Několik slov k pohřbívání ÚSTRu
Roman ŠolcRoman Šolc polemizuje s textem jednoho z kandidátů na ředitele Ústavu pro studium totalitní režimů Adriana Portmanna. Podle Šolce je koncepce tohoto ústavu pomýlená už od samého počátku.
Ústav pro studium totalitní režimů (ÚSTR) má nového ředitele — dr. Zdeňka Hazdru. Jeden z jeho protikandidátů, dr. Adrian Portmann, komentuje tuto volbu tak, že lze s mnoha jeho tezemi souhlasit — ale přesto si dovoluji s některými jeho názory polemizovat.
Vlastní pohled na volbu ředitele
Ještě předtím bych však rád uvedl svůj názor na volbu ředitele ÚSTR, abych vyjasnil, z jaké pozice tuto polemiku vedu. Přiznávám, že zvolení dr. Hazdry mne nepotěšilo. Žádného z kandidátů osobně neznám, četl jsem pouze jejich zveřejněné koncepce a zúčastnil se veřejné diskuse s nimi na půdě FF UK — a na základě těchto podkladů jsem si je seřadil takto: 1. dr. Blaive, 2. dr. Portmann, 3. dr. Hazdra, 4. dr. Meca, 5. p. Světnička.
Vlastně jsem za relevantní považoval pouze dvojici Blaive — Portmann a mezi jejich koncepcemi jsem očekával zásadní polemiku. V tomto smyslu představovala dr. Blaive přístup odvážnější, svobodomyslnější, ovšem kontroverznější a možná provokativní; dr. Portmann spíše přístup konsenzuální, neprovokující, svobodný, ale stále pouze v mezích zákona. Oba každopádně mohli být zárukou zkvalitnění vědecké úrovně ústavu, metodologické korektnosti a zachování základních akademických standardů.
Dr. Hazdra symbolizoval dosavadní, víceméně tristní sedmileté fungování ÚSTR; dr. Meca neměl dostatečnou odbornou kvalifikaci ani hlubší vhled do principů, na nichž stojí svobodná věda; a kandidatura Karla Světničky byla zřejmě nepovedeným žertem…
Doufal jsem tedy ve zvolení dr. Blaive, ovšem i zvolení dr. Portmanna bych považoval za přijatelný výsledek. Zvolení dr. Hazdry a následné reakce opětovně zviditelňují všechny negativní vlastnosti koncepce i fungování ÚSTR.
Polemika
Ovšem nyní zpátky ke komentáři Adriana Portmanna. Dr. Portmann se domnívá, že stávající Rada ÚSTR si neklade za cíl ÚSTR zničit a také že se nejedná o cílenou snahu politické levice manipulovat ÚSTR. S těmito tezemi souhlasím. Dále ovšem dovozuje, že za problémy ÚSTR není žádná politizace, resp. navázání orgánů ÚSTR na politické orgány, a že jádrem problému je nekompetentnost současných členů Rady ÚSTR. A s touto tezí bych si již dovolil polemizovat.
Domnívám se, že základním problémem ÚSTR je právě sepjetí s politikou a politiky, resp. obecně pohlížení na výklad historie z politické/ideologické pozice, které si nárokuje stát se jedinou pravdou. Tímto prizmatem („v mezích zákona“) je ovlivněno i hodnocení kompetentnosti členů Rady ÚSTR.
Kompetentnost členů Rady ÚSTR
Dr. Portmann se oprávněně ptá po odborné způsobilosti členů Rady ÚSTR. Za kompetentní považuje pouze dr. Bureše, jenž má jako jediný „velký doktorát“ (tedy prokázal a obhájil svou způsobilost k samostatné vědecké práci), a dr. Kavalírovou coby předsedkyni Konfederace politických vězňů. Ovšem je tomu skutečně tak?
Jaká odbornost nejvíce odpovídá náplni práce ÚSTR? Domnívám se, že v prvním sledu je to vzdělání v oborech historie nebo archivnictví, v druhém sledu pak sociologie, politologie, sociální antropologie.
