Ústav na nic?

Adam Šůra

Autor polemizuje s názorem, že Ústav pro studium totalitních režimů má svůj nepodařený charakter zakódován už ve způsobu svého vzniku. Argumentuje ve prospěch názorově pluralitní instituce, která však nyní pod stávajícím vedením zaniká.

Spor o ÚSTR už zdaleka není jen sporem o různé interpretace českých dějin 20. století. Vědecký ústav se proměňuje v instituci, kde začíná převládat strach z čistek a právních postihů. Foto WmC

„Jisté je, že vnitřní války a vzájemná často bizarní obvinění různých skupin v ústavu jej dostávají na stránky novin mnohem častěji než jeho produkce,“ píše Jiří Pehe o Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomíná, že jeho radu jmenují politici a zákon jeho pracovníkům diktuje, odkdy dokdy u nás panovala totalita, což je nevědecké.

Ústav podle něj představuje institucionální fiasko. Že byl měl být zrušen, Pehe výslovně neříká, ale čtenář si takový dojem z jeho sloupku odnáší. Tohle vždy byla, je a bude marná instituce, tvrdí autor. Ale nemá pravdu.

Ano, zákonné zakotvení Ústavu pro studium totalitních režimů je zpackané. Ano, proti jakémukoliv vedení dotyčné instituce se vždy ozývala velmi hlasitá a často i velmi útočná opozice. Zároveň se ale za posledních deset let ústav etabloval jako přední pracoviště věnující se moderním dějinám.

Zahrnuta do toho byla například i ona intelektuální historie a každodennost, o kterých Pehe naznačuje, že je ústav nedovede obsáhnout. Dovede. Doporučujeme nahlédnout do bohatého publikačního katalogu.

Co však bylo asi nejdůležitější: v ústavu se podařilo nastolit takové prostředí, že tu vedle sebe vydrželi pracovat historici s odlišnými postoji ke zkoumanému období.

×
Diskuse
MP
March 28, 2023 v 17.06
Přiznám se, článku nerozumím ...

ÚSTR vznikl jako politicky potracené dítě s nemožnou strukturou správy a odpovědnosti. Proto tam sice za deset let objevily tu a tam náběhy k pozitivnímu vývoji, ale rychle skončily.

Potud v kostce Pehe, se kterým autor polemizuje, a spousta článků napsaných při každé z krizí ústavu -- a že jich bylo požehnaně.

Autor k tomu dodává -- ani v těch krátkých dobách zlepšení nepracovali badatelé na ústavu spolu, ale vedle sebe. Grémium odpovědné za kvalitu vedení ústavu pokojně přihlíží ke skandálu ředitele atd. -- tedy všechno záležitosti, které podporují Pehův závěr.

Totéž dobrovolné i vynucené odchody těch schopnějších.

Takže, v čem vlastně autor s Pehem diskutuje - že Pehe zanedbává ty krátké okamžiky, kdy byl údajně USTR živou institucí?

JP
March 29, 2023 v 9.42

Musím se připojit k panu Profantovi. Poměry v ÚSTR nemohu a nechci hodnotit, k tomu nejsem dostatečně kompetentní. Nicméně závěr komentáře A. Šůry se jeví - i ve vztahu k jeho vlastním předcházejícím vývodům - značně překvapivý a logicky nekonzistentní.

Klíčová otázka je: je možno - vzhledem k současnému stavu - právem očekávat, že se poměry v ÚSTR v přijatelném časovém horizontu stabilizují natolik, že by v něm byla možná seriózní vědeckohistorická činnost, oproštěná od ideologických předpojatostí a permanentních interních bojů? V tuto chvíli je možno shledat jen velmi málo důvodů pro to, tuto otázku zodpovědět pozitivně. Tím spíše, že "ryba smrdí od hlavy", a dohlížecí orgán ústavu se jeví být daleko spíše součástí jednoho ideologického tábora, nežli neutrální a objektivní instancí.