Současná debata kolem ÚSTR je zasažena emocemi, antikomunistickou hysterií, topornou snahou skomírající ODS učinit z ní volební téma, objevuje se řada polopravd a vyslovených výmyslů. Neustále se vrací snaha celé dění kolem ústavu politizovat a posunovat mimo rámec racionální a seriozní debaty o fungování instituce, která by měla dokumentovat a zkoumat naši moderní historii. A vzhledem k tomu, že je do celé věci neustále vtahována ČSSD, dovolte mi několik konkrétních poznámek.

Je zajímavé, že pravicová většina v Senátu si mohla v minulosti bez problémů navolit zcela pravicovou Radu Ústavu pro studium totalitních režimů a nikomu to nevadilo. Nevyšel jediný komentář, který by hájil právo tehdejší sociálně demokratické menšiny v Senátu mít v radě ÚSTR alespoň jednoho svého zástupce. A tak ho tam neměla. ODS byla ideologicky zcela důsledná a nepřipustila žádnou levicovou výjimku.

Teprve v okamžiku, kdy voliči k nelibosti ODS změnili v demokratických volbách poměr sil v Senátu, má ČSSD možnost ovlivnit personální složení Rady Ústavu. Nechová se tak ideologicky důsledně jako ODS, do Rady podpořila například paní Kavalírovou z Konfederace politických vězňů, která má blízko k ODS, dále člena strany Zelených či kandidátku blízkou TOP 09.

Navzdory této toleranci ČSSD čelí obviňování z normalizace Rady ÚSTR. Možná by bylo dobře, kdyby novináři přestali opakovat argumenty, podsouvané hlavní kanceláří ODS, a podívali se, jak byla složena Rada v minulosti a jak vypadá dnes. Nyní je názorově mnohem pestřejší, více odpovídá složení Senátu, od nějž Rada odvíjí svou legitimitu.

Na rozdíl od pravicově uniformního bloku, který tvořila v minulých letech. Je tohle špatně? Má být názorová pestrost skutečně kritizována, málem jako bolševický převrat? Byla to ODS, která ústav ze zákona podřídila Radě, volené Senátem. To rozhodně nebylo standardní řešení pro historický ústav.

Personální nestabilita není v ÚSTR také nic nového. Za pět let existence ústavu (2007-2013) už nastupuje pátý ředitel, v pořadí Žáček, Pernes, Hazdra, Herman, Foglová. To asi také není samo sebou a ukazuje to na latentní odborné a lidské vnitřní problémy fungování instituce, které vůbec nesouvisí s ČSSD.

Minulé personální změny totiž nikdo z ČSSD neovlivňoval a ani ovlivňovat nemohl. Současné odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů je věcí Rady ÚSTR, ČSSD se v něm jako politická strana nijak neangažovala a nikoho neúkolovala.

Není mi známo, zda Petr Nečas před listopadem 1989 nějak veřejně vystupoval proti tehdejšímu totalitnímu komunistickému režimu. On sám o tom nikdy nic neuvedl. Po 24 letech po pádu nedemokratického režimu se mu ale zastydlý antikomunismus hodí. ODS je ve fázi volného pádu, ve vládě zklamala a tak jediné, co zbývá, je strašením návratem komunismu.

Pravice na antikomunismus spoléhá téměř jako na poslední záchrannou brzdu, která může odvrátit volební porážku. Proto ona hysterie, která je v souvislosti s ÚSTR až nechutná. Rozumím tomu, že ODS ztrácí podporu voličů a je zoufalá tváří v tvář rekordní nezaměstnanosti a hospodářskému poklesu, debatu o kvalitě zkoumání naší moderní historie bychom však měli přenechat odborníkům a historikům, protože jinak to s ÚSTR dopadne stejně, jako s nepovedenými a neodbornými reformami Nečasovy vlády.

Strašení komunismem by ale přišlo před parlamentními volbami stejně, změny v ÚSTR jen posloužily jako vhodná záminka. Stejně tak se dala očekávat splátka katolické církve za desítky miliard korun, které jí v majetku a v hotovosti zajistila Nečasova vláda.