Podívejme se do historie a zaměřme se na odborné kompetence současných (šesti osob) a bývalých (sedmi osob) členů Rady ÚSTR. Mezi těmito třinácti lidmi nacházíme pouze tři osoby s titulem „Ph.D.“ a vyššími (politolog prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., historik doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. a zmiňovaný historik PhDr. Jan Bureš, Ph.D.). Další tři osoby jsou funkcionáři Konfederace politických vězňů (MUDr. Naděžda Kavalírová, ing. Ivan Dejmal a ing. Čestmír Čejka), z nichž žádný nemá historické ani příbuzné společenskovědní vzdělání, ani zkušenost s vědeckou prací.
Stejně tak žádný ze zbylých tří bývalých členů — Jan Zahradníček je strojní zámečník a bývalý politik, mgr. Patrik Benda je bohemista a bývalý poradce senátora Jiřího Lišky, Petruška Šustrová je překladatelka a publicistka. Co se týče zbývajících čtyř stávajících členů — pouze mgr. Zdeněk Bárta (evangelický farář a bývalý politik) nemá společenskovědní vzdělání, zatímco mgr. Lukáš Jelínek je politolog, mgr. Michal Uhl sociolog, a PhDr. Emilie Benešová je dokonce archivářka.
V sumě tedy: tři osoby s odpovídajícím vzděláním a titulem Ph.D. nebo vyšším, tři osoby s odpovídajícím vzděláním bez titulu Ph.D. a sedm osob bez odpovídajícího vzdělání.
Na tomto místě si tedy dovolím s dr. Portmannem poněkud nesouhlasit. Pokud za sedm let existence ÚSTR prošlo Radou ÚSTR pouze šest kompetentních osob (z celkových třinácti) a v současné Radě ÚSTR sedí čtyři kompetentní, rozhodně to nelze považovat za posun Rady ÚSTR směrem k horšímu. Samozřejmě všechno vždy může být lepší — ovšem zejména při pohledu na seznam bývalých členů Rady ÚSTR mi připadne poněkud nefér obviňovat současné členy z odborné nekompetentnosti.
Navíc si dr. Portmann jistým způsobem protiřečí. Například když vyzdvihuje odborné zaměření dr. Bureše (historik), ale zároveň snižuje odbornost dr. Benešové (archivnictví). Domnívám se, že vzhledem k provázanosti ÚSTR/ABS je právě kombinace historik-archivář velmi vhodnou navzájem se doplňující dvojicí. Nehledě na to, že dr. Benešovou a dr. Bureše považuji za nejkompetentnější členy současné Rady ÚSTR.
Obdobně si dr. Portmann protiřečí, když spolu s dr. Burešem vyzdvihuje dr. Kavalírovou. Netuším, co ví lékařka dr. Kavalírová o historiografické metodologii, nevím o žádné její vědecké práci… A pouhé členství v občanském sdružení hájícím konkrétní partikulární zájmy (v tomto případě Konfederaci politických vězňů) přeci nikomu nedává odbornou kompetenci.
Navíc samo jmenování funkcionářů Konfederace politických vězňů do Rady ÚSTR je velmi nešťastné vzhledem k tomu, že vědecké bádání má být svobodné a nestranné — je to asi takové, jako kdyby do vedoucího orgánu ústavu zkoumajícího potenciální negativní zdravotní dopady pěstování geneticky modifikované kukuřice byli dosazení funkcionáři občanského sdružení bojujícího za striktní zákaz pěstování geneticky modifikované kukuřice. Takto nezávislý vědecký výzkum tedy rozhodně fungovat nemůže…
Ideologická interpretace minulosti
Domnívám se, že dr. Portmann již tímto srovnáním mimoděk připouští politicky motivované způsoby interpretace dějin, které se mají stát všeobecně platnou doktrínou (svoboda bádání a svoboda interpretací „v mezích zákona“ dle požadavku Konfederace politických vězňů). A zde opět musím s dr. Portmannem nesouhlasit — na rozdíl od něj právě v tomto vidím zásadní důvod nefunkčnosti ÚSTR.
