Ústav pro studium totalitních režimů bude mít v nejbližší době nového ředitele či ředitelku. Následující text není komentářem k samotnému výběru a jednotlivým kandidátům, spíš pokusem o obecnější úvahu na téma vztahu levice a instituce, kterou nemalá část naší levice vnímá jako vysloveně nepřátelskou.

První teze úvahy je zdánlivě banální. Studium totalitních režimů a zejména jejich represivního aparátu, stejně jako co nejprofesionálnější a nejkvalitnější zpřístupňování dokumentů s činností represivních složek spojených je úkol zásadní důležitosti, bez ohledu na to, zda je jím pověřena ta či ona instituce.

Kdo jiný by tuto banální a přece, jak se zdá, nesamozřejmou skutečnost měl chápat než demokratická levice, která se takovou může zvát pouze tehdy, když se ujímá lidských práv v tom nejširším měřítku, od práv občanských a politických až po ta sociální.