výborem“ (tedy skupinou studentů a pedagogů, která se měla starat o kvalitu a chod jednoho daného oboru) potvrzen návrh na jeho jmenování redaktorem časopisu Universita Karlova.

Svazek končí již citovaným „pracovním záznamem majora Josefa Dvořáčka“ z 21. února 1962, podle kterého má Dienstbier sice dobrý politický přehled, je ale nepořádný. Např. „při sledování protivníkova radiofonního provozu není důsledný, když není provoz, sundá sluchátka a čte si ve službě knížku a na službu přestane myslet“.

Poslední — již rukou psaná — věta na tomto hlášení je datována březnem 1969 a svazek podle ní má být vyřazen „do archivu pro nevhodnost [Jiřího Dienstbiera] k zpravodajskému využití“.

Takto může útlý svazek popsat každý. Je tedy otázka, proč to neudělal i Jan Hrbáček, když byl svazek do badatelny Archivu bezpečnostních složek ČR objednán na jeho jméno.

Český rozhlas v úterý navečer vydal opravnou zprávu šéfredaktora ČRo 1 Radiožurnálu Petra Součka a reportéra Ondřeje Suchana pod titulkem „Dienstbier byl z evidencí tajné služby vyřazen". Autoři uvádějí, že v původní zprávě vycházeli „z informací, které (...) při snaze získat Dienstbierovy materiály obdrželi z Ústavu pro studium totalitních režimů a z Archivu bezpečnostních složek". A dodávají: „Dnes jsme zjistili, že se svazek našel."

Vysvětlení je bohužel nedostatečné. Nebyli to Suchan se Součkem, kdo publikoval původní zprávu. Autorem textu, podle kterého měl být Jiří Dienstbier evidován v seznamech vojenské rozvědky a podle něhož měl být jeho svazek skartován, byl redaktor ČRo Jan Hrbáček.

Zůstává tedy otázka, jak se Český rozhlas vyrovná s druhým vážným pochybením svého zaměstnance — tentýž autor před čtyřmi lety publikoval tzv. Kubiceho zprávu. A proč Jan Hrbáček vědomě lhal, když do své zprávy napsal, že Dienstbierův svazek byl skartován, přičemž byl tento svazek pod Hrbáčkovým jménem uložen v badatelně Archivu bezpečnostních složek ČR.  

    Diskuse (3 příspěvky)
    Martin Šimsa, filosof
    January 11, 2011 v 10.35
    díky za Jiřího Dienstbiera i za mě
    Teprve dnes jsem si přečetl tuto zprávu, která mi tehdy unikla a pochybnost zasetá Českým rozhlasem, putovala dál médii a i ke mně se nějak dostala a ač jsem tomu nevěřil, Jiřího Dienstbiera jsem znal, nebyl jsem si jistý. Zde se ukazuje, jak má pracovat novinář - tedy kriticky zkoumat prameny a ne nekriticky přebírat polopravdy, lži a drby, jak se velmi často v našem mediálním prostoru děje.
    Marta Nachtmann Josephsen
    January 11, 2011 v 20.31
    Veřejnoprávní silný kafe
    Jan Hrbáček podle všeho přesídlil do Týdeníku EURO: http://www.euro.cz/id/h9mennshza/seznam.jsp?typ=2&value=1080581&id=12
    Martin Šimsa, filosof
    January 11, 2011 v 22.8
    Ten svět je ale malý a o náhody tu není nouze
    Není to náhodou kamarád Ivana Langera?