Nejmenší vládní strana dovrší o víkendu 23. a 24. května ve Zlíně sérii tří sjezdů vládních formací, které proběhly od začátku letošního roku. Zlínský sjezd KDU-ČSL bude nepochybně předmětem pozornosti politické konkurence, sdělovacích prostředků i informované veřejnosti. Žádné dramatické scénáře však jeho průběh pravděpodobně nenabídne.

Od předchozích lidoveckých sjezdů se ten letošní bude z mnoha důvodů lišit. Je to sjezd na jedné straně bilanční, na straně druhé však také odrazový k dalším cílům, které si křesťanští demokraté pro další období kladou.

Návrat do zlatých časů

Zlínský sjezd KDU-ČSL se od těch předchozích nebude odlišovat jen v tom, že na rozdíl od předchozích zasedání obvykle v prostorách starých kulturních domů či hotelových zasedaček se tentokráte odehraje v moderním, multifunkčním kongresovém centru. Zásadní odlišností je především to, že předchozí sjezdy od přelomu století do roku 2010 nabízely především napínavou podívanou na ostré vnitrostranické boje o pozice mezi jednotlivými znesvářenými křídly a frakcemi uvnitř strany, formovanými dle personálních i názorových faktorů. Pomyslným vrcholem těchto tendencí byl vsetínský sjezd v roce 2009, po němž došlo k definitivnímu rozkolu mezi Kalouskovým křídlem a jeho oponenty. Kalouskova skupina posléze ze strany odešla a založila TOP 09.

Jestliže si však lidovci slibovali od vsetínského sjezdu nový začátek, ve skutečnosti se jednalo o konec jedné epochy, který vyústil ve volební neúspěch roku 2010. Novým impulsem tak byl až následný žďárský sjezd na podzim 2010, který zvolil nové vedení strany v čele s Pavlem Bělobrádkem.

Olomoucký sjezd před dvěma lety pak jen potvrdil pozici dosavadního vedení a směřování k zásadnímu cíli, tj. návratu do Poslanecké sněmovny. Je tak možno vést paralelu těchto událostí se situací na začátku devadesátých let, kdy se lidová strana byla nucena rychle vyrovnat se svým národofrontovním dědictvím a vydat se na cestu moderní příslušnice křesťanskodemokratického proudu evropské politiky.

Všeobecně byl za nový impuls pokládán pražský sjezd na jaře 1990. Po následné „aféře Bartončík“ se však skutečným novým začátkem stalo až zvolení Josefa Luxe na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou v září 1990. O dvacet let později na stejném místě tak lidovci opět započali novou kapitolu svého působení.

Letošní sjezd je první po úspěšném volebním comebacku, a tak jeho důležitým účelem je samozřejmě bilancovat vývoj posledních dvou let, avšak taktéž na jeho základě definovat bázi pro další směřování strany. Tato charakteristika se promítne jak do personálních faktorů obsazení jednotlivých vedoucích postů, tak do obsahových výstupů jednotlivých usnesení, reflektujících dosavadní vládní praxi. S jistým zjednodušením tak lze vést paralelu mezi letošním sjezdem ve Zlíně a sjezdy KDU-ČSL v letech 1995 a 1997, kdy strana pod vedením Josefa Luxe zažívala prozatím své nejúspěšnější období v polistopadové historii.

↗

Zlínský sjezd KDU-ČSL bude nepochybně předmětem pozornosti politické konkurence, sdělovacích prostředků i informované veřejnosti. Žádné dramatické scénáře však jeho průběh pravděpodobně nenabídne. Foto archiv Alma-reklama.cz

Kandidáti s mandátem od voličů

Hlavním úkolem letošního sjezdu je zvolit nové vedení strany. Chce se říci spíše staronové, jelikož výrazná personální obměna se jednak očekávat nedá, a taktéž k ní ani není žádný důvod. Nejen ve fotbale, ale i v politice by mělo platit, že „vítězná sestava se nemění.“

Dosavadní vedení stálo u největšího úspěchu strany posledních let, tedy návratu do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Nejdůležitější roli zde sehrála především čtveřice nejvýznamnějších a taky co do veřejných funkcí nejexponovanějších členů předsednictva: Pavel Bělobrádek, Marian Jurečka, Jan Bartošek a Zuzana Roithová.

První tři jmenovaní uspěli coby lídři kandidátek ve svých volebních krajích a byli zvoleni poslanci, následně první dva obsadili vládní posty a Jan Bartošek se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny. Zuzana Roithová pak významně přispěla k úspěchu strany ve sněmovních volbách svou pozitivní prezentací v rámci prezidentské kandidatury, s níž spojená publicita z ní učinila jednu z nejznámějších političek KDU-ČSL v očích veřejnosti. V průzkumech se dlouhodobě pohybuje v první desítce nejoblíbenějších tuzemských politiků.

Je tedy nasnadě, že většina členů KDU-ČSL očekává, že zmíněná čtveřice bude pokračovat ve své práci i v dalším předsednictvu strany. Vicepremiér Pavel Bělobrádek bude obhajovat post předsedy, ministr zemědělství Marian Jurečka post prvního místopředsedy, a Bartošek s Roithovou posty řadových místopředsedů.

Stejně tak se předpokládá, že Bělobrádek a Jurečka nebudou mít do volby na dva nejvyšší posty ve straně protikandidáty. Nominací na post prvního místopředsedy má sice z krajských konferencí vícero adeptů, všeobecným přáním je však mezi lidovci především demonstrace vnitřní jednoty a připravenosti k tvořivé spolupráci mezi všemi členy předsednictva.

