Vyrovnávání se s minulostí v podání Ústavu pro studium totalitních režimů
Luboš RokosDění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů nekončí. Rada Ústavu vypsala výběrové řízení na nového ředitele či ředitelku. Zájemci se mohou hlásit do 3. ledna. Na problematiku ÚSTRu je dobré se podívat i v poněkud širším kontextu.
Jarní personální změny v čele Ústavu pro studium totalitních režimů provázely vzrušené debaty o levicovém puči, pravicovém bolševismu, politizaci Ústavu a přepisování dějin. Debaty se odehrávaly na pravo-levé ose, ale přitom probíhala ještě jedna důležitá linie, a sice mezi politiky a historiky.
Zasloužilý zaměstnanec Ústavu historik Vilém Prečan otevřeně prohlásil, že pokud bude Rada Ústavu volena Senátem, bude Ústav vždy zpolitizovaný. A historici nepotřebují, aby jim do práce někdo mluvil. Toho se zřejmě držela Rada Ústavu tehdy, když do vědecké rady navolila i osoby, které se pohybují mimo pravolevé vnímání světa.
Předsedkyní Vědecké rady pak byla zvolena francouzská historička Muriel Blaive. Ta se věnuje postojům československé společnosti za komunismu a její texty jdou takříkajíc pod kůži. Na Britských listech tak vyšel článek „Dokázala se Česká republika plně vyrovnat se vzpomínkami na druhou světovou válku?“ .
Blaive se v něm dotýká českého sebepojetí, které spočívá na vnímání sama sebe jako tolerantního a demokratického národa, který se čas od času stane obětí mocného souseda. Jinak se ale český národ chová spravedlivě a nenese na ničem vinu. Blaive to nazývá demokratickým mýtem.
Otázka, kdo je viník a kdo oběť, je v jistém smyslu zásadní. Pasování se do role stoprocentní oběti nevyžaduje přijetí vlastní odpovědnosti, neproběhne vyrovnání s minulostí, a chyby se pak mohou dost dobře opakovat znovu. Rakousko bylo po druhé světové válce uznáno západními mocnostmi za první oběť nacismu. Hitler jej připojil k Německu už roku 1938, ještě před začátkem války.
Rakušané pak byli za války povoláváni do wehrmachtu a sloužili v jednotkách SS, podíleli se na zločinech nacismu. Pokud po tom všem bylo Rakousko jednostranně uznáno za pouhou první oběť německé rozpínavosti, nenastala denacifikace takového rozsahu jako v Německu a rakouská společnost reaguje tolerantněji na nacionalistické projevy krajní pravice, jak bylo poznat na zvýšené míře podpory Jörga Haidera.
Blaive se pozastavuje nad absencí diskuse o české spoluúčasti na zločinech spáchaných za války: „Západoevropské společnosti, včetně Západního Německa, si kolektivně vytvořily pocit spoluviny za svou účast na holocaustu, za škodlivý nacionalismus, který vedl k druhé světové válce a za válku samotnou. ... Pro pozorovatele mimo území České republiky je překvapivé, že se dnešní Česká republika odlišuje od ostatních zemí neexistencí široké veřejné debaty o holocaustu.“
Pro české sebepojetí je zase překvapivé, proč by se vina za holocaust měla mezi někoho dělit, když za holocaust mohou jenom nacisti nebo „Němci“ (leckomu to stále ještě splývá). České chování za války se mělo odehrávat v mezích odporu, ať hlasitého, nebo tichého; část vojáků šla bojovat do zahraničí, prostý lid prováděl sabotáže, ulehčoval si situaci černým humorem a čekal na osvobození.
O českém vnímání spoluviny za rasismus druhé světové války vypovídá reportáž Ondřeje Slačálka z návštěvy bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku (vyšla v Novém Prostoru č. 417). Jako pozadí vnímání romského holocaustu uvádí autor mimo jiné brožuru Historického ústavu Akademie věd, kde „Jaroslav Valenta v patřičně vyhroceném eseji zdůraznil obranu historie před aktivismem a diletantstvím a také to, že šlo o „protektorátní“, nikoli „český“ tábor a že tedy o české vině nemůže být ani řeči.“
Jen dva detaily musím upřesnit. Vilém Prečan není "zasloužilým zaměstnancem" ÚSTR, ale jakýmsi letitým patronem, který zažil období spolupráce i potýkání se s jeho různými managementy. Nyní zasedá ve Vědecké radě. Paní Muriel Blaive je ale její místopředsedkyní, předsedou rady je Adrian Portmann - von Arburg.