Nečekaně osobní a nekřesťansky zlý útok kardinála Duky na Lubomíra Zaorálka ukazuje, že katolická církev nejspíše před volbami opustí jakoukoliv snahu o politickou neutralitu a jasně bude kopat za pravici, ačkoliv velkou většinu věřících, patřících obvykle k nižším a středním vrstvám Nečasova vláda poškodila.

Je zcela pomýlené a účelové, obviňovat ČSSD, že se snaží zabránit dokumentaci naší moderní historie, že chce cokoliv zatajovat nebo držet v archivech. Sociální demokracie nemá zájem jakkoliv bránit dokumentaci totalitních režimů a publikování všech faktů. Proč by to dělala?

Sociální demokraté šli během totality zpravidla první na řadu, dodnes jsou v ČSSD děti a vnuci sociálních demokratů, které totalita citelně postihla vyhazovem z práce, kriminálem či smrtí. ČSSD koneckonců obnovila svoji činnost jako pokračování exilové a předúnorové sociální demokracie.

ČSSD je jediná česká politická strana, jejíž předsedové byli prokazatelně zavražděni jak nacistickou, tak komunistickou totalitou. Nejdůležitější meziválečný předseda ČSSD a její klíčový prvorepublikový politik Antonín Hampl zahynul v nacistické věznici a předúnorový předseda ČSSD Bohumil Laušman byl komunisty unesen z Rakouska a umučen ve vězení po té, kdy dostal 17 let natvrdo.

Do vedení ČSSD v centru i v krajích se už dnes navíc prosadila generace, která vstoupila do veřejného života až po roce 1989 a nemůže být ve vztahu k minulému režimu nijak kompromitována. Nikdo ze sociálních demokratů nechce nic zamykat ve sklepě, naopak máme zájem na poctivém a objektivním zmapování statečného chování těch, kdo se nacistické i komunistické totalitě postavili. V řadě případů šlo totiž o sociální demokraty, na které můžeme být jako jejich pokračovatelé hrdí.

ČSSD přirozeně v politické rovině komunikuje s KSČM, jak na úrovni krajů, tak v Poslanecké sněmovně, kde jsou obě politické strany v opozici vůči Nečasově vládě. Nikdy ale mezi ČSSD a KSČM neproběhlo jednání, které by se týkalo ÚSTR.

Na budoucnost ústavu a jeho roli máme s KSČM odlišný názor. ČSSD se opakovaně veřejně vyjádřila proti zrušení ÚSTR a pro jeho transformaci na renomovanou vědeckou instituci, která bude dokumentovat a mapovat totalitní historii jako poučení pro budoucnost. Pokud jde o vládu po roce 2014, o té rozhodnou voliči. Změny v ÚSTR s ní nijak nesouvisí a ani souviset nemohou.

ČSSD má zájem na odborně fundovaném výzkumu a objektivním mapování naší novodobé historie, stejně jako má zájem na tom, aby se o nebezpečné povaze totalitních režimů dozvídaly naše děti pravdu v rámci svého školního vzdělávání. Výuka novodobé historie na školách ale není v dobrém stavu a ÚSTR v tom nijak zásadně zatím nepomohl.

Platí, že stovky sociálních demokratů byly obětí jak nacistické, tak komunistické perzekuce a dnešní výroky premiéra Nečase na adresu ČSSD v souvislosti s ÚSTR a komunisty nelze pokládat za nic jiného, než za urážku jejich památky.

Mysleme prosím na to, že ODS dnes především vyhovuje odvádět pozornost od neradostné reality jejího vládnutí k virtuálním problémům, které vyplní mediální prostor tak, že už se na skutečné každodenní strasti občanů a vážné poruchy ve fungování našeho státu prostě nedostane.

ODS usilovně vrtí ÚSTR a spoléhá na to, že lidé tuto mediální manipulaci neprohlédnou. Doufám, že nad manipulací nakonec zvítězí realita.