Bývalý ministr vnitra František Bublan poskytl na konci července Českému rozhlasu rozhovor, ve kterém znovu otevřel problematiku vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Dávno zasuté vzpomínky ožily a boj o význam a směřování této instituce se znovu rozhořel. Oba tábory, které ho s různou intenzitou vedou už od jeho vzniku, se bohužel ukázaly být stále připravenými na vlastní interpretaci historie.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vznikl v srpnu 2007 na základě zákona č. 181/2007 Sb. jen několik měsíců poté, co si za pomoci přeběhlíků Melčáka a Pohanky proklestila cestu k moci druhá vláda Mirka Topolánka. Původní představou autorů bylo vybudovat instituci, která se bude historiograficky zabývat výhradně dobou od Vítězného února do Sametové revoluce.

Později bylo plánované pole Ústavu rozšířeno i na dobu nacistické okupace, kritické reakce, které záměr vyvolal, to však neutlumilo. Ze záměru vytvořit další instituci tohoto typu jasně vystupovala snaha o vstup do aktuální politiky, ÚSTR měl zjevně vzniknout jako bič na nikoli primárně historickou, ale zejména soudobou levici.

Až do té doby se totiž popisem zvěrstev, která u nás napáchala Komunistická strana Československa, věnovala řada jiných organizací, kromě Ministerstva vnitra také Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd, Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB a Středisko dokumentace protiprávnosti komunistického režimu, spojené v Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Samostatným bádáním o komunistické minulosti se později zabýval také Archiv bezpečnostních složek, řada nezávislých iniciativ, akademických a neziskových organizací.