Legitimita mašínovských odbojářů nebyla zničena tím, že někoho zastřelili při útěku za hranice - ať už by to byl československý nebo východoněmecký pohraničník.
Legitimita jejich odboje byla zničena, když provedli loupež spojenou s vraždou ředové ostrahy podnikových peněz, toho, že peníze nepoužili v souladu s étosem odboje, ale pro tu nejegoističtější osobní potřebu, že pak nedělali skoro dva roky nic (když nepočítáme zapálený stoh a ztrátu oka toho, kdo chtěl hasit - Leciána, což je odboj jak víno) ... a pak práskli do bot ...
Tento celostní obraz jejich aktivit, tato chronologická struktura jejich odboje znemožňuje jakoukoli odbojářskou legitimitu, kterou například jinak velmi krutí "lesní bratři" v Pobaltí měli ...
Česko-německá deklarace, už podle názvu, se týká České republiky, nikoli Československa. Uzavřena byla r. 1997 bez účasti Slovenska. Do války byly zataženy Čechy, protože k vypuknutí války 1.9.1939 už Československo vinou nacistické agrese neexistovalo, existoval Protektorát Čechy a Morava. Tak např. v hlavě II deklarace německá strana. "Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny."
Pozice Moravy a Slezska v rámci ČR je skutečně na další téma. Třeba právě Německo řeší postavení historických zemí formou "spolkové republiky".
Co všechno vám stát ještě ukradl?
Já jsem téměř čistokrevná Moravanka žijící ve Slezsku, ale nějaká zemská identita mi může být zcela ukradená. Klidně bych mohla žít kdekoli na území této republiky.
Mně přijde, že ty proklínané Gottwaldovské kraje jsou tak akorát velké, abych si k nim (konkrétně tomu našemu) vybudoval nějaký užší vztah. Mám kamarády po celé republice, a když se mluví o tom, jak to kde vypadá a jak se kde mluví atd. tak nedokážu nějak vnitřně rozlišit jižní Moravu a jižní Čechy. Je to prostě někde v ČR. Ale místa v kraji, to je "tam u nás". Brno ale není u nás o nic víc než Plzeň. Alespoň jak já to cítím.
http://www.mzv.cz/berlin/cz/vzajemne_vztahy/cesko_nemecka_deklarace_o_vzajemnych.html
a kýžená II hlava zní :
II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.
Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.
Konec citátu.
Ať mne autor opraví ale skutečně o Čechách, zde nevidím ani slovo. Má odezva je v zásadě o tom, že pravdivé novodobé dějiny rozhodně pro postkomunistickou reprezentaci nejsou příjemné a z toho odvíjím další debatu, která se toho týká a to je proč Moravanům a já se za něj považuji vadí název Čechy pro celou ČR. Je to proto, že nám byla na Moravě odebrána možnost zpravovat své záležitosti ve své zemi.Do roku 1918 rozhodoval o veškerém dění na Moravě Moravský zemský sněm a Moravané v Říšském sněmu.Do okupace Německem jsme měli zemského prezidenta posledním byl Judr. Jaroslav Mezník zastřelen gestapem v Brněnských Kounicových kolejích. (předpokládám, že to jméno nikdo nezná, což je obraz našeho školství)A hlavně jsme měli zemi s hranicí jako takovou. Až komunisté aby vykořenili občany rozbili zem na kraje aby je snadno ovládli. No a v roce 2005 tyto kraje centralisticky obnovili přestože volební mandát na takovou změnu od občanů neměli a to přestože se ve vládním usnesení k obnovení zemského zřízení Česká národní rada zavázala. dokument č.225 ze dne 18.5.1990.
K paní Evě, přirovnávat požadavek na církevní restituce z požadavkem na zemskou samosprávu je asi jiné kafe. Zemská samospráva tu byla vždy od toho aby hájila své obyvatele a hospodařila s vybranými penězi a podporovala své zájmy jako ochrana proti velkým centrům ať už to byla Vídeň, Praha či Brusel.Dále o tom Slezsku je to na Vás Slezanech, podívejte se do Polska jak si hájí své zájmy Polští Slezané.Omlouvám se ale v roce 1928 jsem ještě nežil, ale o zrušení Slezského zemského sněmu v Opavě rozhodla opět centralistická vláda v Praze a je mi to proti srsti ale už můj děd v roce 1968 podporoval obnovení Moravy a Slezska. A pro pana Michala skutečně nepoznáte podle řeči Moravského Slováka,Brňáka,Ostraváka či Hanáka od Jihočecha? Za sebe mohu říci, že okamžitě. A jestli se trochu zajímáte o lidovou kulturu, tak se zajeďte podívat na lidové slavnosti na Plzeňsko a pak přejeďte do Bavorska, kromě řeči a pokud ji jako student trošku zvládáte nepoznáte rozdíl...No a Pak zajeďte na hody na Moravu a uvidíte ten rozdíl...Pro ty co zajímá Historie doporučuji knihu "Právní kontinuita autonomie Moravy" z r.2013 od JUDr. Michala Hoskovce tam se o své zemi hodně dozvíte.
