↗

Jan Novák ví, že všechny ty sledovačky, odposlouchávání, protokoly z výslechů přátel sledovaných osob atd. StB vedla s jediným cílem — sledovanému uškodit. A přesto ze svazků StB ve své knize cituje. Repro DR

Rozjitřená polemika o knize Jana Nováka: Kundera, Český život a doba, mě sice odrazuje od psaní, ale jak to tak bývá, nějak si, ach jo, nemůžu pomoci. Předesílám — nejsem ctitelem Kunderova díla, levičákem, intelektuálem či člověkem spřízněné generace, který mohl procházet stejnou dobou, sdílet její trendy a nálady, jako byla například fascinace erotikou a jejím pronikáním do literatury. 

Kundera za sebou zanechává nezpochybnitelné literární dílo, objektivně velice zdařilé, které do kontextu světové literatury patří bez ohledu na to, co si myslíme o samotném Kunderovi, co si o sobě myslí on, nebo co o něm píšeme. Dobrým spisovatelem může být i poněkud blázen, pokud se bláznovi podaří být dobrým spisovatelem. Sám Kundera se nám nijak nevnucuje, a co žije ve Francii, tak spíše naopak. Tajně přijel i na několik ojedinělých návštěv České republiky po roce 1990. Jeho odtažitost od společnosti, angažovanost, nebo neangažovanost může být vykládána tak, či onak. 

Můj tatínek, Ludvík Vaculík, měl jedno ponaučení, kterým se snažím vždycky řídit: Máme-li pro něco dva možné výklady — kladný a záporný —, držme se lepší verze, bývá pravdě blíže. Jan Novák se v knize o Kunderovi při objasňování jeho pravdivého životního příběhu drží vždy té verze horší, a tak se pravdy dobrat nemůže, lepší výklad eliminuje.