Tento zájem je důležitý především s ohledem na neblahé reminiscence z období před rokem 2010. Dosavadnímu vedení strany se totiž podařilo za posledních pět let nejen utlumit nejrůznější osobní třenice, které kdysi tvořily trvalý kolorit vnitrostranických poměrů, ale především dosáhnout i zásadní shody na ideových východiscích i konkrétních programových cílech stranické politiky.

Obsazovány ovšem na sjezdu budou taktéž posty dalších řadových místopředsedů, kde mezi zájemci vidíme řadu nováčků. Pro pochopení jejich pozice je rovněž třeba zohlednit výsledky proběhnuvších voleb, a to nejen těch sněmovních v roce 2013, ale i dvojích loňských voleb. Na post řadového místopředsedy bude pravděpodobně kandidovat Ondřej Benešík, poslanec a předseda výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, jenž posiluje v rámci KDU-ČSL témata, která s lidovou stranou nebyla tradičně spojována, především oblast zahraniční politiky.

Podobně se zase v oblasti hospodářské politiky profiluje místopředseda poslaneckého klubu a rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Jaroslav Klaška, jenž má rovněž několikerou nominaci z krajských konferencí na post řadového místopředsedy. A předseda poslaneckého klubu Jiří Mihola se zase profiluje jako stranický expert v oblasti školství a vzdělávání. Konečně loňské volby do Evropského parlamentu přinesly zisk mandátu Tomáši Zdechovskému, jenž rovněž vyhlásil kandidaturu na post místopředsedy KDU-ČSL. A je možné očekávat, že zájemců o post místopředsedy strany bude ještě více.

Při počtu čtyř volených řadových místopředsedů je tak navýsost zřejmé, že zde fakticky proběhne volební soutěž o zmíněná místa a někteří kandidáti neuspějí. Tento prvek však nelze považovat za projev vnitřní nejednoty a názorového štěpení či snad upřednostňování konkrétních oblastí veřejných politik na úkor jiných, ale spíš o jistý prvek zdravého vnitrostranického soutěžení, které u některých novějších politických subjektů spíše chybí.

V rámci volby celostátního výboru strany pak lze očekávat účast některých dalších osobností lidovecké politiky, kteří uspěli v loňských komunálních volbách a zastávají významné pozice na úrovni samospráv.

Stabilizovaná členská základna

Kromě zmíněných volebních úspěchů se v posledních dvou letech podařilo lidovcům splnit ještě jeden cíl, a to je stabilizace a vnitřní konsolidace vnitrostranické struktury, a to jak v oblasti organizační, tak personální. Straně se podařilo sanovat vlastní rozpočet a plně splatit dluh, který měla z voleb v roce 2010. Jako jedna z pouhých dvou českých parlamentních stran skončila v hospodaření za loňský rok v černých číslech. Straně se zkrátka podařilo stabilizovat materiální zázemí pro politickou činnost v jednotlivých krajích.

S finanční a organizační konsolidací úzce souvisí i stabilizace členské základny. Po letech pokračujícího přirozeného úbytku členů se podařilo v posledním roce ustálit ve většině krajů členskou základnu skrze přijetí nových zájemců o členství. Jejich nárůst je po úspěšných sněmovních volbách a následném vládním angažmá přirozený. Například ve Zlínském kraji je za první čtyři měsíce letošního roku podíl nově vstoupivších členů KDU-ČSL vyšší než jejich přirozený úbytek. Věková struktura nově přijímaných členů se pak pohybuje v celém rozmezí od nejmladších prvovoličů až po seniorský věk. Významný podíl zde činí především nově přijatí členové kolem čtyřiceti let.

Mezi nejmladšími skupinami však nezastupitelnou úlohu hrají i obě mládežnické organizace hlásící se ke straně: Mladí křesťanští demokraté a Mladí lidovci. Důležitým smyslem existence Mladých lidovců je právě získávání nových členů a příprava nových lidoveckých politiků z řad mladé generace. Po dva a půl roce své existence mají Mladí lidovci již 250 členů ve všech krajích s výjimkou Karlovarského. Mnohým členům Mladých lidovců se pak na nedávných okresních a krajských konferencích podařilo obsadit důležitá místa v okresních a krajských výborech KDU-ČSL. Je tak možno konstatovat, že delegáti sjezdu ve Zlíně skutečně reprezentují početnou členskou základnu, čítající téměř třicet tisíc členů.

Letošní zlínský sjezd KDU-ČSL se tak pravděpodobně odehraje v atmosféře spokojenosti s výsledky dosavadní práce a taktéž s nadějí do budoucna. Historická zkušenost však lidovcům ukazuje, že by jejich spokojenost neměla přerůst v naivně optimistická očekávání, jelikož mnohé z naznačených krizových tendencí, mohou stranu v jejím politickém působení opět reálně ohrožovat.

Aby se tak nestalo, je třeba udržovat vědomí zásadních cílů, kterým je třeba podřizovat bezprostřední politické zřetele. KDU-ČSL se v hubených časech po roce 2010 úspěšně začala proměňovat ze strany fixované na předem určenou ideově-politickou subkulturu ve stranu tradičních hodnot. Právě jejich důsledné naplňování v ideové i personální politice může lidovcům zajistit i budoucnost.