Je tam pojem "český lid", ne československý. Tento český lid byl vyháhěn z pohraničí státu, který měl tehdy název Československo, tak je to takové pomotané.
***
Pro pořádek ještě - Vilém Prečan nebyl zaměstnancem Ústavu. Vědecká rada, kde je členem, nezakládá na pracovní poměr, a zaměstnán jako badatel tam nebyl, jak jsem si myslel. Lepší by bylo napsat, že je "zasloužilým činovníkem" Ústavu..
Já myslím, že je spíš důležité necenzurovat fakta a nechat všechny názory zaznít. Třeba u Mašínů se to docela povedlo: menšina je oslavuje, většina kritizuje, ale argumenty jsou snadno k dohledání, co v tuhle chvíli můžeme vědět, víme.
Zrovna dneska jsem se ptal dvou Brňaček, zda ví, co jsou "majtky" . Jedna jen kulila oči, druhá tvrdila, že je to něco japonsky.
Píšete, že je to na nás. Je na nás, abychom se stali milionovou enklávou, vedle čtyřikrát větší Moravy a šestkrát větších Čech? Když jsme teď jeden z největších krajů? Děkuji pěkně.
Nebo se k té Moravě připojit? Proč? Ztratili bychom část své samosprávy. A netvrďte mi, že by se zemské pravomoci tvořily jen na úkor centra.
Zemská příslušnost je jistě hezká věc, ale země rozhodně nejsou nějak jednotné. Kolik problémů mají společné třeba Moravskoslezský a Ústecký kraj? Hodně. Nevím co bychom získali vytvořením neforemně velkých celků.
Také mi vadí špatné označování, často opravuji Čechy na Česko. A také se vymezuji vůči hrdým moravanům, kteří stěží ví, že je nějaké Slezsko.
Ani bych neřekl, že se politické rozložení nějak drží zemských hranic. Přes levicovou republiku vede pravicový pás. Tu vaši historickou danost pěkně ilustruje Váš spor s paní Hájkovou. Připomněl mi jednu báseň:
http://wikilivres.ca/wiki/Han%C3%A1ck%C3%A1_ves
Možná, že takovému procitnutí napomohou maniakální výrony blaženost slibujících politiků v předvolební hysterii .
Jenže já bych to mnohem raději viděl na úrovni krajů, než na úrovni zemí. On už ten zažitý výraz "historické země" (pochopitelně, kdyby se obnovily, už by historické nebyly) by sváděl k tomu, udělat z nich samosprávu na věšení vlaječek.
Navíc, pokud by se obnovily země, jak by vypadala jejich spolupráce? Už vidím, jak se extrémní rozdíly ve velikosti vůbec neprojevují.
Raději bych viděl 9 milionových krajů, vybavených patřičnými pravomocemi, než země vyrobené kdysi za feudalismu, které by nakonec nemusely mít patřičnou moc.
A moje loajalita vůči mrtvým vévodům vzniká téměř výhradně v reakci na zemský nacionalismus moravanů, kteří ví o Slezsku vskutku kulové.
Ale třeba bychom se s panem Ševčíkem na něčem shodli. Nebo alespoň bychom si s ním zazpívali krásné moravské písně. Ty já totiž miluju. Hned po Internacionále a Pochodu rudých námořníků.
...obyvatelé Prahy a většiny naší země byli osvobozeni armádami Sovětského svazu. Skutečnost, že tito vojáci byli považováni za „osvoboditele“, oslabila pozornost a ostražitost občanů Československa.
...mám šanci vidět symptomy všech nebezpečí v Evropě pravděpodobně lépe než Vy v Americe, kde jsou kořeny svobody – doufejme – silnější. Ale Vy jste neprožili komunismus se všemi jeho krutostmi a iracionalitami. Komunismus byl při vší své tragičnosti i užitečným procesem poznání a díky tomu jsme, nebo alespoň někteří z nás, získali větší citlivost na všechny možné signály manipulace, kterým jsme od státu vystaveni.
Jak se tak snoubí u narcistických charakterů nenávist ke státu s dětinskou zarputilou touhou po svobodě a kastrací pohledu do dějin. K.S.to vyjádřil čírem.
