Člověk se občas i v pokročilém věku spálí o rozpálenou plotnu, kterou pokládal za dávno vychladlou.

Asi jsem žil trochu mimo realitu, když jsem se na podzim loňského roku domníval, že přijmout kandidaturu do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je vhodnou příležitostí vstoupit do dialogu o tom, jaká témata z naší novodobé historie ještě otevřít a jakými metodami je mapovat a zkoumat. Věřil jsem, že vejdu na půdu instituce stabilní a v nejlepším slova smyslu „vychladlé“.

Jaký to byl omyl! Sotva se radní (nejen čtyři noví, ale i pokračující Petruška Šustrová) začali pídit po informacích, koncepcích, smlouvách a pravidlech chodu ÚSTR, nastala přetahovaná s vrcholovým managementem, který, jak se ukázalo, dřívější problémy pouze zametl pod koberec. O další kolorit se postarali zaměstnanci — někteří upřímně vyplašení hrozbou personálních změn, někteří zděšení představou, že ústav a jeho zjištění přestanou patřit jenom jim. Odborná historická obec nad ÚSTR zhusta láme hůl a tváří se, že s přetahovanou pravice a levice o prapodivnou a zideologizovanou veřejnou instituci nechce mít nic společného. A nezklamala ani antikomunistická liga mezi politiky a občanskými aktivisty, která rovnou všem radním a jejich zastáncům nasadila psí hlavy.

S každým dalším dnem ve mne sílil pocit, že působení Daniela Hermana ve funkci ředitele ÚSTR nevede k vyšší efektivitě práce ústavu, k posílení jeho renomé a stabilizaci vnitřních poměrů. Být dobrým komunikátorem (mluvčím) ještě neznamená být dobrým manažerem. A když vám schází i historické vzdělání, stáváte se pak o to snadněji loutkou v rukou svého nejbližšího okolí. Sednout si do křesla ředitele ÚSTR by mne ani ve snu nenapadlo. Bůh suď, co k tomu vedlo pana Hermana. Vidět za jeho odvoláním politický boj je hloupost, k ideovým sporům jsme se ještě přes věcné výhrady ani nestačili prokousat…

ÚSTR není symbolem otevírání a zveřejňování, ale spíše utajování a účelově selektivní práce s informacemi. Klíčovou agendou Ústavu pro studium totalitních režimů a Archívu bezpečnostních složek (ABS), který pod ÚSTR spadá, je digitalizace materiálů komunistické Státní bezpečnosti. Ta probíhá nesystematicky až chaoticky a nebere v potaz základní principy archivářské práce. Naskenované dokumenty nepodléhají pečlivé katalogizaci a jsou obtížně přístupné i odborné obci, natožpak badatelům zvenčí.