Expanze lidovců a její systémové limity

Vratislav Dostál

Pavel Bělobrádek lidovcům slibuje, že z nich učiní subjekt s více než deseti procentní podporou voličů. Opomíná ale, že ambice lidovců opakovaně narážejí na systémové limity české politiky. Stranický systém se totiž prosazuje vlastní logikou.

V sobotu a v neděli budou lidovci na svém sjezdu bilancovat poslední dva roky, během kterých se jim podařilo vrátit do Poslanecké sněmovny, stát se vládní formací a uspět v senátních i komunálních volbách. Předseda Pavel Bělobrádek a jeho první místopředseda Marian Jurečka budou sklízet zaslouženou pochvalu za obrodu strany a navrácenou důvěru voličů.

Přesto nepochybně zazní také úvahy nad tím, kudy dál, kam stranu nasměrovat tak, aby se z ní stal jeden z dlouhodobě stabilních prvků stranické soustavy české politiky. Úkol to není věru jednoduchý, jedna věc je přání lídrů strany, druhou systémová omezení.

Pozice v rámci stranicko-politického systému totiž není pouze otázkou rozhodnutí stranických protagonistů, nýbrž má především systémové příčiny. „Politická strana se může umísťovat jen v té části stranicko-politického spektra, která není dostatečně silně obsazena a může zaujmout jen takový prostor, jaký odpovídá jejím volebním výsledkům,“ praví jedna ze základních politologických pouček.

V této souvislosti je dobré připomenout, že se lidovci sice po volbách v roce 2013 vrátili do Poslanecké sněmovny, avšak porovnáme-li jejich volební výsledky v absolutních číslech, zjistíme, že oproti roku 2006 přišli o padesát tisíc voličů. A navíc: v roce 2006 lidovce volilo 386 706 voličů (7,23 %), už tehdy to bylo ve srovnání s volbami v roce 1998 o více než 150 000 voličů méně.

Jinak řečeno, KDU-ČSL přišla za patnáct let o 200 000 voličů. V oněch letech sice voliče ztrácely všechny zavedené subjekty, navíc klesala volební účast, což volební zisky v absolutních číslech mírně zkresluje, přesto můžeme konstatovat, že pro stranu, jejíž podpora osciluje kolem pětiprocentní hranice, může být ztráta voličů v podobných rozměrech téměř fatální.

KDU-ČSL se krom toho potýká s mimořádně nevyváženou podporou v jednotlivých regionech republiky. Zatímco například na Zlínsku obdrželi lidovci v posledních sněmovních volbách 13,22 % hlasů, v Ústeckém kraji je volilo pouhých 2,22 % voličů. Celkově nepřekročili hranici pěti procent v pěti krajích.

Jednoduše řečeno by se dalo říct, že zatímco na Moravě jsou lidovci ukotvenou a tradiční formaci, v Čechách se jim nedaří oslovovat relevantní množství voličů. Podobné je to s rozložením členské základy v krajích. KDU-ČSL má v současné době necelých 27,5 tisíc členů, avšak zatímco v Jihomoravském kraji jich je 6396, v kraji Ústeckém pouhých 304 a na Karlovarsku pouhých 276.

Lidovci doposud sází na tradiční antikomunismus. Po vstupu do vlády s Babišem jde ale o čím dál problematičtější pozici. Foto: KDU-ČSL

„Kryje se to pěkně s vírou: čím víc katolických věřících, tím větší šance na podporu lidovců. Čím kraj bezbožnější, tím menší šance pro lidovce: Ústecký kraj má nejnižší příslušnost ke katolické víře ve sčítání lidu. A taky třeba nejvyšší rozvodovost,“ připomíná politolog Lubomír Kopeček.

Podstatným faktorem je podle něj ale taky tradice a organizace strany v regionech. „Morava (Zlínsko, jižní Morava, moravská část Vysočiny) byla pro lidovce příznivější už za první republiky. Když se na to podíváte organizačně, mnohem víc organizací a členů má právě tam,“ zdůrazňuje politolog v rozhovoru pro Deník Referendum.

Bělobrádek, který bude zcela jistě na sjezdu opět zvolen na post předsedy strany, toto všechno ostatně ví. Přesto v rozličných rozhovorech, které poskytl novinářům v posledních dnech, uvedl, že ambicí lidovců je expandovat.

V dohledné době chce prý stranu dostat na dohled desetiprocentního zisku. A do budoucna údajně nepochybuje, že po vzoru německých křesťanských demokratů i ti čeští budou vyhrávat volby. Otázka podle něj nezní zda, nýbrž kdy. Zde je ale na místě především otázka na úkor koho.

Střed stranické soustavy

KDU-ČSL bývala a doposud je tradičně stabilizující silou, která vyvažovala koalice a posouvala českou politiku do středových pozic. Otázka, před kterou lidovci stojí, je, zda na tuto tradici strana naváže, anebo využije dezintegrace pravice a pokusí se obsadit prostor napravo od politického středu. Úpadek ODS a TOP 09 by k takovému manévru mohl vybízet.

×
Diskuse
May 23, 2015 v 22.04
BUDOUCÍ LÍDR NA PRAVICI? ANO, KDU-ČSL
Škoda, že autor trochu více nerozvedl trochu dále tvrzení: "Zajímavý bude vývoj KDU-ČSL s ohledem na to, co se stane s hnutím ANO." Ano, souhlasím, že případná, a zatím zdánlivě nepravděpodobná expanze lidovců, je závislá spíše na příčinách vnějších než vnitřních. KDU-ČSL touží po postavení německé či rakouské křesťanské demokracie. Babišovým cílem podle jeho prohlášení je či možná jen logicky mělo být postavit stranu pravého středu schopnou vyhrávat volby a stavět vládu. Tady se evidentně nabízí myšlenka fúze. To by ovšem Babiš musel vidět dostatečně schopného managera takto sfúzovanou firmu úspěšně řídit. Takovou českou Angelu Merkelovou. V podnikání je takový postup normální a v agrofertím světě běžný. Velký šéf vybuduje úspěšně fungující firmu a pak ji předá někomu, o kom je přesvědčený, že si s tím poradí. Velkého šéfa motivují pouze výzvy. A název osvědčené politické firmy se bude hodit.

Pokud snad měl takový plán s Věrou Jourovou, asi ho opustil. Ale třeba si teď testuje Jurečku.