Koncepce ÚSTR je pomýlená už od samého počátku. Nemá totiž sloužit jako prostor stýkání se a konfrontování různých pohledů na minulost, kde se svobodně bádá a diskutuje. Právě naopak, má být žulovým pomníkem jedné jediné „Pravdy“ o minulosti a jejím strážcem — má pasovat paměť svých zakladatelů a autorů zřizovacího zákona na „paměť národa“. Něco takového by snad bylo možné v okamžiku, kdy by existoval jakýsi celospolečenský konsensus na tom, jak interpretovat danou část dějin — z tohoto předpokladu snad také vycházejí teze dr. Portmanna o svobodě bádání „v mezích zákona“ a o „ústavním konsensu“ ohledně hodnocení minulosti.
Takový konsensus v české společnosti ovšem jednoduše neexistuje a ani existovat nemůže. Snad jediná výseč českých dějin 20. století, nad jejíž interpretací by se silný (alespoň převážně většinový) rámcový společenský konsensus dal nalézt, je období Protektorátu Čechy a Morava — ovšem to je dáno zcela unikátní (v kontextu Evropy) zvráceností nacistického režimu a jeho primárně genocidního politického programu, pro který v evropských dějinách těžko nalezneme paralelu.
Pro období 1948-1989, kvůli němuž byl ÚSTR zřízen (zkoumání období 1939-1945 je ze strany zakladatelů spíše úlitba kritikům), žádná obecně přijatelná silná hodnotící interpretace není — jedna „paměť národa“ neexistuje. Naopak zde existuje široké spektrum různých pamětí, v jejichž rozdílnostech lze hledat ty nejzajímavější aspekty minulosti.
Nejde o to, aby byla zcela eliminována jakákoli hodnotová či ideologická pozice interpretů historie (to ani zcela důsledně nelze udělat), ale o to, aby si samotní interpreti uvědomili a přiznali, že nějakou pozici zastávají, a přitom respektovali, že není jedinou možnou. Pluralita, tolerance a vzájemný respekt — to je to nezbytné pro plnohodnotné a svobodné zkoumání a interpretování historie, ale zároveň i to, co ÚSTR dle platného zákona z definice nikdy nenabídne.
Zajímavé je pozorovat vývoj názorů obhájců existence ÚSTR. Mnozí z těch, kteří dnes kritizují volbu členů Rady ÚSTR Senátem PČR, jejich neodvolatelnost, jejich suverénnost při výběru ředitele ÚSTR, absenci komunikace se zaměstnanci apod., ještě nedávno prohlašovali, že takto nastavená forma řízení ÚSTR žádným politickým vlivům nenahrává, že akademický samosprávný model instituce pro ÚSTR není vhodný, že Senát PČR je přeci garancí veřejných zájmů a Rada ÚSTR (složená tehdy z jim výrazně sympatičtějších lidí) je těleso moudré a osvícené…
Budoucnost ÚSTR
Zůstává otázka — co bude s ÚSTR dál? Obávám se, že jeho reforma a transformace v normální vědeckou instituci, kterou jsem s sliboval od dr. Blaive a do jisté míry i od dr. Portmanna, nepřijde. Zbývá tedy druhá možnost — ÚSTR je třeba zrušit. Nikoli proto, že se (i dle dr. Portmanna) v poslední době zesměšnil, ztratil důvěru veřejnosti a přestává dobře fungovat. Spíše proto, že je směšný od svého založení, důvěru veřejnosti (zejména odborné veřejnosti) si nikdy nezískal a nikdy dobře nefungoval. Nemohl. Nezpůsobilost k dobré vědecké práci je jeho imanentní vlastnost daná mu do vínku zákonodárcem.
Ovšem je třeba přiznat, protože svět není černobílý (což obhájci ÚSTR většinou neradi slyší…), že na půdě ÚSTR působí i někteří renomovaní a velmi dobří historici a že kromě ideologicky předpojatých a odborně nehodnotných výstupů vyprodukoval i kvalitní odborná díla. Byla by škoda, aby jejich práce se zánikem ÚSTR přišla vniveč.
Domnívám se, že kvalitní pracovní skupiny ze stávajícího ÚSTR by po jeho zrušení mohly přejít na jiné instituce zabývající se historiografií a jejich činnost by po přechodnou dobu mohla být financována speciálními granty z prostředků, které by jinak šly na provoz ÚSTR. Postupně by se zcela inkorporovaly do těchto institucí. ABS by přešel pod Národní archiv.
