Válka, boj, dobytá kóta, puč — válečnické či alespoň vyhrocené metafory vytrvale provázejí dění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Zdá se, že je to pokračování prudké polarizace společnosti, kterou přinesla prezidentská volba. Při bližším pohledu můžeme rozeznat přinejmenším tři roviny zápasu: spor mezi samotnými historiky, spor politiků zainteresovaných stran, a konečně, na nejhlubší úrovni, vnitřní zápas odehrávající se v mysli a paměti účastníků této nekrvavé války.

Spory a šarvátky mezi historiky provázejí ÚSTR od samého začátku, a nejsou vzhledem k charakteru a způsobu založení této instituce ničím neobvyklým. Dlouhá řada renomovaných odborníků, kteří za jeho nedlouhou existenci Ústav opustili, o tom podává dostatečně výmluvné svědectví. Tyto spory samy o sobě, pokud se odehrávají na úrovni souboje odlišných koncepcí, pohledů na hodnocení minulosti, přitom jsou vlastně prospěšné. V instituci, o níž se ještě před jejím vznikem vedly ohnivé odborné i politické debaty, je na ně jen mnohem víc vidět.