Zelená politika jistě nemusí být z nějaké definice levicová. Už v roce 1996 popsal Jan Keller ve svém Šoku z ekologie, že ve všech třech hlavních politických směrech (liberalismus, konzervatismus, socialismus) lze najít oporu pro šetrný vztah k přírodě a prostředí. S tím, co vím a vidím, mi ale pro zelené dává levicovost v sociální a ekonomické oblasti lepší smysl. Erazim Kohák by snad řekl, že se to lépe rýmuje. Ano, „moje“ zelená politika odpovídá spíš tomu, co píší Erazim Kohák a Jan Keller, nežli Bedřich Moldan — ač i jeho si tuze vážím a považuji ho za jednoho ze svých učitelů. Moje zelená politika, to je ochrana životního prostředí plus můj… světonázor.

Nedokázal bych dobře říci, kde jsou kořeny naší Strany zelených. Jsou opravdu o tolik jiné než na Západě? Prožil jsem většinu 80. let v tehdejším českém ekologickém hnutí. Český svaz ochránců přírody byl pro mě pokračovatelem TISu, v debatách s Brontosaury jsme diskutovali o konzumerismu na obou stranách železné opony a o tom, že agresivní reklama není o nic lepší než vyprázdněná ideologická hesla kolem nás. Antikomunismus není konstitutivní součástí tradice a identity českých zelených (bez ohledu na stranickou příslušnost), tvrdím se vší vážností a s dobrou znalostí tehdy nelegální Ekologické společnosti, jejích aktivistů a obsahu Ekologického bulletinu. A ještě trochu osobně: jsem ročník 1965 a shodou okolností mě prostřednictvím starých ročníků Mladého světa a 100+1 zahraničních zajímavostí formovaly Beatles a odpor proti válce ve Vietnamu. Jsem dítě 60. let.

Nikdy bych neřekl, že levice má pravdu a pravice se mýlí. Jen opakuji, že ve světě podle Koháka a Kellera bych prostě chtěl žít raději než ve světě podle Moldana, Bízkové, Zahradníka. Jsem ovšem jen jeden člen, článek strany a nechci jí tento svůj postoj vnucovat. S potěšením si ale uvědomuji, že to odpovídá i zásadám z chart světových a evropských zelených, to zase ano.

↗

Strana zelených by podle Jiřího Gutha měla pokračovat v postupném opouštění verbálního, povrchního antikomunismu, což se jí zatím docela daří. Foto Vratislav Dostál, DR 

Ze strany už odešlo hodně členů orientovaných pravicově a levicově, tím poměrem se rozhodně netrápím. Nechovám pražádné iluze o možnostech a mezích fungování politických stran. Případná „vyhrocená doporučení, jak by se měli zelení ideově profilovat“, mě netrápí. Měl jsem kdysi sen (iluzi?) o straně, která by byla dobrá, personifikovaně řečeno, pro Jakuba Patočku i Martina Bursíka. Inu, nepodařilo se.

Nemyslím, že by se politická orientace SZ měla řídit tím, že třeba politický prostor je napravo zaplněn, a tudíž je potřeba se pohnout doleva. Ostatně nevím, jestli tomu tak opravdu je, ba ani, jak se to vlastně pozná.

Uznávám, že průnik do Sněmovny v roce 2006 byl způsobený určitým „posunem doprava“, jenže to bylo směrem k „městským liberálům“, kteří jsou nejen relativně pravicoví oproti tradičnímu voličstvu SZ, ale, co jsme zažili na vlastní kůži, velmi přelétaví (ODA, US, VV, TOP 09…). Chovám naději, že s jistým postupným, organickým „obratem doleva“ bychom mohli dosáhnout jaksi trvalejšího úspěchu. Hlavně ale, jak už jsem psal, já ten „obrat“ prosazuji prvotně podle svého přesvědčení, ne účelově kvůli nějaké akutní pomoci straně“. Každopádně myslím, že by stálo za pokus neztratit současný elektorát a přibrat ještě ten „levicovější“.