Finanční prostředky vydávané na činnost ÚSTR by v dalších letech mohly být rozdělovány v otevřeném grantovém řízení, do něhož by se mohly hlásit uchazeči z různých institucí se svými projekty — jednak badatelskými a jednak vzdělávacími — zaměřenými na soudobé české dějiny.
Dr. Portmann píše o hrobařích. Nic proti tomu… Až půjde okolo pohřební průvod ÚSTR, připojím se k němu. Ne snad, že bych měl rád smutek a vyhledával tragédie…
Jenom abych měl jistotu…
Jen několik stručných poznámek, kde možná došlo k mírnému nedorozumění:
1) Můj kandidátský projekt byl samozřejmě formulován v souladu s aktuální legislativou, ale formulace, že by byl "stále pouze v mezích zákona" je poněkud zavádějící. Jako jediný kandidát jsem přímo ve své koncepci plédoval za novelizaci zákona o ÚSTR/ABS, viz str. 17 zde: http://www.adrianportmann.cz/wp-content/uploads/2014/01/Koncepce_USTR_Kap_IV.pdf
2) Poté, co jsme minulý týden dostali další důkaz nešťastného fungování mechanismů na zvolení orgánů ÚSTR, se stalo přemýšlení o novelizaci zákona č. 181/2007 Sb. ještě naléhavější. Ano, bude to riskantní, výsledek není předvítatelný, může jím být i zrušení ÚSTR bez náhrady. Přesto bych dále už neváhal a do toho šel. Novelizace se nemá jen týkat způsobu zvolení orgánu a jejich kompetencí. Ale v této oblasti bych se osobně přimlouval za řešení, které se inspiruje o polského vzoru (zákona o IPN): Pozice ředitele (předsedy) je silnější, má přímý mandát od Parlamentu, nicméně v procesu jmenování předsedy hrajou důležitou roli akademické instituce.
2) Neřekl jsem, že za problémy ÚSTR nemůže i politizace. Naopak, napsal jsem, že pokusy o stranicko-politickou instrumentalizaci jsou v dějinách této instituce tradičním, tj. kontinuálním problémem. Těžko se tomu ale můžeme vyhnout. Přiznám se, že není alternativě k tomu spoléhat se na to, že i v Česku se politická kultura dostává průběžně na vyšší úroveň. Ani v oblasti vědecké politiky není zdaleka vše čisté. Vycházím z toho, že žádné grémium nemá srovnatelnou vysokou demokratickou legitimaci jako Parlament. Příklady nejen z Polska a Německa ukazují, že sazba na rozumnost poslanců/senátorů nemusí být na věčné časy marná.
3) Nepsal jsem, že odborná úroveň předchozích Rad ÚSTR byla vyšší nebo dokonce výrazně vyšší. S výsledky panem Šolcem provedeného srovnání samozřejmě souhlasím. I na jiných místech jsem v posledních dnech poukázal na to, že vedle odbornosti jde i o osobnostní profil členů Rady.
a) Paní PhDr. Benešová (má tedy – na rozdíl od pana Jana Bureše – "jen" malý doktorát, navíc z období před-listopadového) je archivářka (zabývající se převážněvizuálními a audio prameny, dále i spisovou službou). Nechtěl bych ji osobně urážet, ale skutečně jsem během uplynulé spolupráce s ní nabyl dojmu, že vlastní historiografická práce, její popularizace a kritické reflektování nedávné minulosti není úplně její parketa. Dále v jejím případě bohužel vidím i problémy rázu povahové (a předpokládám, že ona je vidí ne méně u mě). Zkrátka se domnívám – i vzhledem ke způsobu, jak komunikuje s lidmi, umí či neumí naslouchat a vyjednávat věci –, že to není dobré obsazení pozice předsedkyně Rady ÚSTR.
b) O paní MUDr. Kavalírové jsem se zmínil pouze v kontextu těch velkých doktorátů. Nijak jsem nepsal, že by byla odborně jako radní ÚSTR více způsobilá než její kolegové, kteří velký doktorát (zatím) nemají.
