Ústav na nic?
Adam ŠůraAutor polemizuje s názorem, že Ústav pro studium totalitních režimů má svůj nepodařený charakter zakódován už ve způsobu svého vzniku. Argumentuje ve prospěch názorově pluralitní instituce, která však nyní pod stávajícím vedením zaniká.
„Jisté je, že vnitřní války a vzájemná často bizarní obvinění různých skupin v ústavu jej dostávají na stránky novin mnohem častěji než jeho produkce,“ píše Jiří Pehe o Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomíná, že jeho radu jmenují politici a zákon jeho pracovníkům diktuje, odkdy dokdy u nás panovala totalita, což je nevědecké.
Ústav podle něj představuje institucionální fiasko. Že byl měl být zrušen, Pehe výslovně neříká, ale čtenář si takový dojem z jeho sloupku odnáší. Tohle vždy byla, je a bude marná instituce, tvrdí autor. Ale nemá pravdu.
Ano, zákonné zakotvení Ústavu pro studium totalitních režimů je zpackané. Ano, proti jakémukoliv vedení dotyčné instituce se vždy ozývala velmi hlasitá a často i velmi útočná opozice. Zároveň se ale za posledních deset let ústav etabloval jako přední pracoviště věnující se moderním dějinám.
Zahrnuta do toho byla například i ona intelektuální historie a každodennost, o kterých Pehe naznačuje, že je ústav nedovede obsáhnout. Dovede. Doporučujeme nahlédnout do bohatého publikačního katalogu.
Co však bylo asi nejdůležitější: v ústavu se podařilo nastolit takové prostředí, že tu vedle sebe vydrželi pracovat historici s odlišnými postoji ke zkoumanému období.
ÚSTR vznikl jako politicky potracené dítě s nemožnou strukturou správy a odpovědnosti. Proto tam sice za deset let objevily tu a tam náběhy k pozitivnímu vývoji, ale rychle skončily.
Potud v kostce Pehe, se kterým autor polemizuje, a spousta článků napsaných při každé z krizí ústavu -- a že jich bylo požehnaně.
Autor k tomu dodává -- ani v těch krátkých dobách zlepšení nepracovali badatelé na ústavu spolu, ale vedle sebe. Grémium odpovědné za kvalitu vedení ústavu pokojně přihlíží ke skandálu ředitele atd. -- tedy všechno záležitosti, které podporují Pehův závěr.
Totéž dobrovolné i vynucené odchody těch schopnějších.
Takže, v čem vlastně autor s Pehem diskutuje - že Pehe zanedbává ty krátké okamžiky, kdy byl údajně USTR živou institucí?
Musím se připojit k panu Profantovi. Poměry v ÚSTR nemohu a nechci hodnotit, k tomu nejsem dostatečně kompetentní. Nicméně závěr komentáře A. Šůry se jeví - i ve vztahu k jeho vlastním předcházejícím vývodům - značně překvapivý a logicky nekonzistentní.
Klíčová otázka je: je možno - vzhledem k současnému stavu - právem očekávat, že se poměry v ÚSTR v přijatelném časovém horizontu stabilizují natolik, že by v něm byla možná seriózní vědeckohistorická činnost, oproštěná od ideologických předpojatostí a permanentních interních bojů? V tuto chvíli je možno shledat jen velmi málo důvodů pro to, tuto otázku zodpovědět pozitivně. Tím spíše, že "ryba smrdí od hlavy", a dohlížecí orgán ústavu se jeví být daleko spíše součástí jednoho ideologického tábora, nežli neutrální a objektivní instancí.