Jistěže se nemusíme nutkavě vracet k angažmá zelených ve druhé Topolánkově vládě. A to i proto, že strana od té doby prošla docela výraznou personální obměnou. „Požadoval bych“ (na uvozovkách trvám) ale od zelených, aby na to nezapomněli a aby to v kolektivní paměti moc nezkreslovali. Určitě by stálo za pokus to nějak co možná konsensuálně sepsat — co se dělo, čím kdo argumentoval, co rozhodovalo. Jak souvisela účast ve vládě s ostudnou vylučovačkou na MDŽ 2008 (Dana Kuchtová, Olga Zubová, Věra Jakubková, Martin Čáslavka). A ještě na okraj: rozhodně případné reminiscence na to vládní angažmá nesrovnávejme s tím, pokud by někdo ještě dnes „předhazoval“ sociálním demokratům slova a činy Jiřího Paroubka. To srovnání je velmi, velmi povrchní. Už jen proto, že mnoha jeho slov a činů, například ocenění německých antinacistů v ČSR (Sudeťáků!) a prosazení registrovaného partnerství by si zelení i liberálové měli velmi vážit.

Pravo-levá orientace má jen malý vliv na zahraniční politiku a rozhodně nemá nějakou stabilní územní dimenzi — neurčuje vztahy například vůči Evropské unii, USA, Číně, Rusku, Ukrajině, Izraeli či Palestině. Ten projev by měl být když tak jaksi průřezový: SZ by měla důsledně vystupovat ve prospěch sociální spravedlnosti, globální zodpovědnosti a mírového řešení konfliktů a zároveň proti moci (tj. pro přísnější regulaci) nadnárodních korporací, velkých bank a mediálních koncernů. Aktuálně by jistě měla vystupovat proti připravované smlouvě TTIP a kvůli precedentu v arbitrážích i proti ratifikaci smlouvy CETA (EU — Kanada).

Strana zelených by podle mě měla pokračovat v postupném opouštění verbálního, povrchního antikomunismu, což se jí zatím docela daří — zcela bez ohledu na aktuální politickou orientaci. Podobně v tom, zda je KSČM „standardní součást českého politického systému“. Má vůbec smysl se takhle ptát: I proto, že ODS a TOP 09 nevědí dost dobře, zda hájí liberalismu či konzervatismus a o momentálně nejpopulárnějším ANO je asi škoda slov. Pro určité formy či rozsah spolupráce s každou jinou stranou si přeci SZ musí klást nějaké limity a podmínky, tak i vůči KSČM.

Popravdě, ani desátou otázku (Nakolik by se levicovější Strana zelených měla podle vás ztotožňovat s proklamacemi zákona o protiprávnosti komunistického režimu?) nepovažuji za relevantní. Copak víme, nakolik se s tou proklamací ztotožňuje teď a nakolik se s ní ztotožňovala „za Bursíka“? Bez ohledu na přesnou orientaci by SZ podle mého gusta měla mít odstup od všech proklamativních, dějiny hodnotících zákonů. Na to jsou přeci jiné nástroje, jiné žánry.

A ještě jeden odstavec jako přídavek, pro Novu by se asi řeklo „bonus“: Méně šermování neoliberalismem? Ale prosím, řeklo sluchátko, jak si přejete. Je to snadné, protože ten pojem moc neužívám a vlastně ani moc dobře nevím, co (všechno) ten neoliberalismus vlastně obnáší. Docela konkrétně mi ale vadí „úlety“ někdy i docela vysoko postavených členů SZ, jejichž názory a návrhy považuji za asociální (antisociální), relativně militaristické a zhusta bohužel ekonomistické — nadřazující kategorie zisků a ztrát nade vše a vzývající konkurenceschopnost. Myslím, že ani papeži Františkovi (a také Danielu Soukupovi) by se nelíbily. Já si každopádně nemyslím, že by zelení měli něčím, jako je usnesení sjezdu, provést nějaký okamžitý a dobře definovaný obrat doleva. Pro začátek (mi) bohatě postačí, když podstatně ubude takových úletů.