4) K požadavku plurality výkladů jsem se během kandidatury i po volbě několikrát vyjádřil. Proto zde jen stručně: Zákonem dané možnosti nebyly zatím plně využity. Jsem pro podobnou šíři tématického a výkladového záběru ÚSTR, jak to praktikují obdobné instituce u sousedů. Praxe je zejména v Německu velmi liberální. Ale je tam jasná červená linie: nacistický a komunistický režim jako takové jsou nedemokratické a proto nepřijatelné. Obě ideologie počítají ve svém jádru s nastolením diktatury – tato idea je jejich integrální součástí. To vůbec neznamená, že by nešlo uznat různá pozitiva, která i tyto režimy s sebou přinesly.
5) Ještě jednou zpátky k té již velmi žádoucí novelizaci: Osobně jsem stále pro udržování něčeho jako ÚSTR (ovšem pod jiným názvem). Ale mohl bych žít také "jen" s existencí grantové agentury. Ostatně počítala má koncepce se zřízením nového grantového pilíře ÚSTR, v zájmu většího otevírání se společnosti.
Děkuji ještě jednou panu Šolcovi za konstruktivní ohlas. A těším se na případné další.
Adrian Portmann
Jakže to píše Bedřich Engels v Manifestu? Komunista je každý, kdo si uvědomuje rozpory a meze systému, který se zve kapitalismus a snaží se pracovat na jiné budoucnosti, než nám kapitalismus předepisuje.
Tedy jasná červená linie v podání ÚSTR, potažmo neúspěšného pretendenta na jeho ředitele, je jasná. Kritika kapitalismu a usilování o alternativu z levicových pozic, má ve svých základech zabudovánu diktaturu. Ostatně, i z těchto důvodů byl celý ústav zřízen a tomu se i celou dobu více či méně intenzivně věnuje. Oslabování levice obecně a obrana systémového statu quo, pomocí reminiscence na minulý režim. Je pak velká otázka, proč by měla levice o zachování existence takového ústavu jakkoli usilovat.
Ideologie řečeného režimu rozhodně ani v době své největší slávy nepokrývala vyčerpávajícím způsobem ani radikální kritiku kapitalismu, natož usilování o alternativu k němu, ve svých nejhorších dobách nebyla schopna kritiky čehokoliv.
Nehodlám konkurovat délkou svého vyjádření nezpochybnitelnému tvůrčímu tryskání pana Portmanna, ráda bych ovšem přidala stručný komentář k jednomu odstavci z jeho textu zde na DR - k odstavci, který vzhledem k začlenění do celku článku ukazuje, jak pan Portmann redukuje skutečnost, kterou ze svého působení v ÚSTR nutně dobře zná.
Pan Portmann píše: "Ze současných šesti radních má pouze jeden akademickou hodnost (velký doktorát) ze společensko-vědných disciplín (zároveň se jedná o jediného historika). Dále zde působí MUDr. Naděžda Kavalírová jako předsedkyně Konfederace politických vězňů, od razantní personální proměny Rady na přelomu let 2012/2013 je však naprosto izolována. "
V mém pohledu staví do protikladu vědecky neobstávající (z jeho pohledu) Radu ÚSTR s paní Kavalírovou, s titulem MUDr. K tomu se jemně vyjádřil i pan Šolc a následně opět i pan Portmann (bod 3b) - obávám se však, že si žádný z nich nedal práci s tím, aby do svého vyjádření zahrnul působení paní Kavalírové v Radě ÚSTR ve všech proběhlých měsících roku 2014, ačkoliv k tomu existují oficiální zvukové záznamy z jednání Rady ÚSTR, zveřejněné na webu ústavu. Doporučuji poslech každému, kdo by si rád udělal na dění v ÚSTR vlastní názor - shledá, jak často paní Kavalírová vystupuje zcela mimo projednávaný bod, jak často vnáší do jednání to, co jí někdo připravil a k čemu nesvede zodpovědět žádné otázky... Očekávala bych, že při volání po obměně radních bude právě paní Kavalírová jaksi více na mušce než ti, kteří na jednáních usledují program a probíraná témata. Předpokládala bych, že pan Portmann, který se věnoval podrobně dění v ÚSTR, dokáže problém spojený s paní Kavalírovou identifikovat - a ne, že ho bude zastírat její "izolovaností" a ve svém odsudku Rady ÚSTR ji vlastně vůbec nezhodnotí adekvátně k tomu, co v radě provádí.