Spádovost je jistě v tomto zásadní, ale nemyslím si, že by to zemské zřízení řešilo automaticky lépe. Ano, hranice krajů jsou umělé, nereflektují minulost. Ale zemská hranice nereflektuje budoucnost. nebo i jen bližší minulost. Moravsko-slezská hranice vede dvěma aglomeracemi. Možná by bylo přesto o něco lepší-možná ne. To bych musel vidět tu vaši mapu (resp. její aktualizovanou verzi). Spádovost prostě musíme ošetřit zvlášť-ať už v rámci čtrnáctky, devítky nebo trojky (či spíše dva plus jedničky).
Vodu a hory bych do toho vskutku netahal. Jestli mají vliv na spádovost, ošetří se to při spádovosti. Jestli ne, nemusíme je až tak řešit (povodňové a ekoligické otázky můžeme řešit zvlášť).
Ono dovolávání se Vídně, která rozdělila moravské a české Čechy, zatímco Slováky a Chorvaty přenechala Maďarům, je skutečně až zábavné. Podobně jako tisíciletá feudální (tj. bez vazby na složení obyvatelstva) tradice zemí.
Rovněž moc neberu dehonestaci krajského zřízení tím, že bylo zavedeno v 50. letech, stejně jako zdůvodňování, proč k němu údajně došlo. Třeba se jevily tři samosprávné celky zbytečně velké, mě se tak tedy jeví.
A ta mapa ze sčítání lidu jen ukazuje, že staré země jsou mrtvé. Stejně jako celé výsledky sčítání. O moravanské stránce o Slezsku se nebudu vyjadřovat, o tom tu dost napsala paní Hájková.
Pokud byste chtěl vyrobit Moravu sčítáním krajů, např. pro potřeby EU, a posílil především dnešní kraje, nebo větší kraje devítky, tak bych nebyl proti, naopak. Ale to je něco jiného než nacionalizačně-historizující moravanství, které prezentujete. S tím nesouhlasím.
V mém Česku byly hory, které chránily vaše slovanské Čechy a Moravu před cizími vlivy, ještě před sto lety plné Němců. Dokonce tak že se na krátkou dobu připojily k Německu.
V mé Ostravě měla samospráva k župnímu zřízení takový odpor, že nechala postavit novou radnici, hodnou nového statutu města (který nedostala, samozřejmě i mimo jiné. protože se v centru lekli několika ryze německých žup).
U vás se na Moravě nevědělo o Češích, u nás rodák z Hodslavic u Nového Jíčína sepsal Dějiny národa Českého v Čechách i v Moravě.
A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Pokud vám něco připadá přirozené, prosím, ale "přirozenost" samosprávného členění je záležitost dosti subjektivní. Mně zas přijde přirozené, aby měl samosprávný celek něco přes milion obyvatel a všechny byly zhruba stejné. Jak říkam, je to subjektivní...
A pokud budeme chtít decentralizovat zemi, tak stejně budeme tvořit nové, takže co bylo kdy za jakým účelem vytvořeno, je dost jedno. Mimo realitu nejsem o nic víc než vy.
Aby si pak už politicky vzpomněl v půli 19století na Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě.(to jen k českému povědomí na Moravě které do r.1848 skutečně neexistovalo a nebyl důvod ad. Alois Pražák). Co dodat ,současné kraje nerespektující zemskou hranici, nejsou výhodné ani pro spádovost ani pro čerpání peněz z EU, ani pro kulturní rozvoj a také nemají vlastní peníze a politický vliv, tak k čemu je máme…Dle mého názoru by bylo třeba udělat minimálně korekci hranic krajů a změnu názvů krajů na Západomoravský(Jihlava), Středomoravský (Olomouc), Východomoravský (Zlín).(Moravskoslezský,Jihomoravský), jinak brzy všichni skončíme ve východočeském kraji a to bych byl nerad.
Unie
ČR
Západní a Východní půlka (ne, neměly by to být Čechy a Morava)
Kraje, každý 1-1,5 milionu obyvatel
Okresy
Obce
Myslím, že na tomhle se klidně můžeme dohodnout. Spor je, připadá mi, v tom, jestli jsou ty hlavní samosprávní jednotky na úrovni 3, nebo 4. Za sebe říkám: 3 jsou moc velké na samosprávu a moc malé na centrum. Ale na nějakou mezisprávu (třeba na čerpání peněz z EU), by mohly být dobré.
A druhá věc: Nelpěme moc na historii. Je složitá a věci jen komplikuje.