Pondělí

Kromě nového školního roku dnes začala předvolební kampaň, aspoň pro některé strany. Protože chci s relevantními politickými stranami komunikovat, pokud možno skrze všechny kanály, jsem u nich nahlášen také jako příznivec a odběratel novinek. Získávám tak představu o tom, jak strany komunikují se svým bližším okolím a členskou základnou. Mnohdy je to zajímavější než komunikace s novináři a širokou veřejností.

Brněnská TOP 09 svým příznivcům a členům rozeslala mimo jiné toto: „Vážený pane Dostále, komunální volby se kvapem blíží a já bych Vás rád touto cestou poprosil o pomoc. Proto, abychom zvýšili dosah našich sdělení na Facebooku a dalších sociálních sítí, je nezbytné příspěvky „lajkovat“ a sdílet, zejména pak videa, na kterých teď usilovně pracujeme. Aby tato práce nepřišla vniveč, neobejdeme se bez Vaší internetové podpory. Vytvoříme harmonogram, podle kterého by se videa, sdělení či jiné informace sdílely. Kdokoliv je ochoten podpořit nás touto cestou na webu v určitém čase, ať se prosím ozve na mail kampan@top09brno.cz. Jelikož první video budeme mít k dispozici už v úterý, prosím Vás, kontaktujte nás co nejdřív.“ Taky bych někdy chtěl, aby za mě pracoval automat.

* * *

Brněnská mutace MF Dnes zveřejnila seznam nesplněných slibů koalice ČSSD a ODS na brněnském magistrátu v uplynulém volebním období, text vyšel i na webu. Jsem poslední, kdo by tvrdil, že si Roman Onderka kritiku nezasluhuje, musím nicméně připomenout toto:

Když v listu po půl roce končila Sabina Slonková, jako jeden z důvodů média uváděla odvolání Jakuba Ungera, který vedl regionální vydání novin. Ungera si do MF Dnes přivedla právě Slonková, vedení Mafry prý ale nebylo s jeho prací spokojeno.

Po jeho odchodu přešly krajské přílohy MF Dnes přímo pod předsedu představenstva Mafry Štěpána Košíka, který do funkce nastoupil poté, co Mafru koupil předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Podobných textů lze nejspíš před volbami čekat více, budou součástí kampaně, kterou pro Babiše povedou jeho média.

Úterý

„Západní historiografie mluví o „socialistických diktaturách“. Některé základní prvky totalitarismu zde vskutku najdeme i nadále, ale nelze přehlédnout, že i když stát ještě na sklonku režimu toužil být státem „totalitárním“, který všechno a každého kontroluje, už neměl energii tuto roli naplnit. Vedení již nechtělo získat srdce občanů, spokojilo se s tím, že se přizpůsobili a alespoň navenek podvolili. Těm, kteří se systému vzpírali, sice ještě hrozilo vězení nebo sociální exkluze, ale poté, co se komunisté v 70. letech zavázali dodržovat určitá lidská práva, už si nemohli dovolit, aby lidé bez soudního řízení jen tak na pár let zmizeli nebo byli dokonce zavražděni, jak tomu bylo ve stalinistickém období. V 80. letech se státní aparát dokonce musel smířit s tím, že prostřednictvím samizdatu a alternativních kulturních a uměleckých aktivit vyrůstají „ostrůvky pozitivní deviace“, které nedokázal neutralizovat.“

Po dlouhé době vyšla monografie pojednávající o komunistické straně u nás, jejím autorem je Daniel Kunštát (Za rudou oponou. Komunisté a jejich voliči po roce 1989, SLON 2013). Naposledy podobný titul vyšel v roce 1999, napsal ho kolektiv autorů kolem současného předsedy ODS Petra Fialy z brněnské katedry politologie na FSS.