Nu, asi se mu to nehodí. Nebo na to dojde v nějakém dalším dlouhém článku zítra, pozítří či příští týden?
Zároveň velmi vítám diskusi o tom, jak radní jednají; právo na posouzení v tomto máme všichni. Předeslala bych ale dvě věci:
1. započítejme do toho hodnocení i znění zákona 181 a znalost všech pravomocí, které radě dává (ve srovnání s téměř pidi-pravomocemi, které dává řediteli); a netvrďme, že má především funkci kontrolní. Rada, jak je zákonně ustavena, je v tomto zásadně odlišná od rad mediálních (které primárně ke kontrolní funkci určeny jsou); rada ÚSTRu ovšem ÚSTR a také jeho ředitele řídí.
2. Neposuzujme, prosím, členy rady ÚSTR co do jejich "izolovanosti" či věku, ale dle činů a vyjádření, které za nimi stojí. I v krátkém vzorku jednání rady ÚSTR v tomto roce mě u paní radní Kavalírové, která nemůže být díky svému šestiletému působení v tomto orgánu žádným dezorientovaným nováčkem, zarazilo několik momentů:
- porušení dohody s ostatními členy rady (rozeslání jmen členů výběrové komise mailem výrazně před termínem, který si rada určila)
- neschopnost odpovědět při jednání rady svým kolegům na dotazy k jejímu vlastnímu prohlášení (dejte mi to písemně, já odpovím příště)
Mohu mít respekt a úctu k paní Kavalírové pro to, co prožila, i pro to, že je dlouholetou předsedkyní KPV, i pro další věci - ale je zcela legitimní a v současné situaci i na místě mít na ni nároky rovněž v její funkci radní ÚSTR, a ptát se, na základě zveřejněných záznamů a zápisů, zda jim aktuálně dostačuje. Myslím, že se ptám slušně a bez napadání, kterého se jinak od jiných (a bohužel i od p. Portmanna) dostává jiným členům rady.
Nicméně Vy jste reagoval na větu A. Portmanna, která se týkala právě jen komunistického režimu.
Rozumnější je uvažovat o tom, k čemu a zda vůbec potřebujeme USTR (anebo minimalisticky, zda se té potracené instituci,,když už tady je, vůbec může dát nějaká užitečná náplň práce?) A teprve podle odpovědi na tuhle otázku přemýšlet, jakou Radu ÚSTR potřebuje -- odbornou anebo občanskou ( v té druhé mají nesmířené životní zkušenosti jednoho jmenovaného člena Rady a absence odborných i životních zkušeností druhého význam určité reprezentace), nebo obě? A jaké má mít pravomoci?
S určitostí lze říct pouze jedno: Řešení situace ÚSTR nelze dost dobře nechat na instituci vzniklé podle zákona, který mizérii USTR vyvolal a udržuje.
Můj názor je dlouhodobě stejný - když máte zadání v podobě nepřijatelně našitého prvního knoflíku u košile, tak tu košili nikdy řádně nepozapínáte - i kdyby další postup při zapínání knoflíku byl sebelépe modifikován ...
... dokonce i při snaze právě ten špatně našitý první knoflík, respektive jeho integrální vlastnosti nějak vykompenzovat
Proto stávající instituci zrušit a zajistit pro budoucno co nejsvobodnější přístup k archívům, které by obsluhovala instituce čistě technicko-administrativního typu ...
K volání po zrušení ÚSTRu, kterého mi teď přijde všude plno, se nepřidám. Zdá se mi být umělé, z podobného ranku jako strašení tím, že změna vedení ÚSTRu (na Pernese, Hazdru, Blaive...) komusi odevzdá klíče od archivů a paralyzuje přístup k dokumentům.