Na středečním jednání Senátu odůvodňoval nezbytnost přijetí zákona o protikomunistickém odboji místopředseda Senátu a jeden z jeho předkladatelů Jiří Liška (ODS). Podle něj a dalších navrhovatelů se jedná o prosté ocenění zásluh těch, kteří aktivně vystupovali proti komunistickému režimu, nikoli o výklad dějin, jak tvrdí odpůrci přijetí zákona.

V preambuli návrhu se praví: „Parlament České republiky, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie, jsa odhodlán trvale připomínat ideály vlastenectví, cti, statečnosti a sebeobětování dalším generacím, vyslovuje hlubokou lítost nad nevinnými oběťmi teroru komunistického režimu a vycházeje ze zásad, které vtělil do zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, se usnesl na tomto zákoně…“

Během středečního jednání se pro zamítnutí návrhu vyslovilo několik senátorů. Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) zdůraznil, že nemá nic proti motivům jeho předkladatelů, ovšem konstatoval: „Zákony, které hodnotí minulost, ji chtě nechtě vykládají.“

Pithart tím upozorňoval na skutečnost, že o tom, kdo bude hoden uznání coby účastník třetího odboje, budou rozhodovat úředníci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) na základě pochybných dokumentů Státní bezpečnosti. Uvedl příklad několika takto koncipovaných zákonů přijatých v minulosti jak u nás, tak například ve Francii, které v sobě zakotvily nepřípustné retrospektivní hodnocení minulosti.

V této souvislosti Petr Pithart řekl: „Hlasoval jsem pro zřízení ÚSTR a hluboce toho dnes lituji.“ Podle jeho mínění tento ústav vede neutuchající boje, které ústav polarizují, vyvolává nekonečné mediální polemiky a jeho existence potvrdila obavy, že státnímu úřadu nemá být dáno právo vykládat minulost.

Pithart také upozornil na absurditu ustanovení, podle kterého je z možnosti získat glejt účastníka třetího odboje vyňat ten, kdo byl členem Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska. Jedinou výjimku tvoří ti, kteří byli členy těchto stran pouze v období od 1. ledna 1968 do 1. května 1969. A pak ještě ti, kteří prokážou, že více bojovali proti komunismu než coby členové KSČ působili na jeho straně.

Svůj projev Petr Pithart zakončil slovy: „Jsem pro projevení úcty těm, co trpěli. Vytvořme jim podmínky k důstojnému životu. Ale k tomu stačí stávající možnosti.“ K Petru Pithartovi se s kritikou zákona přidal také předseda zahraničního výboru Senátu Jiří Dienstbier. Vyslovil přesvědčení, že návrh jako celek je v rozporu s právním státem.

Zákon totiž určuje dvě kategorie zásluh, a to odboj, jehož účastníci by měli získat postavení válečného veterána, a odpor, jehož účastníkům by zákon měl přinést jakousi satisfakci, „diplom či odznak“.

„Státní úředník nemůže přesně určit, kdo má na jaký druh ocenění nárok,“ konstatoval Dienstbier. Zeptal se senátorů, jak by v tomto kontextu bylo možné posoudit bratry Mašíny, kteří nepochybně nezabili estébáky či aktivní komunisty a jejichž oběti se jich nestihly zeptat, zda náhodou nejsou bojovníky za svobodu.

Dienstbier polemizoval také s důvodovou zprávou, která dotčené období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 hodnotí jako dobu nesvobody. „Je falešné mluvit o době nesvobody, byla to doba boje o svobodu,“ řekl bývalý ministr zahraničí, signatář a mluvčí Charty 77, který prožil tři roky v komunistickém vězení.

„Možná bych se nějaké satisfakce i coby bývalý komunista dobral, ale ani mě to nenapadne! Vím, co jsem dělal, a nechci, aby můj charakter posuzovaly úřady, a už vůbec ne takové kreatury jako Žáček,“ uzavřel Jiří Dienstbier svoje vystoupení. Poté požádal senátory, aby „v zájmu lidské i své důstojnosti, v zájmu právního státu a historické pravdy“ zákon zamítli.

Senát hlasováním v poměru 36 hlasů pro a 14 proti ze 66 přítomných senátorů návrh zákona schválil. Návrh zákona nyní standardní procedurou projedná Poslanecká sněmovna, která ho poté pošle opět Senátu k posouzení.

Návrh zákona o protikomunistickém odboji má dlouhou historii lemovanou mnoha rozpory a pochybnostmi o jeho smyslu. Mnozí politologové, historici i politici tvrdí, že žádný třetí odboj neexistoval.

Historik Petr Zídek v sobotní příloze Lidových novin mimo jiné píše: „Tak jako studená válka nebyla ve skutečnosti válka, tak třetí odboj nebyl odboj. Jestliže poslanci přijmou zákon navrhovaný Senátem, kodifikují tím historický nonsens. Rozvoji svobodného bádání o tomto málo známém období našich dějin navrhovaný zákon nijak neprospěje, ba právě naopak: odborná diskuse na toto téma bude narušena. Vláda ani zákonodárci by se neměli plést do problémů, které jim nepřísluší a jimž nerozumí. Uzákoní-li existenci dějin, které se nestaly, zesměšní především sami sebe.“

První návrh senátního návrhu zákona o protikomunistickém odboji oficiálně předložila skupina senátorů v čele s místopředsedou horní komory Jiřím Liškou (ODS) již v lednu 2008. „Je to legitimizace třetího odboje jako takového," oznámil tehdy novinářům předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS).

Osvědčení o tom, kdo byl odbojářem, měl podle tohoto návrhu vydávat ÚSTR, v současné verzi návrhu by měl ÚSTR vydávat stanovisko, na jehož základě posoudí ministerstvo obrany, zda osvědčení vydá. Bez stanoviska ÚSTR nebude vydání osvědčení možné.

Ve Sněmovně o projednání zákona dlouho nebyl zájem, dostalo se na něj až po téměř dvou letech v lednu letošního roku. Po květnových parlamentních volbách se k návrhu přihlásila koaliční vláda přímo ve vládním prohlášení. Souhlas s přijetím tohoto zákona vložila nečekaně na poslední chvíli přímo do koaličního prohlášení.

„Česká vláda se výslovně hlásí k uznání protikomunistického odboje,“ oznámil premiér Nečas v den, kdy se on i další ministři osobně zúčastnili pohřbu Milana Paumera, člena skupiny bratří Mašínů.

„Vzniklo to na základě dojmů z pohřbu pana Paumera," potvrdil předseda Věcí veřejných Radek John. „Je třeba, aby bylo uznáno, že odpor proti komunistickému režimu byl stejně legitimní jako odpor proti nacismu," řekl po jednání vlády šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Zákon o protikomunistickém odboji připravovali už v roce 1993 poslanci tehdejší vládní koalice, výsledkem jejich práce bylo ale nakonec jen přijetí zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Zákon označil komunistický režim za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, odpor proti němu pak za spravedlivý a morálně oprávněný. Třetí odboj tehdy uznán nebyl.